[Text: Petr Richtár]
Zdravím čtenáře Ronnie.cz. Asi bych tenhle report rozdělil na tři části. Na část sportovní a část motivační, protože tohle byl opravdu zážitek, který by mě každý zažít. Jelikož pořádám závody, tak bych ještě zmínil něco k organizaci
World Abilitysport Games, světové dovednostní hry nebo jen světové hry jsou soutěž pro handicapované sportovce z celého světa. Popsal bych je jako "malou olympiádu". Závody probíhaly od 4. do 8. prosince v thajském městě Nakhon Ratchasima (zkráceně Korat). Závodilo se v 11 disciplínách jako plavání, powerlifting, lukostřelba, takraw (obdoba nohejbalu), pétanque, šerm, atletika, badminton, cyklistika, stolní tenis, snooker a nějaké "testovací sporty", jako třeba e-sport. Naše zastoupení bylo plavání, atletika, snooker a badminton. Hlavně zde budu popisovat plaveckou reprezentaci, protože té jsem byl součástí jako kondiční trenér Věry Závorkové, nicméně jsem tam byl po ruce i jiným závodníkům.
Odlet byl naplánovaný na 30. listopadu v 15:00. Sešli jsme se zbytkem týmu na letišti, dostali jsme reprezentační trika a mikiny, udělali potřebné předodletové foto a mohli vyrazit na dvacetihodinovou cestu s přestupem v Kataru. Musím říct, že nás lidi strašili, jak ta cesta je hrozná atd. Mně to přišlo úplně v pohodě a to jsme neměli první třídu. :-) Místa i pro moje skoro dva metry výšky celkem dost, jídlo výborné a filmů v zásobě taky hodně. Uteklo to jako voda a už jsme si v Bangkoku posouvali hodinky o šest hodin dopředu. Následně nás čekaly ještě čtyři hodiny cesty do místa dění. To už zajišťovalo vedení závodu pohodlnými dodávkami, kde jsme dostali i svačinu. Úsměvné bylo, že slovenský tým tu samou trasu jel jedenáct hodin jenom kvůli tomu, že pro ně poslali elektroauto, které mělo problém s nabíjením.
Na hotel jsme se dostali v pátek 1. prosince kolem 19:00 místního času. Na to, jaký to byl luxusní hotel, jsme dostali celkem chudou večeři, ale rýže a maso tam bylo. Celkově to jídlo v další dny nebylo nic extra, ale pro sportovní potřeby dostačující, jen bych upřednostnil větší množství masa a nechápu, proč na snídani bylo maso, brambory a celkem výběr a obědy a večeře byly chudší. Prostě od prvního dne jsem se těšil do ČR na pořádný steak.
Kdo si chtěl druhý den přivstat, tak si mohl dat pár temp ve střešním bazénu, následně už potom šli všichni na společný trénink do posilovny. Odpoledne se jelo omrknout závodiště a zkusit závodní bazén, protože není bazén jako bazén. V neděli po snídani vyrazil, kdo chtěl, na trénink na závodiště a odpoledne bylo naplánované slavnostní zahájení. Bylo to velkolepé, nástup týmů, tanečníci, lasery, proslovy i zapálení pochodně jako na olympiádě. Potkali jsme tam naše atlety a badmintonisty, snookerista byl v naší plavecké výpravě.
V pondělí to vypuklo. Dopoledne opět trénink nebo posilovna a odpoledne už se šlo plavat naostro. Nebudu asi popisovat všechny dny, protože až do ukončení byly jak přes kopírák. Dopoledne volitelné tréninky v bazénu v posilovně nebo odpočinek (já si zašel do pravé thajské boxerny) a odpoledne závody. Hned první závodní den se podařilo Věře získat dvě bronzové medaile a nové osobní rekordy.
Druhý závodní den měla volno. Bohužel se začaly projevovat zdravotní problémy spojené s přechozenou chřipkou týden před závody. Silný kašel ztěžoval dýchání ve vodě, takže následné závody, které byly její doplňkové, brala čtvrté a páté místo (doplavala čtvrtá, ale kvůli bodovému hodnocení, které vysvětlím níže, se před ni dostali více handicapovaní plavci). Závod na 400 metrů jsme radši zrušili úplně, aby se její stav ještě nezhoršil. Na první závody venku jsme jeli s cílem urvat nějaký kov, což se podařilo, a zlepšit si své osobní výkony. To se povedlo na jedničku. Ostatní plavci si také zlepšili svá maxima a celkově celá plavecká výprava získala 23 medailí! Naši atleti pak dalších sedm a celkově Česká republika skončila na 8. místě ze 49 zemí světa! V pátek bylo už jen slavnostní ukončení a v sobotu jsme v rychlosti prolétli Bangkok a hurá domů.
Ve stručnosti bych zmínil i pravidla. Závodí se dle klasifikace handicapu S1 - S14. S1 - S10 jsou tělesně postižení, S11 - S13 zrakově postižení a S14 mentálně postižení. V Thajsku byly jen skupiny S1 - S10, Věra je pak S8 a S9 podle stylu plavání. Samozřejmě rozhoduje čas a kdo doplave první. Jsou ale i závody, kdy se sejde méně závodníků, jako se to stalo tady, a skupiny se slučují. Takže může plavat třeba S4 s S8 nebo více skupin dohromady. V tu chvíli se přepočítává dle nějakého koeficientu na body a může se stát, že více handicapovaný sportovec může vyhrát nad zdravějšími závodníky. Příklad. Závodník ze skupiny S4 doplave jako pátý a závodník S8 doplave druhý. Díky přepočtu na body může závodník z S4 vyhrát. Stávalo se to často a upřímně mi to přijde dost demotivující. Každý by měl závodit ve své skupině a to, že jich je málo, přece není ničí problém. V kulturistice se také slučuje, ale většinou jsou pak naštvaní ti, co jsou váhově lehčí, protože mezi těžšími borci mají méně šancí na úspěch. Tímhle stylem přepočtů by to bylo naopak. Holt taková jsou pravidla.
Při závodu by se neměla nosit reklamní trika, ale jen reprezentační oblečení. Trenér by neměl ani komunikovat se závodníkem při závodu a v některých místech jsou zakázané mobilní telefony.
Co se závodů týče z pořadatelského hlediska, vše probíhalo hladce, ale bylo pár věcí, které bych vylepšil. Závodilo se na třech sportovištích. Chápu, že je těžké sehnat vhodné prostory a zkombinovat různé druhy sportů, ale věřím, že na dvě sportoviště by se to "smrsknout" dalo. Tady jde spíš o diváky, protože přejíždět i 10 kilometrů není úplně ideální. Na plaveckých závodech nebylo ani pořádné zázemí včetně šaten, tak se "kempovalo" u druhého bazénu, což v tom vedru bylo vražedné. Do toho tam prakticky nebylo občerstvení a voda a zlepšovalo se to až postupně s dalšími závodními dny. Jelikož se závodilo k večeru, tak když se rozsvítilo osvětlení bazénu, začal nálet všemožného hmyzu. Naštěstí nám potom rozdávali repelenty. Občas jim něco nevyšlo časově, ale na to, jak velké klání to bylo, se to dá pochopit. Jídlo, které nebylo úplně dokonalé (já sním všechno, ale něco se opravdu nedalo), jsem už zmiňoval. Jinak vše probíhalo bez problémů. Organizátoři byli velice milí, ptali se, co vylepšit, chtěli se s námi fotit a i pár podpisů jsme rozdali. :-)
Chtěl jsem vidět i jiné sporty, ale vše se odehrávalo na třech sportovištích, takže nebyla šance vše vidět. Čtenáře Ronnie.cz bude zajímat powerlifting, na který jsem se vydal podívat. Konkrétně se jednalo o bench-press. Musím říct, že to byla skvělá show. Nástupy a představení závodníků za zvuků hudby, představení rozhodčích a o pauzách promítání různých videí. Závodníci většinou vozíčkáři, ale byli tam i lidé chodící s různým stupněm postižení dolních končetin. Předváděli skvělé výkony, ať už se jednalo o muže, či ženy. Následně se pak bojovalo i ve smíšených týmech.
Musím říci, že to byl neskutečný zážitek a motivační "kopanec". Když potkáte nějak handicapovaného člověka, řeknete si, chudák, ale teprve až když jich vidíte stovky a trávíte s nimi celé dny, tak s údivem koukáte, jací to jsou bojovníci. Nechtějí od zdravých žádnou lítost ani pomoc. I když ji občas potřebují, tak se co nejvíce snaží sami. Jsou vtipní, ze svého handicapu si nic nedělají, naopak si z něj dělají legraci. Věnují se sportu na závodní úrovní a předvádějí skvělé výkony. Byl tam kluk bez rukou a nohou a taky plaval a věřím, že rychleji než já. :-) Stěžujeme si, že nás něco bolí, jak se nám něco nechce, přitom můžeme. Oni nemůžou, a přece si našli cestu, jak dělat to, co je baví. Když se pak nad tím zamyslíte, tak opravdu v životě řešíme spíše zbytečnosti než důležité věci. Peníze, drby, kdo s kým, kdo co má a kde to vzal, jaký mám společenský status, domněnky nad tím, co si myslí ostatní, život na sociálních sítích a další. Přitom zapomínáme na ty nejdůležitější věci. Jedna z nich je zdraví. Ať naše, nebo druhých. To, že jsme zdraví, bereme jako samozřejmost, a přitom zítra může být všechno jinak.
World Abilitysport Games 2023 - fotogalerie
