Kamarád ze Sparty Lukáš Haraslín ho často popichuje: „Už přestaň dávat góly!“
Kanonýrům v lize vládl Juliš ještě před víkendem, než nasázel čtyři góly slovácký záložník Havlík, který má celkově deset tref, zatímco olomoucký hroťák účet navýšit nemohl, neboť utkání v Teplicích se kvůli špatnému terénu odložilo. Na osm zářezů jej dohnal také Haraslín.
„Šulo je dobrej, ale jestli dá Jurečka v dubnu zase 12 gólů, tak to stejně moc nevidím,“ usměje se devětadvacetiletý tahoun Sigmy.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Před sezonou byl na vítězství Juliše mezi střelci v lize vysoký kurz 30. Kdo si vsadil, zajímavě investoval. „Dal jsem slib dědovi, že než umře, vyhraju střelce ligy. Má rád černý humor. Chtěl bych to jednou vyhrát, mám to jako cíl. Teď je to dobře rozjeté.“
Dobře rozjeté to měl i před třemi lety, pamatujete? Dvanáct gólů ve Spartě, dalších pět ve dvou zápasech Celtiku v Evropské lize. Jenže pak si zase poranil tříslo...
„To jsem mohl vyhrát nejlepšího střelce. I teď jsem byl měsíc zraněný, gólů mohlo být víc,“ přemítá. „Hlavně kluci v lepších týmech moc nedávají góly. Kuchta má šance, může dát hattricky a bude. Většinou dám jeden gól za zápas, ale tím střelce nevyhráváte.“
V dobrácké povaze, nepříliš zarputilé, vidí své limity na hřišti. „Je to můj největší problém. Dám gól a mám jako by odpracováno. Lafata dal třetí gól a běžel pro balon, že chce dát čtvrtý, pak pátý. Na tom musím pracovat.“
Po čtrnácti letech a dvou titulech už není chrudimský rodák sparťanem. Po krátké štaci ve španělské Ibize, se kterou spadl z druhé ligy, se upsal na dva roky Olomouci, kde je s manželkou a dvěma malými dcerkami spokojený.
Navázal na hostování před třemi lety, to v Sigmě stihl osm branek ve dvanácti startech. Další dva zásahy přidal v domácím poháru. Jako by byl zrozený pro Olomouc. Potvrzuje to hned od svého návratu. V přípravě dal sedm gólů v šesti utkáních, a to hrál většinou jen poločasy. Hlavně na to navázal v lize.
Dříč Breite jako mistr pasů: Julišovi se smějeme, že do brány nestřílí, ale přihrává |
„Jsem ukojený tím, že máme třetí místo na dosah. Ve Spartě jsem byl dlouho, mohlo by se říct, že je Olomouc pro mě sešup, ale nevnímám to tak, nemáme žádné dřevorubce, máme dobrý tým,“ pochvaluje si servis. „Hraje se mi líp, když konkurence není tak veliká. Nejsem takový buldok jako Kuchta nebo Čvančara. Tady cítím, že pozici mám dobrou, že to není o tom, že nedám dvě kola gól a jdu na lavku.“
Spoluhráče si získal a říká jim: „Když mi nahrajete, dám gól.“
Kapitán Radim Breite si z něj utahuje, že do brány nestřílí, ale přihrává. Juliš s chutí zakončuje placírkou, podívá se na postavení brankáře a pošle balon s klidem kolem něj. „Vím, že v tom jsem dobrej. Když vystřelím nártem, vůbec není jistota, že dám gól. Placírku mám nakopanou od dětství. I pozici se hledám na placírku.“
Třebaže prošel všemi reprezentačními mládežnickými výběry a jako dítě snil o Liverpoolu, ambiciózně se za lepším nikdy nehnal. Nepovedený půlrok na Ibize považuje ovšem za nejlepší zkušenost. Druhé zahraniční výzvě se nebrání, ani ji však nevyhlíží. „Nikdy nevíte, teď mi bylo dvacet devět. Ještě nejsem zas tak starej, jak by se mohlo zdát. V Olomouci to mám ale nastavené tak, že tady budu celý život. Tak jsem to měl i ve Spartě.“
A co Euro, když by byl po sezoně nejlepším střelcem ligy? Příběh Marka Heinze, který si z Baníku vystřílel šampionát v roce 2004 v Portugalsku, za opakovatelný nepovažuje.
„Musí to mít štábní kulturu. Taky chci, aby v nároďáku byli hráči z bundesligy a ne z Olomouce, to nemyslím špatně,“ uvažuje. „Téměř se všemi kluky, co jsou v nároďáku, jsem hrál. Když dal Tomáš Chorý gól, říkal jsem si, taky bych snad mohl... Každý chce jet na Euro, ale ti kluci jsou dál. Já budu po sezoně hotovej, jestli ji odehraju celou. Fotbalově bych si na to věřil, třeba budu mít dvacet gólů, ovšem útočníků přede mnou je hodně - Mojma Chytil je dobrej, Honza Kuchta taky.“
Lukáš Juliš taky. Byť není buldok.