Čemeřice (Helleborus hybr.) jsou atraktivně kvetoucí stálezelené trvalky. Patří mezi první posly jara, kvetou časně, a proto jsou oblíbenými květinami našich zahrad. Jedovatá je celá rostlina, obsahuje zejména srdeční glykosidy. V lidovém léčitelství se používala při žloutence a proti střevním parazitům, což se vzhledem k toxicitě dnes důrazně nedoporučuje.

Zdroj: Youtube

Plnokvětá konvalinka vonná (Convallaria majalis 'Flore Plena') je ozdobou jarních výsadeb. Víte, že omamně vonící květy konvalinek údajně miloval světoznámý návrhář Christian Dior? Celá rostlina, zejména kořeny a semena, je prudce jedovatá, obsahuje především srdeční glykosidy.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je naše domácí rostlina a vidět jejich kvetoucí koberce v lužních lesích je opravdový zážitek. Patří mezi chráněné druhy. Jedovatá je celá, obsahuje především alkaloidy. Příkladem toho, že i jedovaté rostliny mohou poskytovat důležité látky využívané pro léčbu závažných onemocnění, je například "sněženkový" alkaloid galantamin, který zmírňuje příznaky Alzheimerovy choroby.

Lýkovec vonný (Daphne cneorum) je velice vzácná rostlina, roste u nás pouze v několika lokalitách. Patří mezi kriticky ohrožené druhy naší flóry. Na rozdíl od mohutnějšího příbuzného lýkovce jedovatého je to méně nápadný nízký keřík. Celá rostlina, zejména však plody a kůra, jsou pro člověka jedovaté. Šťáva z ní může způsobovat podráždění kůže.

O tom, že náprstníky jsou velice atraktivní zahradní rostliny, svědčí i nádherně kvetoucí odrůda "Castor Peach" (Digitalis hybr. 'Castor Peach'). Zahradní kultivary i původní botanické druhy celého rodu náprstník obsahují srdeční glykosidy, tolik důležité pro léčbu onemocnění srdce. Musíme však varovat před jakýmkoli domácím použitím. To by pro uživatele mohlo mít fatální následky. V naší přírodě je původní pouze jeden druh, žlutě kvetoucí náprstník velkokvětý. Velice často se ale na světlých pasekách a okrajích lesa můžeme setkat s náprstníkem červeným, který k nám byl zavlečen pravděpodobně na konci 18. století a je poměrně běžný.

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), lidově nazývané vlčí jahoda nebo vlčí oko, je díky pravidelně uspořádaným listům i květu snadno rozpoznatelný. Dříve lidé věřili v jeho magickou moc. Přesto zejména jeho plody mohou děti zaměnit za jedlé plody borůvek. Celá rostlina je jedovatá, obsahuje steroidní saponiny. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, zúženými zorničkami a bolestí hlavy.
Pablen kraňský (Scopolia carniolica) se k nám dostal až v 19. století, kdy byl záměrně vysazen do přírody i do parků jako okrasná rostlina a zde místy zplaňuje. Jeho původní oblastí rozšíření je areál od Alp až na Kavkaz. Pablen je příbuzný durmanu, rulíku i tabáku. Patří do stejné čeledi rostlin lilkovitých, takže obsah účinných látek nás vskutku nepřekvapí. Obsahuje především prudce jedovaté tropanové alkaloidy.

Atraktivně kvetoucí okrasný durman metelový (Datura metel)"Ballerina Formula Mixture" je stejně jako všechny ostatní durmany prudce jedovatý. Obsahují především tropanové alkaloidy. Pochází pravděpodobně z Karibiku, i když se historicky používá i v tradiční čínské medicíně. Durmany byly společně s rulíkem a mandragorou součástí receptur na čarodějné masti. V 19. století se prodávaly listy durmanu obecného ve formě cigaret jako lék proti astmatu.

Název toxikologie, vědy o jedovatých látkách, je odvozen od latinského jména našeho nejjedovatějšího jehličnanu, tisu červeného (Taxus baccata). Starořeckým termínem toxicon pharmacon se označoval otrávený šíp, který se vyráběl právě z jedovatého dřeva tisu červeného a jehož hrot se namáčel do přípravků z dalších jedovatých rostlin, například z oměje. Tis je jedovatý úplně celý s výjimkou červeného dužnatého míšku, který obklopuje prudce jedovaté semeno. Míšek je oblíbenou potravou ptáků, kteří tak rozšiřují nestrávená semena po okolí. V naší přírodě roste tis jen v několika lokalitách, o to častěji je vysazován ve veřejných parcích i soukromých zahradách. 

Brambořík perský (Cyclamen persicum) je domácí ve východním Středomoří. Z tohoto botanického druhu byly vyšlechtěny stovky odrůd lišící se barvou, velikostí a uspořádáním květu, velikostí listu a kresbou na listech.  Celá rostlina je jedovatá, obsahuje mimo jiné saponin cyklamin. Otravy se projevují intenzivním zvracením a průjmy, hrozí rychlá dehydratace organismu. Tento druh, stejně jako všechny další bramboříky, je chráněn podle mezinárodní úmluvy CITES.

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) je považován za jednu z nejjedovatějších rostlin naší květeny. Obsahuje vysoce toxické tropanové alkaloidy. Přesto je odnepaměti používán v léčitelství. Latinské jméno rostliny připomíná jednu ze tří bohyň osudu Atropu, která přestřihávala nit života stejně náhle, jako to dokáže rulík. V renesanci byla jeho šťáva používána kosmeticky – dámy si jí rozkapávaly oči pro zvětšení zorniček, což se tehdy považovalo za krásné. Připomínkou toho je latinské druhové jméno, bella-donna, což znamená krásná paní. Dnes se atropin používá v očním lékařství.

První pomoc při otravě

Na závěr ještě praktická rada. Pokud se domníváte, že se někdo z vašeho okolí otrávil jedovatou rostlinou, je dobré vyhledat okamžitou lékařskou pomoc nebo si domněnku ověřit na nepřetržité lince Toxikologického informačního střediska. Jeho číslo si v každém případě uložte do svého mobilního telefonu, může se hodit vám nebo někomu z vašeho okolí: 224 919 293 nebo 224 915 402.

O autorce

Autorka Jarmila Skružná je etnobotanička. Pracuje jako vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky v Botanické zahradě hlavního města Prahy. Je spoluautorkou nově vydané knihy Ďáblova zahrádka a knihy Pelargonie. Více na botanicka.cz.

Pokud dotyčnou jedovatou rostlinu bezpečně neznáte, pro snadnější identifikaci ji vyfotografujte nebo odeberte vzorek (nejlépe přes igelitový sáček nebo jinou ochranu). Můžete ji také určit přes mobilní aplikaci, pokud ji používáte. Identifikace rostliny je klíčová pro účinnou první pomoc.

Související články

Zdroj: časopis Receptář, botanicka.cz