Článek
Tvrdá výchova
Rudolf byl ihned po narození připravován na svou budoucí roli císaře Rakousko-Uherské monarchie. Za jeho učitele byl vybrán hrabě Leopold Gondrecourt, původem francouzský šlechtic, který sloužil v c. k. (císařsko-královské) armádě jako generál. Jeho metody však byly velice kruté.
Jelikož měl Rudolf v budoucnu být vrchním velitelem vojsk, považoval hrabě Gondrecourt za vhodné se k němu od začátku chovat vojenským stylem, a tedy úplně bez emocí. Mladého následovníka trůnu tak budil politím studené vody, nebo výstřelem z pistole. V noci jej nutil procházet Schönbrunnskou zoo a téměř každý den musel hodiny provádět různá vojenská cvičení.
To na Rudolfa, kterého zaujaly spíše přírodní vědy, mělo velice negativní efekt. Upadal do depresí a přísný, až hrubý, styl své „výchovy“ nenáviděl. Jenže u císaře zastání nenašel. Až když jeden z pobočníků hraběte viděl, jaké zničující účinky má vojenský dril na mladého Rudolfa, rozhodl se o tom informovat jeho matku, císařovnu Sisi. Ta byla Gondrecourtovými metodami šokována a Františka Josefa v podstatě donutila, aby hraběte odvolal. Jeho novým učitelem se stal hrabě Josef Latour von Thurmburg, který zastával spíše liberální myšlenky a vedl Rudolfa, který projevoval vysokou inteligenci, ke studiu a vědě.
Tím ale problémy neustaly. Císař svého syna považoval za příliš citlivého. Sám totiž uznával disciplínu, poslušnost a konzervativní myšlenky. To vše ale bylo diametrálně odlišné od Rudolfových názorů. Často se tak spolu hádali a císař se snažil svého syna ovládnout a donutit k poslušnosti. To vše ale vedlo spíše k pravému opaku a jeden druhému se vzájemně odcizili.
Manželství
Na císařovo přání se Rudolf alespoň oženil s dcerou belgického krále Leopolda II. Manželství z povinnosti ale rozhodně šťastné nebylo. Názorově se rozcházeli, a když se páru narodila dcera, považoval to Rudolf za splnění své povinnosti.
Rudolf také začal pít (údajně ve vídeňských hospodách debatoval i s dělníky) a udržoval četné milenecké poměry. Z mileneckých afér nakonec Rudolf dostal syfilis, kterým nakazil i svou ženu a ta se stala v důsledku toho neplodnou. Na císařův příkaz se vše udržovalo v tajnosti, ale jejich manželství se prakticky rozpadlo a nevídali se.
Korunní princ Rudolf se svou ženou Štěpánkou
Blížící se konec
Rudolfovi se navíc z nemoci ani nepodařilo plně vyléčit, což jen zhoršilo jeho fyzický i psychický stav. V rodině i u dvora se cítil nepochopený. Názorové rozdíly s jeho otcem znamenaly, že mu nedovolil podílet se na žádných státních záležitostech a jeho návrhy v podstatě ignoroval, nebo zavrhoval. Údajně navíc potlačoval bolest morfiem.
Poslední kapkou pro císaře se pak stalo, když se Rudolf zamiloval do krásné šlechtičny Marie Vetserové. Tento vztah samozřejmě František Josef neschvaloval a Rudolfa ještě více kritizoval. To nakonec vedlo k tragédii.
Marie Vetserová
Společně se svou milenkou odjel na lovecký zámeček Mayerling. Zde byli 30. ledna 1889 nalezeni mrtví v Rudolfově pokoji.
Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se zdá, že v bezvýchodné situaci, kdy by jejich sňatek císař nikdy neschválil a sama Marie se měla brzy vdávat za někoho jiného, spáchali společně sebevraždu. Rudolf údajně první zastřelil Marii a potom sám sebe.
Mezi konspirační teorie se pak řadí vysvětlení, že princ byl zavražděn. Údajně měl totiž na zámeček pozvané své přátele, kteří se k němu měli další den připojit, a tělo jeho milenky bylo svlečené do naha, což nedávalo smysl, pokud by se skutečně jednalo o sebevraždu. Mluvilo se o tom, že Rudolfovi nabídli určití šlechtici účast na státním převratu, který by svrhnul jeho otce a on by usedl na trůn jako liberální císař. To měl princ odmítnout, a proto musel být umlčen.
Následky, které ve výsledku znamenaly konec monarchie
Skutečná příčina zůstala každopádně utajena a Rudolf byl pohřben. Jeho smrt předpovídala osud celé monarchie. Císařovnu Sisi jeho smrt trvale zasáhla a manželství císařského páru se zhroutilo.
Novým následovníkem trůnu se stal císařův bratr Karel Ludvík, který ale zemřel dříve, než mohl na trůn nastoupit, takže se následníkem stal jeho syn Arcivévoda František Ferdinand d´Este. Jeho zavraždění v Sarajevu pak odstartovalo 1. světovou válku a konec celého Rakousko-Uherska.
Zdroje
