Vypůjčený čas – úvodka

Vypůjčený čas – co se nevyvíjí, to zemře

5. 12. 2023
 

Nikdo s jistotou nemůže tvrdit, jak bude náš svět vypadat za sto, tři sta, pět set či klidně za tisíc let. Zda si nás umělá inteligence skutečně jednou podrobí, nebo se lidé navzájem vyhubí v jaderné válce, je pouze ve hvězdách. Autoři nejen postapokalyptických filmů však rádi do tohoto tématu zabíhají a jinak tomu není ani na poli knih. Opět jsem s radostí zabrouzdala do našeho českého rybníčku a vyšmátrala zajímavé dílo od Zuzany Strachotové s názvem Vypůjčený čas. Jedná se již o třetí svazek z edice Jiné světy od nakladatelství Epocha, která čtenáře bere na úžasnou pouť do neznáma. Pohodlně se usaďte, protože se musíme přesunout o dvě stě let do budoucnosti.

Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Edice:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
E-kniha:

Zuzana Strachotová
Lukáš Tuma
Epocha
Jiné světy
Sci-fi, budoucnost
440
černobílý
brožovaná
125 × 190 mm
červen 2023
978-80-278-0119-0
9788027801190
první
ano

Zdroj: Epocha

Deset vteřin do rekonstrukce

Pamatujete si ještě na to, jak se Philip J. Fry nešťastnou náhodou dostal v kryogenetické laboratoři do mrazicího boxu a probudil se až za tisíc let? Hlavní hrdinka knihy Vypůjčený čas také strávila v kryogenním spánku déle, než by chtěla, a i ona po procitnutí zažila šok z toho, jak moc se svět kolem ní změnil. Sofie Adlerová před sebou měla sluncem prosvícenou budoucnost, ale do cesty se jí postavila nemoc, na kterou lidstvo dosud neobjevilo lék. Vidina nechat se půl roku zmrazit, než bude řešení jejího problému na dosah ruky, aby mohla prožít své „šťastně až do smrti“, ji nakonec přivedla do roku 2198, tedy do takřka o sto sedmdesát let jiného světa. Společnost prošla velkými změnami a stala se závislá na technologické pomoci. Roboti a bioroidi jsou součástí takřka každé domácnosti a každého podniku jako nejrůznější pracovní síla, aby lidem ulehčovali život a chránili je. Evoluce je totiž mrcha zákeřná, a jak se ukáže, lidé jsou nyní zranitelnější než kdykoliv předtím. 

Sofie je pro vědce nového věku jako živoucí zázrak, který by mohl znamenat řešení otázky křehkosti lidského těla. Ze Sofie se stává pokusný králík, aniž by jí někdo pořádně vysvětlil, co se stalo s jejími milovanými, co se stalo se světem a co se stalo s ní. Ředitelce vývoje bionických organismů se však zachce spojit praktické s užitečným a otestovat software páté generace, který by bioroidovi měl umožnit vyšší duševní aktivitu, aby byl schopen uvědomit si své vlastní já a emocionálně se odpoutat od pouhé strojové logiky. Když se Sofie poprvé setká s Ichirem, začíná dlouhá cesta budování důvěry vedoucí až k záchraně celého města.

Zdroj: Epocha

Za jak dlouho to přestane stačit?

Vypůjčený čas je příjemný popis jednoho z mnoha možných scénářů, jak by budoucnost mohla vypadat, ale ke konci spíše sklouzává k detektivce, což by nebylo tak špatné, nebýt toho zakončení. Proč? Nehodlám vám nic spoilerovat, na to si knihu budete muset přečíst sami, ale některé postavy učinily pro mě nepochopitelné a uspěchané závěry. Nakonec jen nevěřícně civíte na stránky knihy a hlavou se vám line hromada otázek na to, proč udělali to, co udělali. Možná je to pouze můj osobní problém, protože nemám ráda ten typ otevřených konců, který příběh utne bez většího rozhřešení a na sílu se snaží hrát na city. Mimoto je ovšem děj skvělý. Plynule se rozjíždí, ale ne tak pomalu, abyste se nudili. Autorka velmi dobře vše propojuje a umí pracovat s popisy na takové úrovni, že přesně víte, jak si prostředí představit, a přitom nejste zahlceni přemírou textu o tom, kde se co v prostoru nachází. 

Vystavění futuristického světa je rovněž další čtivou složkou příběhu, a proto je škoda, že se autorka nepustila trochu více do vysvětlování, co že se to s lidstvem za těch dvě stě let vlastně stalo. Události v období, co Sofie spala v kryogenním spánku, jsou letmo nastíněny, ale osobně bych se vůbec nebránila tomu, kdyby byly rozepsány více dopodrobna, čímž by i čtenář dostal lepší kulturní podtext.

„Ale to důležité, co z toho plyne, je, že se lidé po tom všem od víry úplně odklonili. Ve jménu svých bohů následovali cíle, až nezbylo nic. Zklamali se ve svých vírách. Starý kontinent zanikl a zbytek přeživších se soustředil do městské aglomerace. Tak vznikla superměsta. Postupně se venkov zcela vylidnil. Ostatním to pak bylo nařízeno. Nezbyl nikdo, kdo by tam bydlel.“

Umělý intelekt rovnocenný tomu lidskému

Co mě na knize bavilo ze všeho nejvíc, byla interakce Sofie s Ichirem. Ona jakožto zmatená duše ve zmateném světě bez jediného spojence a on jako bioroid s misí učit se od psychicky krapítek nestabilního člověka význam emocí. Ichiro ze začátku pochopitelně myslí jako „stroj“, a tak Sofii nedokáže být tou emocionální vrbou, kterou tak moc potřebuje. Místo opory jí spíše nevědomky svými chladnými odpověďmi způsobuje ještě větší bolehlav, a přesně tyto pasáže jsou tolik úsměvné. Protože mají tak moc odlehčenou atmosféru, budete každé setkání těchto dvou podivínů doslova hltat a prožívat každou společnou chvilku. Zhruba poslední třetina knihy sklouzává k seriózní detektivce a honičce za společným nepřítelem. V texu nechybí napětí ani akce, čímž bychom se dostali k vygradovanému finále, kdyby jen nepůsobilo na sílu tak předimenzované. Vše navíc vtipně podtrhují občasné narážky na současnou popkulturu a ve srovnání s dvousetletým skokem v čase působily více než komicky. Nejednou jsem se upřímně zasmála.

Knihou jsou protkány i morální témata, jako křehkost lidského života, důsledky válečných konfliktů nebo například zneužívání moci v zájmu vyššího dobra, a tuze zajímavá je úvaha o začlenění bioroidů do společnosti s rovnocennými právy. Při čtení řádků se občas zamyslíte nad naší budoucností, přičemž otázka umělé inteligence je dnes poměrně aktuální téma, ačkoliv na příběhu autorka pracovala několik dlouhých let. Je dobře, že spatřil světlo světa a nechal si otevřená vrátka pro potenciální pokračování. K mému lehkému zklamání na žádnou romantiku nezbyl čas, ale kdo ví, třeba příště.

Vypůjčený čas nabízí poutavý pohled do futuristického světa spojeného s detektivní zápletkou. Autorka se vynikajícím způsobem zabývá morálními otázkami a představuje zajímavé postavy, přičemž interakce mezi hlavními hrdiny jsou highlightem celé knihy. Velkou chválu kazí snad jen zakončení a některá nepochopitelná rozhodnutí, která mohou čtenáře zanechat s pocitem neuzavřenosti. Celkově je to však čtivá kniha, která otevírá diskuzi o možných i nemožných scénářích budoucnosti i lidského vývoje.

Klady
  • poutavý vypravěčský styl
  • interakce mezi postavami
  • zajímavá vize budoucnosti
  • morální témata
  • povedená obálka
Zápory
  • zakončení
  • transformace společnosti mohla být vysvětlena více
Infobox
  • Autorka Zuzana Strachotová
  • Vydavatel Epocha
  • Edice Jiné světy
0.0

Doporučujeme

Zpracování

Příběh

Vtažení do děje

Styl vyprávění

Humor

Budování světa

Nikola Erlebachová

Indie a RPG hry jsou její slabostí a rozhodně se tím netají. Jako prcek nakoukla do pootevřených dveří herního světa díky Mariovi na starých žlutých kazetách. Dovnitř ji úplně vtáhla až její druhá polovička a od té doby si svět bez her neumí představit. Umělecká duše, která nevyhledává jen nejnovější kousky, ale občas sáhne také pro starší tituly, nejlépe s pořádným metalovým soundtrackem.

Sledujte nás:

© 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.