Petr Šabata: Rozumná klimatická politika se neobejde bez poutavých příběhů
Po každé klimatické konferenci, jaká skončila před pár dny v Dubaji, by se mělo svolat ještě jiné shromáždění, které by přeložilo politické a expertní závěry do lidské řeči. Bez toho se totiž klimatická změna nedá rozumně řešit.
Podle dvou velkých průzkumů – pro Český rozhlas a na Masarykově univerzitě – česká společnost má jasno, že klimatická změna existuje (9 z 10 lidí), je způsobená člověkem, lidé musí změnit svoje jednání (85 procent) a začít by se mělo hned (dvě třetiny).
Čtěte také
Navzdory rozšířenému omylu, že kromě Evropy jinde ve světě nesnižují emise skleníkových plynů, si dvě třetiny lidí myslí, že Česká republika by je omezovat měla bez ohledu na to, zda se stejně zachovají i ostatní země. Tyto názory mají mladí i starší, lidé s různým vzděláním, zaměstnáním i bydlištěm. Což jsou všechno dobré předpoklady pro rozumnou klimatickou politiku.
Ta přesto není v popředí pozornosti vlády, obcí, médií a občanské společnosti. Což je za poslední dobu pochopitelné s ohledem na krize naléhavější – pandemii covidu, ruskou agresi na Ukrajinu, krizi energetickou, vysokou inflaci.
Kde jsou štěňátka?
Čtěte také
A v klidnějších časech hraje velkou roli právě nesrozumitelnost a komplexnost klimatické změny a obtíž, jak pravdivě popsat, co má smysl dělat v běžném životě, co chtít po politicích, kteří mohou pohnout s největšími problémy – energetikou, dopravou nebo třeba výrobou oceli a cementu.
Jeden americký profesor psychologie poznamenal trefně: „Kdyby změna klimatu byla důsledkem pojídání štěňátek, vyšly by do ulic miliony Američanů.“
I ohlasy na dubajskou konferenci, jejíž účastníci se domluvili na postupném omezování globální spotřeby fosilních paliv s cílem odvrátit ničivé klimatické změny, byly zase hlavně vzkazy politiků a vědců jiným politikům a vědcům. Ale kde jsou nějaká štěňátka?
Čtěte také
„Změna klimatu – ta reálná změna klimatu založená na vědeckých faktech – nemá žádného snadno určitelného nepřítele ani motiv, zodpovědnost je rozptýlená a dopady nejednoznačné. Takovými tématy je ohromně těžké někoho mobilizovat a motivovat,“ píše britský odborník na komunikaci George Marshall v knize Ani na to nemyslet, což je bohatý poučený text o vysvětlování klimatické změny.
Měl by být v knihovně nejen každého politika usilujícího o řešení klimatické krize, ale také aktivistů, protože jejich výrazné protesty tu rozhodující většinu spíš odrazují a vytvářejí z klimatu téma, které má potenciál rozdělovat.
Čechy trápí sucho, kůrovcová kalamita, ničení přírody, ale klimatická změna je pro ně pořád hodně abstraktní a složitý problém. Přitom se jistě stane spolu s Green Dealem jedním z témat voleb do Evropského parlamentu na jaře příštího roku i voleb následujících. Populisté do nich jistě nepůjdou se zodpovědnou komunikací, když mají po ruce jednoduchá hesla – proč něco dělat teď, když dopady se dostaví kdo ví kdy.
Těm zodpovědným politikům radí George Marshall: „Ve skutečné bitvě o masovou akci nezvítězí vyprávění o znepřátelených stranách, musíme najít příběhy založené na spolupráci, společných zájmech a lidství nás všech.“
Zní to optimisticky, ale autor má svůj závěr podložený obsáhlým zkoumáním a ví, že příběhy s dobrým koncem jsou přímější cestou k srdcím lidí než deklarace, tabulky a grafy.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
