Pískat prales byla skvělá průprava, v lize je to fičák. Kalibrovaná čára bude pomocníkem, říká sudí Volf
Pomezní rozhodčí Michal Volf rád vzpomíná na dobu kdy působil v „pralesní“ lize. Nyní už působí v profesionálních soutěžích. „Fotbal se zrychluje. Odhalit ofsajdové situace, hraniční zákroky nebo hru rukou je opravdu složité,“ myslí si. Také podle hlavního sudího Michaela Kvítka se někdy pravidla dají vyložit různým způsobem: „Všichni volají po tom, abychom byli jak v ragby. V ragby je to ale jednodušší, protože tam není šedá zóna.“
Michale Volfe, prošel jsi jako rozhodčí i „pralesní ligou“?
Volf: Je to tak. Moc rád na to vzpomínám. Fotbal se tam hraje pro žízeň. A když dostane rozhodčí po zápase klobásu, tak to ukazuje, že udělal dojem. Slušné kluby donesly klobásu, i když se zápas nepovedl. Nechci nikoho urazit, ale nejlepší klobása byla na jižním Plzeňsku ve Spáleném Poříčí.
Poslechněte si První dotek Zdeňka Folprechta s rozhodčím Michalem Volfem a Michaelem Kvítkem
Nyní působíš jako pomezní rozhodčí, začínal jsi jako hlavní?
Volf: Do třetí nejvyšší soutěže je rozhodčí zároveň i asistentem rozhodčího. Až v profesionálních soutěžích, kde je skupina pro první a druhou ligu, tak už vstupujete jako odborníci. Buď jste asistent, nebo rozhodčí. V profesionálních soutěžích už není dobré mezi pozicemi přeskakovat.
Jak probíhalo rozhodování, že půjdeš do profesionálních soutěží v pozici asistenta?
Volf: Když jsme o tom diskutovali na komisi, tak jsem říkal, že mě to na čáře baví. Zápasy ve třetí a čtvrté lize, což je poslední krok do profesionálního fotbalu, se mi dařily.
Podle jakého klíče se rozhoduje, že budeš asistent u střídaček, nebo ten na druhé straně?
Volf: Neexistuje speciální klíč, ale asistent číslo jedna by měl být zkušenějším rozhodčím. Určitě to neznamená, že když je někdo asistent číslo dva, že je horší. Tým je plnohodnotný. Horší je to možná v tom, že emoce ze střídačky musíte řešit se čtvrtým rozhodčím.
Hodně slz proteklo, vzpomíná první ženská rozhodčí v Česku Damková. Od její premiéry v lize uběhlo 20 let
Číst článek
Neznám statistiku, ale většinou se zkušenější rozhodčí (v počtu zápasů) objevují na pozici asistenta číslo jedna.
Působíš radši na straně u laviček, nebo chceš mít svůj klídek naproti?
Volf: Když se něco děje, tak je to dobré. Ono se ale občas něco děje i na druhé straně. Záleží také, jaký je u vás sektor fanoušků.
Nemůžu říct, co je lepší, ale každopádně pokud jste asistentem číslo dva, tak máte ve vyhrocenějším zápase daleko méně práce s tím, že se musí soustředit na to, kdo mu běhá za zády.
Nemáte ambicí být hlavním rozhodčím?
Volf: Rozhodl jsem se být asistentem a chci každé utkání odřídit dobře. Jedním z mých snů je se podívat na utkání na mezinárodní scéně.
Popište nám ligový zápas v pozici pomezního rozhodčího?
Volf: Je to velký fičák. Fotbal se zrychluje. Odhalit ofsajdové situace, hraniční zákroky nebo hru rukou je opravdu složité. Trénujeme kognitivní vnímání, musíme být dobře fyzicky připravení.
Systém VAR
Jak moc se změnila pozice asistenta s příchodem systému VAR?
Volf: VAR nám v mnoha případech přináší určitou pomůcku, ale chybí nám tady technika, na čemž Fotbalová asociace ČR velmi intenzivně pracuje. Doufám, že přijde i kalibrovaná čára, která je pro nás asistenty ohromně důležitá.
Každý stadion u nás má kamery postavené jinak a pro VAR je mnohdy složité najít záběr bez kalibrované čáry, abychom mohli stoprocentně říct, že nepoškodíme jeden nebo druhý tým. Metoda, jakou to v současnosti používáme, odpovídá technice, se kterou pracujeme.
Když padne gól, tak někdy nezvednete praporek a běžíte na půlku, a někdy neběžíte. Vysvětlíš nám proč?
Volf: V případě sporné situace, kde by mohlo dojít k ofsajdové pozici, tak my jako asistenti jsme propojení vysílačkou s videorozhodčím a informujeme se navzájem. V případě, že je dosaženo gólu, tak nastávají pro asistenty dvě situace.
Berbr neměl lobbovat za nasazování podplacených sudích. Bývalý místopředseda komise to řekl u soudu
Číst článek
Když je vše v pořádku, tak běžíme, což je signál pro rozhodčího, že je gól regulérní. Když zůstaneme stát, tak je to signál pro diváky a hráče, že dle našeho názoru došlo k porušení pravidla jedenáct o ofsajdu. VAR má rázem od nás informaci, že například hráč s číslem pět byl v ofsajdové situaci, aby se na to podíval.
Z čeho nejčastěji pramení chyby rozhodčích?
Volf: Z koncentrace. Jsou utkání, kde udržet stoprocentní koncentraci po celých 90 minut je náročné.
Druhým důvodem může být to, že je to opravdu složitá situace. Jsme jenom lidi a naší snahou je, abychom byli co nejméně vidět a pomohli fotbalu. Snažíme se chyby eliminovat.
Připravuješ se před zápasy speciálně i na konkrétní hráče?
Volf: Když vyjde delegace, tak se snažím podívat na hráče, ale také na to, co se dělo po stránce disciplinární u jednotlivých klubů. Máme výhodu v tom, že na utkání většinou cestujeme s rozhodčími společně v den zápasu, takže si vzájemně zkušenosti i informace předáme cestou autem nebo vlakem.
Kde je hranice například ohledně vulgarit, co si ještě hráč vůči rozhodčímu může dovolit a co už ne?
Volf: Neumíme nakreslit žádnou jasnou lajnu. (smích)
Sudí i učitel
Michael Kvítek není jen hlavní ligový sudí, ale pracuje také jako učitel. Dá se najít spojitost ve vlastnostech učitele a rozhodčího?
Kvítek: Asi dá. Jelikož pracujete s dětmi, musíte být také trpělivý. V některých zápasech se hráči chovají jako děti, takže s nimi pracuji podobně.
Jak dlouho děláš rozhodčího?
Kvítek: Začal jsem v osmnácti letech, když jsem končil s hraním v divizi za Rapid Liberec. Koleno mi nedovolilo pokračovat, ale snem byla pořád liga.
U fotbalu jsem chtěl zůstat, přemýšlel jsem i o pozici trenéra brankářů, což ale nešlo v tak mladém věku, tak jsem se rozhodl pro dráhu rozhodčího.
Jak se vypořádáváte s vyhrocenými situacemi při zápase?
Kvítek: Když jste na vyprodaném nebo velkém stadionu, tak slyšíte, jak se bučí, ale neslyšíte jednotlivce. Když pískáte někde, kde přijde pět set lidí, tak je to horší. Musíte mít silnou vůli a nepřipouštět si to.
Co říkáš k penaltě, kterou v Lize mistrů kopalo PSG proti Newcastle?
Kvítek: Odraz byl hodně markantní, nebyla to jen jedna lehká teč. Míč hodně změnil směr, takže s tím ten hráč nemohl nic dělat. Odpískat v 98. minutě takovou penaltu je hodně přísné.
Mnozí fanoušci si stěžují, že výklad pravidel je nepřehledný. Dá se s tím něco dělat?
Kvítek: Některé věci jsou složité a dají se vyložit různým způsobem. Všichni volají po tom, abychom byli jak v ragby. V ragby je to ale jednodušší, protože tam není šedá zóna, kde si to pravidlo můžete vyložit tak či onak.
‚Významná lidská chyba‘. Komise rozhodčích vysvětluje, jak VAR bizarně okradl Liverpool o gól
Číst článek
Je pro vás řízení pražského derby zápasem za odměnu nebo za trest?
Kvítek: Byl bych nadšený, ale měl byl lehký stres. Poslední derby byla spíše válka než fotbal. Je ale krásné mít ve fotbalovém CV, že jsem řídil derby. Ale být tam šestkrát nebo sedmkrát na derby, to už není úplně za odměnu.
Volf: Jsem moc rád, že jsem tam mohl být. Ten zápas je čest řídit. Rozhodcovsky si myslím, že jsme v posledním derby obstáli, ale každý na to může mít jiný názor. Před utkáním člověk cítí velkou pokoru, protože je to vrchol půl sezony, sezony. Hráči i rozhodčí tam chtějí předvést to nejlepší. Je to největší zážitek, který jsem během rozhodcovské kariéry zažil.
Jak dopadl fotbalový kvíz mezi posluchačem Ondřejem, asistentem rozhodčího Michalem Volfem a Zdeňkem Folprechtem? Kdo všechno mluví rozhodčím do sluchátek? Dozvíte se v Prvním doteku.
