Článek
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA: Itálie, jako silně věřící křesťanská země, své Vánoce silně prožívá. Celé se nesou především v duchu oslav náboženských symbolů a dodržování křesťanských tradic, a to už od 8. prosince, což je svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, během nějž většina domácností zdobí stromeček. 24. prosince („La Vigilia di Natale“) se místo hodování a dávání dárků schází celé rodiny a jdou společně ven do průvodu osvětleném svíčkami nebo loučemi, který poté vyvrcholí půlnoční mší (ta největší a nejslavnější probíhá samozřejmě v chrámu svatého Petra ve Vatikánu). Hlavním adventním dnem je pro Italy až 25. prosinec („Il giorno di Natale“), kdy papež požehná Urbi et Orbi a zahájí tímto aktem Vánoce, které jsou pro obyčejné lidi především o rodině, rodinné pospolitosti, přátelích a dobrém jídle". Pro spousty obyvatel Itálie jde doslova kouzelné období, kdy si plnými doušky užívají života, a to nejčastěji někde na horách (proto jsou v zemi zavřené školy a velká část Italů si bere dovolenou). Takové vánoční dovolené se říká „settimana biana“, neboli bílý týden. V den „Kapo d´Anno“ tedy na Silvestra, se Italové tradičně scházejí s přáteli a pořádají bujaré oslavy. Na Nový rok se poté zbavují všeho nepotřebného. V minulosti to často znamenalo skutečný generální úklid, ale dnes se už vše odehrává jen v symbolické rovině, kdy každá domácnost vyřadí jen nějaký malý kus nábytku. Svátky pot končí 6.ledna, tedy na Tři krále („Il giorno dell’Epifania“).
KDO NOSÍ DÁRKY: Dárky v Itálii nosí „Babbo Natale“ („Dědeček Vánoc“), který buď v noci 24. prosince, nebo 25. prosince ráno tajně navštěvuje domy a pokládá dárky ke krbu či pod stromeček, tak aby je tam děti hned po probuzení mohly najít. Ty před tím, než ulehnou do svých postýlek, pro něj postaví na stůl sklenici mléka a sušenky (někdy i vodu pro jeho spřežení). Není v tom ale tak docela sám. V některých částech Itálie mu pomáhá „Gesú bambino („Ježíšek“) a jinde zase věří, že na závěr vánočních svátků, tedy v noci 6. ledna, létá nad krajinou hodná čarodějnice Befana v podobě ošklivé stařeny s velkým špičatým nosem oděné ve starém a otrhaném oblečení, dlouhé sukní a s kloboukem na hlavě. Ta na svém koštěti krouží na domy a komínem hází dovnitř punčochy naplněné sladkostmi nebo uhlím (buď pro hodné, či zlobivé děti). Děti jí za to připravují ke krbům či kamnům mléko (nebo víno) a něco drobného k snědku. Říká se, že Befana takto obdarovává děti proto, že když se narodil Ježíšek, dozvěděla se o jeho narození pozdě (některé verze legendy mluví o tom, že potkala Tři krále, ukázala ji cestu, ale odmítla s nimi jít) a své dary mu už přinést nestihla. V některých italských regionech se 13. prosince slaví též svátek svaté Lucie neboli Santa Lucia, která podobně jako Befana vstupuje v noci do domů a nechává dětem sladkosti. A najdeme zde i oblasti, kde chodí svatý Mikuláš („San Nicola“), který v noci z 5. na 6. prosince nosí dětem malé dárky a sladkosti. Poněkud bizarní tradice spojená s nadělováním dárků je dodržované na Sicílii, kde během Noci všech svatých (2.11.) prý nadělují dětem dárky jejich zesnulí předci, takže jde o jakousi kombinaci Vánoc a Halloweenu.
VÝZDOBA: Nejvýraznějším dekoračním prvkem italských Vánoc je pochopitelně betlém „presepio“). A není se čemu divit, neboť to bylo právě v Římě, kde byl vystaven úplně poprvé na památku narození Ježíše Krista. Od té doby si Italové zdobí své příbytky již začátkem prosince těmi nejkrásnějšími, většinou ručně vyřezávanými výtvory, které však nevypadají zdaleka tak „obyčejně“ jako ty naše. Jde vlastně o rekonstrukci celého města Betlém a okolní krajiny, kde jsou hlavními postavami Maria a Josef. Figurka Ježíška se do jesliček pokládá teprve o půlnoci 25. ledna a Tři králové se podle tradice do betléma přidávají v noci na Tři krále, tedy 6. ledna. V Římě jsou na každoroční výstavě k vidění stovky různých betlémů z celého světa, a to včetně miniaturních verzí vyřezaných do ořechů, nebo dokonce i těstovin. Skutečným domovem betlémů je ale Neapol, konkrétně via San Gregorio Armeno, které se někdy říká Vánoční ulička, protože všechny její obchody prodávají figurky do betlémů, od tradičních až po ty bláznivé (koupit tak můžete třeba i figurky fotbalistů či politiků). Moc pěknou a oblíbenou přírodní dekorací je v Itálii i živý vánoční stromeček, přičemž v regionu Umbria ve městě Gubbio existuje dokonce světová rarita. Majít tu „vánoční strom“, který roce 1991 vstoupil do Guinnessovy knihy rekordů jako největší vánoční strom na světě. Měří 650 metrů a zdobí ho více jak 700 světel. Nejedná se však o strom jako takový, ale o světla umístěná ve tvaru vánočního stromku na kopci Monte Inigo za městem.
VÁNOČNÍ POKRMY: Pro Italy znamenají Vánoce svátky hojnosti slavené ve znamení jídla a především bohatých hostin ve společnosti rodiny a přátel. Slavnostním jídlem zde není štědrovečerní večeře (byť i 24.12. se rodina sejde, aby hodovala, a to na bohaté večeři, které se říká „cenone“ (neboli "velká večeře“) a podávají se na ní hlavně ryby). Středobodem vánoční gastronomie je v Itálii slavnostní oběd na Boží hod. Skládá se z několika chodů v závislosti na regionu. V oblasti Valtellina je např. oblíbený vývar z kapouna. V regionu Piemonte se azse jedí těstoviny na spoustu způsobům včetně těch plněných. V Modeně jsou oblíbené těstoviny s tuňákem a baccalá (neboli treska) s polentou. Na Sardínii zase najdeme řadu předkrmů např. z artyčoků a velmi je oblíbené je zde i jehněčí maso. V regionu Val d´Aosta najdeme oblíbenou polévku „Zuppa alla Valpellinentze“, dále klobásku s bramborem a nebo třeba pečené kaštany s medem. V regionu Lombardia nechybí na stolech tortellini nebo casoncelli podávané ve vývaru či s dýňovou náplní. Společný pro většinu Itálie je poté sladký chléb panettone, pečený z kynutého těsta podobný naší vánočce a „bacalla“, což je sušená treska naložená v soli. Setkat se můžeme i s receptem na italské „vánoční kuře“ nebo prosté špagety s ančovičkami či mušlemi. Cukroví tak, jak jsme zvyklí u nás, ale v Itálii nepečou. Rádi si smlsnou na tureckém medu, sušeném ovoci nebo tradiční vánoční panna cottě.
ZAJÍMAVÉ TRADICE: Nejcharakterističtější italskou vánoční tradicí jsou zdejší slavné vánoční trhy, které patří mezi nejkrásnější na světě. Najdete je např. v Miláně či ve Veroně (těm dominuje zdejší obří kometa na náměstí) a ty nejautentičtější se pořádají v Jižním Tyrolsku ve městech Bolzano a Merano. V Dolomitech můžeme narazit i na další zajímavou vánoční tradici, kdy lyžaři sjíždějí o půlnoci na lyžích s pochodněmi všechny sjezdovky, aby přivítali Vánoce. Pro Vánoce v Itálii jsou typické i různé hry a soutěže, jako je např. vánoční tombola, která se podobá bingu, kdy je ke každému číslu přiřazen jeden symbol. Místo toho, aby hráči četli čísla nahlas, mohou je označit právě tímto zažitým symbolem (např. číslo 90 je „strach“, číslo 47 je „mrtvý“). V různých italských městech, zejména v Římě, můžeme během Vánoc potkat také muže oblečené v pastýřském oděvu hrající na dudy (takzvané „Zampognari“). Tato tradice inspirovaná biblickým příběhem o pastýřích navštěvujících novorozeného Ježíška, vychází z dávných dob, kdy se skuteční pastýři vydávali ze svých horských domovů na náměstí, aby si o Vánocích přivydělali hrou na dudy.
VÁNOČNÍ RECEPT: Vánoční Italská panna cotta
Ingredience: 2 lžičky želatiny, 500 ml čerstvé 33% smetany, 40 g moučkového cukru, 1 vanilkový lusk, ovoce (jahody, maliny, borůvky atp.)
Příprava: Do mističky dejte 2 lžíce vody a vsypte želatinu. Nechte pět minut stát, aby želatina nabobtnala. Smetanu vlijte do hrnce, přidejte cukr, vanilková semínka i rozkrojený lusk a zahřívejte na středním plamenu. Za občasného promíchání nechte přijít k varu. Přidejte želatinu a minutu až dvě povařte, aby se želatina rozpustila. Z hrnce vyndejte lusk a směs vlijte do formiček (skleničky, hrnečky). Dejte na 4–6 hodin do ledničky, aby panna cotta zatuhla. Vyndejte z lednice a podávejte s ovocem.
ZDROJE:
https://www.vanocnisen.cz/
https://www.kmtravel.cz/
https://ilove-italy.cz/
