Sankcionovaná běloruská ocel i nadále putuje do Česka. Opět přes Kazachstán

Běloruští nezávislí novináři z redakce Flagštok ve spolupráci s českou redakcí investigace.cz odhalili schéma importu sankcionovaných běloruských ocelových výrobků do České republiky. Od začátku roku dovezla česká firma z Kazachstánu dvacet čtyři dodávek běloruského ocelového drátu v celkové hodnotě necelých devíti milionů korun; jednatel a majitel firmy má vazby na Bělorusko.

V srpnu letošního roku uvalila Evropská unie sankce na dovoz výrobků běloruského ocelářského holdingu BMZ (Běloruský metalurgický závod), největšího výrobce hutnických výrobků v Bělorusku. „Pro Lukašenkův režim představuje ocelárna významný zdroj příjmů. Běloruský stát přímo profituje z příjmů společnosti. Kromě toho společnost dostává od Lukašenkova režimu velké státní dotace a politickou podporu,“ odůvodnila své rozhodnutí Komise. Obecné sankce na dovoz běloruských ocelových výrobků byly EU zavedeny už na jaře roku 2022 hned po zahájení ruské invaze do Ukrajiny.

Zástupce ředitele ocelárny sice letos prohlásil, že společnost našla nové, náhradní trhy pro odbyt, ale podle zjištění běloruských novinářů obchod s některými evropskými firmami i nadále pokračuje. Navíc rozbor obchodních transakcí BMZ ukazuje, že po zahájení ruské vojenské agrese začal podnik dodávat mnohem vyšší objemy svých výrobků do zemí Střední Asie, zejména do Kazachstánu. Statistiky od začátku války současně svědčí o nárůstu exportu ocelových výrobků, na které se běloruská metalurgie specializuje, z Kazachstánu do Evropy.

Jedním z největších kazachstánských vývozců drátu z nelegované oceli složené pouze ze železa a uhlíku, kterou má BMZ ve svém sortimentu, je podle dat statistické služby dbase.info týkajících se Evropské unie firma Kaspijtrubservis. Společnost byla podle tamního obchodního rejstříku zaregistrována 8. června 2022, tedy pět dní po uvalení evropských sankcí na běloruskou ocel.

Navzdory své krátké existenci se společnosti okamžitě podařilo dosáhnout vysokého obratu. V prvním roce činily její daňové odvody 15,3 milionu tenge (746 tisíc korun). O rok později, v roce 2023, se více než zdvojnásobily na 37,7 milionu tenge (1,8 milionu korun). Daň z příjmu právnických osob v Kazachstánu činí 20 procent, čistý roční příjem by tak mohl tvořit čtyřnásobek ročních daňových odvodů firmy.

Směr Česko

Zakladatelem firmy Kaspijtrubservis je běloruský občan Michail Aleksandrovič Medveděv původem z běloruského Žlobina, kde sídlí i BMZ. Podle zjištění novinářů z Flagšotku se jedná o bývalého zaměstnance BMZ, jenž ve firmě strávil více než deset let. Ještě v dubnu roku 2021 Medveděv působil jako zástupce vedoucího obchodního oddělení ocelárny.

Firma s názvem „Kaspijtrubservis“ ale neexistuje pouze v Kazachstánu. V květnu 2023 vznikla společnost se stejným názvem i v Minsku. Její hlavní činností je podle běloruského obchodního rejstříku velkoobchod s litinou, ocelí a jejich odlitky. Zakladatelem je znovu Michail Aleksandrovič Medveděv a kontaktní údaje firmy se shodují s údaji Michaila Medveděva z kazachstánské společnosti.

Novináři Flagštoku Medveděva oslovili, přičemž se představili jako zaměstnanci firmy usilující o dodávku 25 tun drátu z Běloruské republiky do Litvy. Odpověděl, že by mohl zkusit dovézt jeden „testovací“ kontingent. Jakmile se novináři začali vyptávat na podrobnosti a dokumentaci, Medveděv komunikaci ukončil.

Z údajů databáze zahraničních obchodních transakcí Kazachstánu vyplývá, že v roce 2023 kazachstánská firma Kaspijtrubservis prodala ocelový drát jedinému evropskému odběrateli – české společnosti Nails s.r.o.. To, že zboží bylo skutečně dodáno, potvrzují i záznamy v exportní databázi. Jen v první polovině roku 2023 kazachstánská firma uskutečnila 24 dodávek ocelového drátu do České republiky, jejichž celková hodnota dosáhla 387 tisíc amerických dolarů, v přepočtu 8,7 milionu korun. Dodávky probíhaly prostřednictvím silniční dopravy. Cílovými destinacemi byly český městys Velké Poříčí na hranici s Polskem a polská Małaszewicze, která leží u hranic s Běloruskem. „Z toho můžeme soudit, že alespoň část dodávek drátu mohla putovat z Běloruska,“ uzavírají novináři Flagštoku.

Nails: hřebíky, nebo nehty? 

Podle českého obchodního rejstříku firma Nails s.r.o. vznikla v roce 2005. Věnuje se malo- i velkoobchodu a zprostředkování obchodu a služeb. Společnost sídlí v nenápadném domku v obci Osek u Rokycan v Plzeňském kraji a její majitel Daniel Šmíd bydlí se svou manželkou Tatianou ve stejném domě. 

Tatiana je původem z Běloruska – pochází z Minsku a stejně jako její otec Leonid žije v Česku od počátku nultých let. Kontaktní číslo firmy Nails se na některých serverech shoduje s telefonním číslem kosmetického salonu, který Šmídová provozuje. Přestože se společnost nijak nepropaguje, její tržby dosahují v posledních dvou letech výše kolem 350 milionů korun ročně.

V několika zdrojích firma uvádí jako svou webovou stránku rmz.cz, tedy českou verzi běloruského webu Rečického metizného závodu (RMZ), který patří do výše zmíněného ocelářského holdingu BMZ. Závod se zaměřuje na výrobu ocelového drátu, hřebíků, šroubů a jiných drobných ocelových výrobků. Zmíněný web ale podle dostupných informací nebyl nikdy zprovozněn. Podle stránek běloruského podniku patří Nails s.r.o. do jejich distributorské sítě v Evropě. Samotný Šmíd má mezi přáteli na Facebooku bývalého ředitele RMZ a také běloruského politika Adama Vaškova. 

„Nám to stačí“

Investigace.cz oslovila firmu s poptávkou po drátu na uvedeném kontaktním čísle. Starší muž se zjevným východoslovanským přízvukem nám sdělil, že Šmíd je na dovolené. Potvrdil, že se firma věnuje prodeji kovů, nicméně nehledá nové odběratele a nepřijímá objednávky. „Máme jich několik a nám to stačí,“ dodal. 

Běloruským novinářům se spojení se zástupcem české firmy Nails rovněž povedlo. Muž, který hovor přijal, se novinářům představil jako poradce společnosti a potvrdil, že firma skutečně dováží ocel z Kazachstánu.„Absolvovali jsme veškeré procesy kontroly kvality výrobků a rozbory jeho chemického složení,“ sdělil novinářům na otázku, zda společnost odebírá ocel z Běloruska. Certifikát potvrzující původ oceli a její chemický obsah, jenž by se dal porovnat s dostupnými chemickými informacemi o běloruských ocelových drátech, ovšem novinářům odmítl poskytnout. Stejně tak je odmítl propojit s ředitelem firmy.

BMZ měl ještě donedávna oficiální velkoobchodní zastoupení v České republice v podobě odštěpného závodu. Mezi produkty, které distribuoval na českém trhu, byly bezešvé trubky, kruhová ocel, betonářská výztuž, válcovaný drát, lité bloky či sochory a litinová technická drť. V roce 2020 tento závod zanikl.

Žádná výjimka pro Bělorusy

Nedostatek kvalitní oceli trápí český průmysl už od začátku ruské invaze do Ukrajiny. Před týdnem oznamil ministr průmyslu Jozef Síkela, že Česko požádá o prodloužení výjimky na dovoz ruské oceli do roku 2028 – ta dosavadní by měla platit jen do příštího roku. Výjimka, o kterou žádá společnost Vítkovice Steel, by se měla vztahovat konkrétně na ocel ruské firmy NLMK (Novolipecký metalurgický kombinát). „Pevně věřím, že bude zachován přístup, že sankce by měly primárně škodit tomu, proti komu jsou určeny, a ne tomu, kdo je uplatňuje, a že v daném případě nám bude vyhověno,“ vysvětlil Síkela. 

Redakce investigace.cz položila Ministerstvu průmyslu otázku, zda by se výjimka časem mohla rozšířit i na běloruskou ocel. „Z pohledu České republiky se o podobné výjimce v případě běloruské oceli v tuto chvíli neuvažuje,“ sdělil redakci mluvčí ministerstva Marek Vošahlík. Podle Vošahlíka se roční spotřeba českého průmyslu s výhledem na rok 2024 pohybuje okolo 500 tisíc tun oceli.

Zároveň se od konce letošního září zpřísnily pokyny pro dovoz ocelových výrobků do Evropy. Dovozci těchto produktů do EU musí nově prokazovat, že při jejich výrobě nebyla použita ocel ruského původu. Importéři musí v okamžiku dovozu předložit celnímu úřadu takzvaný Inspekční certifikát (v angličtině též Mill Test Certificate – MTC), z nějž bude patrné, kde proběhlo finální zpracování dováženého výrobku, a zároveň bude možné s pomocí tepelného čísla trasovat původ a zpracování použité oceli. „Rusko nesmí být v předložených dokumentech uvedeno jako země výroby oceli ani jako země, kde byly provedeny další zpracovatelské operace, například válcování, tažení, pokovování a tak dále,“ shrnují odborníci na celní problematiku z dopravní firmy Kuehne + Nagel. 

Jelikož certifikát MTC je předkládán při dovozu výrobků z oceli z jakékoli třetí země, běloruskou ocel, na kterou jsou rovněž uvalené sankce, odchytí celníci stejně jako tu ruskou. Potvrzení obvykle vydává samotný výrobce a kontrole jeho autentičnosti se věnuje česká Celní správa. „Jako každý jiný dokument jde i tento certifikát zfalšovat. Za pravost certifikátu ručí předkladatel celního prohlášení – v případě, že jde o padělaný dokument, se jedná o přestupek a předkladateli hrozí pokuta až 4 miliony korun,“ dodává mluvčí Celní správy Nikola Soukalová.

Autoři článku: Kristina Vejnbender (investigace.cz), redakce Flagštok, ve spolupráci s Maksymem Savčukem (RFERL),  Aliancí investigativních novinářů Běloruska, Euroradio

Zdroj úvodní fotografie: president.gov.by