Jeden z příběhů, který se v konspiračních kruzích o Rubym vypráví, zní takto: Jack Ruby, který dlužil spoustu peněz na daních, dostal několik dní před atentátem 50 000 dolarů. Ty peníze byly za to, že zabije Oswalda. Kdyby měl Kennedyovi tak rád, tak přece sleduje průvod a není v kancelářích novin. Svým veřejným a okatým truchlením nad Kennedym si jen vyráběl alibi pro svůj motiv. Pokud by u soudu dokázal, že Oswalda zabil v náhlém vzplanutí emocí a nikoliv úkladně, tak by mohl počítat s relativně velmi mírným trestem.
Pak jel na policejní stanici hledal vhodnou příležitost k vraždě, která se mu naskytla až v neděli dopoledne. A i tím, že posílal peníze své striptérce, si dělal alibi. Mohl jí ty peníze dát příští den osobně.
Pravda s velkým P
Po vraždě ho ve vězení navštívila mafie a slíbila mu, že ho z toho vyseká. Opatřili mu právnickou hvězdu Melvina Belliho, který se snažil o jeho úplné osvobození z důvodu nepříčetnosti. Ovšem tahle snaha vyzněla nadarmo a Ruby byl na jaře 1964 shledán vinným a odsouzen k trestu smrti.
Pak ho navštívila Warrenova komise včetně předsedy Earla Warrena. Ruby jí říkal, že bude vypovídat a napráská celou konspiraci, když ho přesunou z Dallasu do Washingtonu, protože v Dallasu není v bezpečí. Bylo mu to zamítnuto.
Odvolací soud pak jeho rozsudek zrušil a nařídil nové projednání na jiném místě. Spiklenci, aby ho umlčeli, k němu poslali doktora, který mu píchl injekci s rakovinou. To byl vynález, který měla CIA připravený na zavraždění Fidela Castra.
- prosince 1966 byl Ruby hospitalizován v Parklandské nemocnici a byla mu diagnostikována rozsáhlá rakovina několika orgánů. Zemřel 3. ledna.
Do všeho pak byla ještě zamontovaná novinářka a televizní hvězdička Dorothy Kilgallenová, která reportovala ze soudu s Rubym, objevila Pravdu a byla nalezena mrtvá ve svém domě 8. listopadu 1965. Konspirátoři narafičili její smrt tak, aby to vypadalo, že umřela na kombinaci alkoholu a barbiturátů.
Co všechno tu skřípe…
Ještě, než to budeme zkoumat po faktické stránce, tak se podívejme na logiku těch základních premis.
Jak mohli konspirátoři dopředu vědět, že Oswald bude dopaden živý v Dallasu a bude ho pak potřeba umlčet? Oswald byl ozbrojený a zavraždil policistu – nebyla tu vysoká pravděpodobnost, že ho policisté při zatýkání rovnou zastřelí? Kdybych já měl neomezenou možnost psát scénář té konspirace, tak po vraždě policisty Oswalda zastřelí jiný policista – to by bylo takové logické vyústění, které by způsobilo nejméně podezření.
Kdyby od začátku konspirujícím bylo jasné, že se Oswalda budou muset zbavit, nečeká na něj někde u knižního skladu auto, o kterém mu budou tvrdit, že ho odveze na cestu do Jižní Ameriky, ale ve skutečnosti ho odveze k řece, kam ho pohodí zalitého do betonu? Zkrátka nějaká jistější metoda, než je spoléhat se na Jacka Rubyho?
Oswald také mohl policistům v Dallasu vyklouznout, skočit na autobus a být pak zadržen v nějakém sousedním městě. Pak by byl vyslýchán na policejní stanici tam. To by tam za ním Ruby jel, i když svoje známé měl v Dallasu a jinde nikoho neznal?
A kdyby Ruby neměl příležitost Oswalda zabít, protože ten by už byl mrtvý nebo na jiné policejní stanici, tak by těch 50 000 dolarů zase vracel? Spáchal Ruby už nějakou nájemnou vraždu před tím, že se na něj mohli spiklenci natolik spolehnout, že mu zaplatili ty peníze dopředu a svěřili mu část svého plánu? Proč si byli jistí, že nepůjde a nevyžvaní to? Nebo že si peníze vezme a nic neudělá?
Ruby měl historii výbuchů násilí, často se pral, když dělal vyhazovače ve svých klubech, ale není o něm známo, že by před Oswaldem někoho zabil. Neměl zrovna profil chladnokrevného mafiánského vraha, na kterého se lze spolehnout, že tu práci nezfušuje.
Ruby Oswalda zabil, protože jeho střela mu potrhala aorty a způsobila masivní vnitřní krvácení, které doktoři z Parklandské nemocnice nedokázali včas zastavit. Ale boj o Oswaldův život prohráli docela těsně a kdyby dostali Oswalda na operační stůl o pět minut dřív, tak ho pravděpodobně zachrání. Ruby měl „štěstí,“ nikoliv výzbroj a techniku, která by stoprocentně zaručovala smrt jeho oběti jedním zásahem.
Pokud konspirátoři angažovali Rubyho až potom, co bylo jasné, že Oswald je na živu a je zatčen, tak to jeho truchlení a všechny jeho telefonáty příbuzným a známým, kterým si potřeboval vylít bolavé srdce po vraždě Kennedyho zase byly skutečné.
Konspirační teorie často mají ten problém, že implicitně předpokládají až neuvěřitelný stupeň kontroly konspirátorů nad celou situací, která se mohla klidně vyvinout několika velmi odlišnými scénáři.
A samozřejmě ignorují ten problém, jak mohl Ruby vědět – ve chvíli, kdy stál ve frontě na přepážce Western Union – že Oswald je ještě pořád na policejní stanici? Pokud Ruby prokazatelně nestepoval od deseti hodin před policejní stanicí, když na desátou hodinu byl den před tím veřejně oznámen transport Oswalda, ale vyvaloval se v tu dobu ještě v posteli, ze které ho vytáhl až telefonát od jeho striptérky (potvrzený z výpisu telefonních hovorů), tak je těžké předpokládat jeho plán Oswalda zabít.
Nakonec kdyby měli spiklenci k dispozici rakovinovou injekci, proč by jí nepoužili přímo na Kennedyho?
Chyba okresního žalobce
Okresní žalobce Henry Wade svolal těsně poté, co z Parklandské nemocnice oznámili, že Oswald je mrtev, tiskovou konferenci. Narychlo si před ní z hlavy připravil některá fakta a důkazy k Oswaldově případu. Novinářům řekl, že nepochybuje o tom, že by Oswald dostal elektrické křeslo a začal s výčtem těch důvodů.
Dopustil se při tom několika omylů – například ohledně místa, kde byl zastřelen policista Tippit. Novináři se ho ptali, jestli bude teď žádat trest smrti pro Jacka Rubyho. Wade řekl ano – ještě, než se mohl seznámit s fakty k Rubyho případu. Tím se zamkl do určité pozice.
Celá obžaloba Rubyho vypadala ze strany Wadea tak trochu jako osobní vendeta. Wade byl na Rubyho naštvaný za spoustu věcí – dva dny před vraždou si s ním stiskl ruku a Ruby pak všude chodil a vyprávěl, jak okresní žalobce Wade je jeho přítel. Ruby ho připravil o případ Oswalda, který by byl vrcholem jeho kariéry.
Ruby těsně po činu vypověděl příslušníkům Secret Service a inspektorům Dallaské policie (z nichž někteří byli jeho známí), že to udělal proto, protože nenáviděl Oswalda, chtěl ušetřit paní Kennedyové trápení, kdy by se musela účastnit soudu s Oswaldem a také aby svět viděl, že „Židé mají koule.“ Byl přesvědčen, že tím, že Oswalda zabil Žid, tak bylo zabráněno tomu, aby vznikla pověra, že Kennedyho zabilo židovské spiknutí. Dále řekl, že nejednal plánovaně, ale v okamžiku, kdy Oswalda vyvedli, tak si všiml jeho úšklebku na tváři a to ho vyprovokovalo k akci.
Rubyho akce vyvolala u davu před policejní stanicí potlesk, když se rozkřiklo, že Oswald byl střelen. I ve vězení pak Ruby dostával různé souhlasné dopisy.
Obhajoba
Prvním obhájcem Rubyho byl místní advokát Tom Howard. Pak se jeho případu pro bono ujala advokátní hvězda Melvin Belli ze San Francisca. Melvin Belli byl právníkem mnoha slavných a bohatých klientů, jako Errol Flynn, Chuck Berry, Muhamad Ali, Rolling Stones, Lana Turnerová atd.
Melvin Belli zvolil tu nejriskantnější strategii – snažil se dosáhnout úplného osvobození Rubyho na základě toho, že se nacházel v dočasném stavu šílenství a vytahoval k tomu historii mentálních poruch v Rubyho rodině. (Matka Rubyho se v roce 1962 dostala do ústavu pro mentálně choré). Přitom se tu nabízela možnost „vražda bez zlého úmyslu (murder without malice)“ za kterou by Ruby dostal asi pět let.
Soudní sál byl přeplněn novináři. Místo, kde seděli Ruby a Belli nebylo nijak zvlášť odděleno od publika, takže spoustě novinářů se podařilo během přestávek prohodit s Rubym několik slov. Předsedající soudce Joseph Brantley Brown měl velmi liberální přístup k tomu udržovat v soudní síni nějaký stupeň pořádku a také k udržování nějakých zákonem předepsaných procedur.
Později se zjistilo, že už během soudního procesu Brown podepsal smlouvu na knihu, kterou o případu napíše a shrábnul na ní zálohu.
- dubna 1964 porota shledala Rubyho vinným z úmyslné vraždy a byl odsouzen k trestu smrti. Verdikt je zachycen na kameře včetně Belliho prohlášení, že celý soud byl cirkusem.
Ruby podal odvolání a snažil se dosáhnout přeložení soudu do jiného místa. V tom mu odvolací soud vyhověl a faktorem pro to byly jak evidentní Wadeova osobní zaujatost, tak chování soudce Browna.
Warrenova komise
V neděli 7. června Jacka Rubyho začala vyslýchat Warrenova komise a ujal se toho Earl Warren osobně.
První věc, o kterou Jack Ruby komisi požádal, bylo, aby byl vyslechnut na detektoru lži, aby nebylo pochyb o tom, že říká pravdu. V tento den k tomu ještě nedošlo, ale nakonec bylo toto jeho přání splněno a Ruby byl vyslechnut i na polygrafu.
Poté Jack Rubby vyprávěli soudci Warrenovi podrobně svůj příběh – co dělal od pátečního rána až do nedělního poledne. Také mu vypráví, proč si myslí, že jeho právník Belli vzal jeho obhajobu za špatný konec.
Warren: „Dobrá pane Ruby, řekněte nám váš příběh.“
Ruby: „To ráno – kde je pan Moore – jsem musel jít do novin, abych se k tomu dostal – nechci vás přerušovat.
Warren: „Které ráno máte na mysli?“
Ruby: „Páteční ráno. Počátek celé té tragédie. Pan Belli evidentně můj případ neprostudoval důkladně. Pokud by to udělal, nesnažil by se mě úplně osvobodit na základě šílenství, nezbavit mě vší odpovědnosti, protože všechny okolnosti pro mě vypadají tak špatně. Mohlo se to stát – stává se to řadě lidí, co se ocitli na špatném místě ve správnou dobu. Kdyby na mě pan Belli měl víc času, zjistil by, že se nemá cenu snažit o moje naprosté osvobození. V době, o které mluvíme, technicky, jak právníci operují.“
Warren: „Rozumím.“
Ruby vyprávěl Warrenovi v podstatě to, co je popsáno ve čtvrté části našeho seriálu.
Poté se dostáváme k části, kterou milují konspirační teoretikové. (strany 194 – 198).
Ruby: „Pánové, jestli chcete slyšet, jak moje svědectví pokračuje, musíte mě vzít brzy do Washingtonu, protože se to týká vás osobně, soudce Warrene. Zním dost střízlivě, abych vám to říkal?“
Warren: „Ano jistě, pokračujte.“
Ruby: „Jestli chci říct pravdu, tak jí nemohu říkat tady. Nemohu jí říct tady. Dává vám to smysl?“
Warren: „Nemluvme o smyslu. Nevidím, proč byste to nemohl říct této komisi.“
Ruby: „Jak se jmenujete?“
Ball: „Joe Ball.“
Warren: „To je pan Joe Ball. Je právník z Los Angeles, který pro mě pracuje.“
Ruby: „Znáte Belliho?“
Ball: „Vím, kdo to je.“
Ruby: „Ball s ním spolupracuje. Zná Belliho. Vy znáte Melvina Belliho?“
Ball: „Neznám ho osobně.“
Warren: „Žádná spojitost.“
Ball: „Máme svou právní praxi v různých městech.“
Warren: „Pět set mil od sebe. Ball má praxi na Long Beach a Belli v San Franciscu. Určitě neexistuje žádné propojení mezi nikým v této místnosti a panem Bellim. O tom vás mohu ubezpečit.“
Ruby: „Jak je to s vámi, Moore?“
Moore: „Já jsem přidělenec komise, Jacku.“
Ruby: „Dostal jste pověření od prezidenta?“
Moore: „Ne, to dostal můj šéf. A já se nepodílím na vyšetřování. Jsem tu spíš z důvodu bezpečnosti.“
Ruby: „Chlapci, já jsem v těžké pozici, to vám řeknu.“
Moore: „Pamatujete, že když jsem s vámi mluvil, tak jsem vám říkal, že mi o některých věcech nemusíte povídat. Čeká vás soud a z těchto důvodů respektujeme vaší pozici, pokud nám některé věci nechcete říct.“
Ruby: „Ale tady není místo, abych řekl to, co vám chci říct.“
Moore: „Komise vyšetřuje tuhle věc a vy jste její součástí.“
Ruby: „Soudce Warrene, váš život je v tomhle městě v ohrožení. Víte o tom?“
Warren: „O tom nevím. Pokud si o tom nepřejete mluvit teď přede všemi, můžete mi to říct později v soukromí. Až skončíme s tímhle výslechem. Bude to jen mezi námi.“
Vzpomínáte, jak ve čtvrtém dílu tohoto seriálu Ruby fotil billboardy s nápisem „Impeach Earl Warren“, jak hledal souvislost mezi nimi a inzerátem v novinách „Welcome, Mr. Kennedy“ a jak byl přesvědčen, že to celé je součástí spiknutí John Birch Society, která chce hodit vinu za vraždu Kennedyho na židy?
To je vysvětlením celé záhady.
Earl Warren vysvětlil Rubymu, že ho nemají pravomoc přemístit do Washingtonu, a že si nemusí o jeho bezpečnost dělat starosti.
Ruby byl vyslechnut na detektoru lži. Na něm popřel, že by byl součástí mafie, že by plánoval zabít Oswalda už v pátek nebo v soboru, nebo že by zabil Oswalda na popud nějaké třetí osoby.
Když mu diagnostikovali rakovinu, tak 19. prosince učinil své poslední prohlášení: „Není tu co skrývat. Nebyl tu nikdo další.“
Dorothy Kilgallenová se v létě 1964 dostala k části přepisu Rubyho výslechu, kterou zveřejnila v tisku před tím, než byly zveřejněny závěry Warrenovi komise. Je to pochopitelně právě ta část, která vzbuzuje dojem, že Ruby něco zásadního věděl a chtěl to říct, pokud ho přemístí z Dallaského vězení. Ale nepřemístili a tak to neřekl.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč
500 Kč
1000 Kč