Najdete ho v téměř každém českém městečku a vesnici. Během pouhých pár let se stal doslova fenoménem. Jeho hlavní výhodou bylo, že si ho mohl postavit téměř každý, kdo měl čas, finance a pár známých. Jeho autor Josef Vaněk sliboval, že kostru domu vybudují tři dělníci za pouhé dva měsíce. Náklady přitom nepřesáhnou sto tisíc korun.
Vyučený zedník ve své praxi poznal, že zájemci o vlastní hnízdo lásky, často odkázáni na stavbu svépomocí, neumí číst v plánech, nerozumí materiálu a stávají se obětí nepoctivých melouchařů. Rozhodl se proto, že navrhne deset typových domů. Jedním z nich byl právě Šumperák.
Šumperák
Rodinný dům typu V připomíná staré rádio nebo televizi. Se svou rovnou střechou představoval závan moderního bydlení. Odkazoval na tehdy populární bruselský styl, jehož ikonou se stal československý pavilon na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.
Plány Šumperáku
Na typický vzhled Šumperáku však bývalý zedník nepřišel sám. Inspiroval se návrhy architekta Vladimíra Kalivody z roku 1959, podle nichž vyrostl dům pro ředitele strojíren Zdeňka Dobeše v Litovli. Podle historika umění Tomáše Pospěcha jsou si obě stavby tak podobné, že laik nepozná rozdíl. Kalivoda chtěl proto svého konkurenta poslat k soudu. Po Vaňkově vysvětlení, co všechno oproti původním plánům změnil, však od toho nakonec upustil.
Psal se rok 1966, kdy Josef Vaněk držel v ruce hotové dílo. Nyní zbývalo, aby se jeho nápad realizoval. Vydal se proto na stavební úřad v jeho rodném Šumperku a oslovil manžele Kocúrkovy z nedalekého Rapotína, kteří zde žádali o povolení ke stavbě domu. Jejich původní projekt zkritizoval a oznámil jim, že má lepší. Navíc jim slíbil, že jim zdarma pomůže, aby vychytal mouchy. Takovou nabídku nešlo odmítnout.
Symbol režimu
Ještě téhož roku vznikl v Rapotíně další dům. Třetí exemplář se objevil přímo v Šumperku v roce 1967. Stal se doslova atrakcí. Na stavbu s „televizním oknem“ se jezdili dívat lidé z celé republiky. Vaněk se chytil příležitosti a začal své plány prodávat za 840 korun. Do roku 1971 bylo postaveno asi dva tisíce rodinný domů typu V, kterým se již neřeklo jinak než „Šumperák”.
Stavba Šumperáku
Dobové články projekt označili za „vysokou kulturu bydlení“. Hlavní vchod byl v přízemí hned vedle garáže s dílnou, prádelnou, kotelnou, sklepem, schodištěm a krytou terasou. V prvním patře byla vlastní bytová jednotka. Ta se skládala z předsíně, WC a koupelny, kuchyňského koutu, jídelny, obývacího pokoje, ložnice, dětského pokoje a balkonu. Mezi typické rysy interiéru patří dělící příčky v dřevěném obložení v obýváku a geometrické zábradlí schodiště.
Mezi typické rysy interiéru patří dělící příčky v dřevěném obložení.
Postupem času však majitelé začali dům kritizovat. Poukazovali na poddimenzovanou velikost obytné části, úzký balkon a špatné napojení na zahradu. Úředníci navíc upozorňovali, že jeho hranatý tvar narušuje ráz vesnic. O deset let později se již Šumperák stal symbolem normalizace.
Zdroje: www.idnes.cz, www.novinky.cz, www.cs.wikipedia.org
