Anna Beata Háblová: Nádraží v ráži

Témat s nádražím se v poslední době začíná rojit dost. Vemte si, kolik se toho (pro radost) napsalo o Brně. Jestli má být nádraží uvnitř nebo vně centra. Argument pro jeho přesun ovšem vytře zraky – aby tudy mohly projet rychlovlaky.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Nová Masaryčka je posh

Mezinárodní soutěž vyhrálo nizozemské studio, které se zatím ničím nezostudilo. Letos dokončili komplexní studii a za pět let aby se už do výstavby pustili. Držím jim palce.

A na place je další spor. A tedy, aby Praha a spol. nezůstala pozadu. I ona zvažovala, jak svojí osadu zvelebit. Jeden čas se přemýšlelo, že by se Masarykovo nádraží k tomu Hlavnímu připojilo, ale vzhledem k objemným kapacitám obou jsem ráda, že Praha nešla s dobou. Tím druhým krokem ale, zdá se, bylo vyřešit Hlavák ve vztahu k sousedním parkům a nové tramvajové trase.

Návrh od kanceláře Henning Larsen Architects, který vyhrál, má ale komplikaci. Navrhuje  zbourat střechu odbavovací haly od architektky Aleny Šrámkové. To je ta temná část, co připomíná vstup do skály. Abyste se nebáli, byl to tehdy umělecký záměr brutalistního stylu. A brutalistních staveb nám pomalu ubývá. Ulpívá ve mně vzpomínka na Transgas.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Periferie

A teď, co s tím. Jedni křičí, že bourání je tu zas, druzí si ve skrytu myslí, že lepší návrh než od Dánů už nikdo ani nevymyslí. A oba tábory mají trochu pravdu. Opravdu, brutalismus se ničí všude po světě. Jako by jeho vzpurný obsah a těžká forma už neuměli oslovit. Bourání je neekologické, takže určitě není co slavit. Ale všechny jiné návrhy, které stávající halu chtějí zachovat, jsou paskvilem. Jako když nosíte roušku a stejně se bacilem nakazíte. Jsou situace, kdy toho kompromisem mnoho nespravíte.

Vítězný návrh pro Hlavní nádraží se citově prodraží, protože každý jeho příznivec bude trochu za rasa. Ale svým rázným říznutím do masa architekti navrhují potřebnou změnu ve městě. Každý den tudy projde sedmdesát tisíc lidí, ale v budoucnu by jich mělo být dvě stě. Celé území mezi dvěma parky otevírají, propojují, zlidšťují část Magistrály a do celého běhu zahrnují secesní Fantovu budovu.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Nová scéna veřejného prostoru

Také návrh využívá hluchých garáží pod Magistrálou k sociální kontrole parku, nebo navyšuje kapacity temperovaných prostor pro čekání cestujících, i když to tak z vizualizací nevypadá. Levitující prosvětlená skořepina střechy, která vzbuzuje obavy, aby se z ní nestaly měchy listí a holubího trusu, svou velkorysostí odpovídá nedalekému objektu Federálního shromáždění. S tím rozdílem, že materiál dřeva je lehčí a barva teplejší. Ale také rychleji chátrá.

Jak to celé dopadne, to takhle spatra nelze vidět. I když trochu tuším, že se to sesype jako plátky květu, a my budeme Brnu závidět, že má nádraží, které se vyrovná světu. Že má nové vřídlo pro dav města. Zatím ale platí tento stav: z toho pražského utíkáme, a na tom brněnském se stále nevyznáme.