„Tohle je pro mě dobrá škola, hodně jsem se tím trápil,“ doznal 47letý exreprezentant Holeňák, zvolený v FN lize trenérem listopadu.
Co se změnilo, že jste konečně začali vítězit?
My čekali už před sezonou, že to bude těžké, ale nepřáli jsme si a nečekali, že budeme poslední. Vím, že tým má sílu, věřili jsme, že to zvládneme fotbalem. Jen fotbalem to nešlo, do hry chtělo dát víc srdíčka a pracovitosti. Což jsme zdokonalovali, nakonec se to vyplatilo. Ale pořád není co oslavovat, pořád jsme namočení. Chceme se pohybovat v jiných patrech tabulky.
I v sérii bez výhry jste bodovali nebo jen těsně prohrávali.
Nezvládli jsme zápasy v koncovkách. Anebo to bylo o jednom gólu. Mnohdy jsme herně byli dokonce lepší, měli jsme lepší statistiky, počet rohů, střel, byli jsme aktivní. Na jaře zabojujeme, snad se zachráníme. Nebude to jednoduché.
Jak to, že se tým nesložil?
Bylo toho moc, těch hran přibývalo. Zlom byla Jihlava, která nám vyrovnala bez dvou vyloučených v nastaveném čase, to se opravdu jen tak neděje, což by se nemělo stávat. Od té doby jsme to nakopli.
Miroslav Holeňák jako trenér Varnsdorfu
Mohl za trable třesk v kádru?
My věděli, že to bude složité, možná jsem to měl jako alibi. Každý říkal: Hele, máš to těžké, máš nové hráče. Já k tomu takhle nechtěl přistupovat, já věděl, co mám za materiál. Že kluci jsou dobří a potřebují jen dostat herní praxi. Loni moc nehráli. Dřív se vezli se zkušenějšími, teď to stálo na nich. Herně na to měli, ale hlava ještě nefungovala, jak měla.
Kde jste brali víru?
Největší zásluhu má pan Gabriel, který nás držel. Pořád říkal, že to půjde, že se to nastartuje. On byl ten první, který tomu věřil. Nechtěl dělat unáhlené závěry. Bavili jsme se, jestli by nebylo na místě, že bych skončil. Nejsem naivní a vím, že když se nedaří, trenér odejde. Už jsem s tím byl smířený, člověk s tím musí počítat. Nechtěl jsem, týmu věřím. Kdybychom dostávali tři čtyři nula, bylo by to na místě. Nám chyběl kousek, muselo se to zlomit. Samozřejmě podpásovek tolik, že mě to ubíjelo.
Upřímně, jinde byste skončil.
Trénovat v kterémkoli jiném klubu, šel bych od válu. Velkou roli hrál pan Gabriel i všichni v klubu. A fanoušci říkali, Míro, nevzdávej to, ono to půjde. Nikdo mi neřekl: Sbal si to a vypadni. Moc si toho vážím. Ne za sebe. Tak bych skončil, svět se nezboří, i když jedno by mi to nebylo. Holt bych šel pracovat někam do lesa. Mrzelo by mě to ale vůči Varnsdorfu, lidem, panu Gabrielovi, hráčům, které chci ještě něco naučit, tam cítím velkou zodpovědnost. Zaslouží si druhou ligu za to, jak tady dělají fotbal. To byla motivace.
Posílí vás to jako trenéra?
Pohovory s panem Gabrielem mi dávají neskutečné zkušenosti do budoucna. A krizové situace je taky dobré v trenérské kariéře projít, to je dobrá škola. Loni se nám dařilo, užíval jsem si to. Kamarád na mě: To jste plavali po klidném moři, opalovačka, pohoda, teď jste vlítli do bouře. A buď se utopíte, nebo z toho vyplujete. Ale ta bouře ještě trvá.
Měl jste bezesné noci?
Mám spoustu kamarádů, i trenérů, od nich si něco vezmu. Poradí mi, zavoláme si, hodně mi pomáhají. Snažím se o tom mluvit, abych to v sobě nedusil. Navíc já jsem optimista, pořád se směju, pořád věřím, že to bude dobré. A když ne, vzpomenu si na slova pana Hlinky, hokejového trenéra: Hlavně se z toho neposrat. Nejhorší smrt je z vyděšení. Anebo si vzpomenu na Zsolta Hornyáka, s kterým jsem dělal v Liberci. A on říkal: Keď ma naserú, za pať minút som preč a budem robiť niečo iné.
Ale užírat vás to muselo, ne?
Hodně jsem se tím trápil. Ne že bych nespal a bláznil z toho, až do takové roviny to nesmíte pustit. Jsou horší věci na světě, války, nemoci. I moji parťáci, pánové Papoušek a Porcal, mě z toho dostávali nějakým fórkem. Nebo když mě naštvali, i to je dobrý relax. A pomáhá také rodina.
Gabriel: Odvolání kouče by nebylo zaslouženéJsou tady drsné podmínky, ale zase si vás tu hýčkají. Nevyhodí vás hned po prvním nezdaru, mají s vámi trpělivost. I když byl fotbalový Varnsdorf ve druhé lize dlouho beznadějně poslední, klubového šéfa Vlastimila Gabriela ani nenapadlo, že by trenéra Miroslava Holeňáka vyměnil. „Bylo by to nezasloužené. Dělá poprvé hlavního trenéra, musí si to všechno užít. Takže teď si to užívá,“ cukají koutky bardovi varnsdorfského Slovanu.  Vlastimil Gabriel, ředitel FK Varnsdorf Během podzimní části sezony mu bylo spíš ouvej, ale zase tak velké překvapení to pro něj nebylo. Tak radikální obměnu kádru, k jaké sáhl Varnsdorf v létě, šlo těžko ustát bez komplikací. „Odešlo pět kluků do první ligy, dalších pět do druhé, jeden do třetí. Celá jedenáctka pryč! Místo nich přišli hráči, kteří většinou nikde nebyli v základu, neměli herní vytížení. Věděli jsme o nich jen to, že mají talent,“ přiznává Gabriel. „Potřebovalo si to sednout.“ A to se také postupně stalo, z posledních čtyř zápasů podzimu Slovan urval deset bodů a díky vydařenému finiši nebude zimovat na dně; aktuálně je čtrnáctý. „V Kroměříži se to nastartovalo. I předtím jsme hráli dobře, ale pořád jsme prohrávali nebo remizovali. Neviděl bych v tom nic tragického. Hodně zápasů jsme odehráli solidně, jen jsme to v závěrech nezvládali,“ zachovával klid varnsdorfský šéf. Jako ostatně téměř vždy. Holeňáka podržel navzdory úmorné dvanáctizápasové sérii bez výhry. „A vidíte, podzim končíme mimo sestupové pásmo.“ Snad to bude platit i na konci sezony. |
