FENOMÉN: SPLAŠENÝ VLAK (72)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

06.12.2023 Fenomenologie

Londýnské metro je zázrakem techniky. Tento labyrint tunelů a podzemních nástupišť zahrnuje 250 mil tratí a více než 270 stanic. Každý den využívají metro téměř dva miliony cestujících. Ve špičce je v provozu více než 500 vlaků, které převážejí cestující po celém hlavním městě. Je třeba dodat, že je převáží bezpečně. Metro se může pochlubit vysokou úrovní bezpečnosti. V letech 1938 1975 došlo v systému pouze ke 14 nehodám, z nichž 12 bylo způsobeno jediným incidentem ve Stratfordu v roce 1953. V roce 1975 byla tato katastrofa překonána ještě větší tragédií v Moorgate.

Stanice Moorgate je přestupní stanicí mezi londýnským metrem a nadzemní dráhou. V roce 1975 byla konečnou stanicí na jižním konci Severní městské linky. Stanice má deset nástupišť. Na konci 9. nástupiště se nacházel 36 stop dlouhý pískový táh, který měl zastavit ujíždějící vlaky. Rychlostní limit tehdy činil 40 mil za hodinu, ačkoli strojvedoucí byli povinni při vjezdu do stanice snížit rychlost na maximálně 15 m./h. Vlak se pohyboval v rozmezí 1,5 až 2,5 km za hodinu. Leslie Newsonovi bylo 56 let a pro londýnskou dopravu pracoval od roku 1969. Byl to schopný a spolehlivý strojvedoucí, příjemný člověk, kterého měli jeho kolegové rádi. Newson byl v prosinci 1974 převelen na severní linku a na této trase jezdil tři měsíce. Přesto ji dobře znal. Za třináct dní před katastrofou 28. února projel stanicí Moorgate 121krát.

To páteční ráno začalo jako každé jiné. Když Newson přišel do práce, měl určitou rutinu. Obvykle nesnídal, ale vždycky si s kolegy vychutnal šálek čaje. Tento den přišel v 6:10 a nesl si s sebou placatku mléka a malý balíček cukru. Uvařil si čaj a o část mléka se rozdělil s kolegou. Když ho další požádal o trochu cukru, Newson mu to řekl: "Klid, až přijdu ze služby, budu chtít ještě jeden šálek." Vypadal normálně žoviálně, dokonce se kolegům v práci svěřil, že má v kapse 280 liber a že se po skončení směny chystá koupit dceři auto. V 6:20 šel provést obvyklou bezpečnostní kontrolu vlaku 272 a byl připraven k odjezdu. Jediným problémem bylo, že strážný Bob Harris přišel do práce pozdě. Jeden z motoristů souhlasil, že Newsona při jeho první jízdě zastoupí. Harris měl převzít službu v 7:00.

První tři zpáteční jízdy toho dne mezi Drayton Parkem a Moorgate proběhly bez incidentů. Když se vlak vydával na svou poslední cestu, odjížděl z Drayton Parku v 8:38, měl 30 sekund zpoždění. Vlak v té době převážel přibližně 300 cestujících, z nichž většina se tísnila v předních dvou vagonech. Další čtyři byly zaplněny jen z poloviny. Předposlední zastávkou na trase byla Old Street. Odtud to bylo 56 sekund do Moorgate. Bylo 8:46, když se vlak blížil k nástupišti 9. V té době měl zpomalit a snížit rychlost na požadovaných 15 m.p.h. Jenže nezpomaloval. Pokud něco, tak zrychloval. Cestující stojící na nástupišti později uvedli, že se při průjezdu vlaku podívali do kabiny a viděli strojvedoucího, který seděl vzpřímeně a díval se přímo před sebe. Totéž hlásil signalista. Newsome zjevně neměl v úmyslu zastavit. "Mrtvolná rukojeť" zůstala pevně sevřená v jeho ruce. Brzdy nebyly zataženy. To znamenalo, že bezpečnostní opatření začala fungovat. Vlak projíždějící stanicí touto rychlostí byl považován za ujíždějící a byl automaticky odkloněn do přejezdového tunelu. Vlak 272 vjel na nájezdovou kolej a při nárazu do průtahu vyvrhl smršť písku.

Bohužel to nikdy nestačilo. Vlak jel příliš rychle. Nebylo možné ho zastavit. Kabina strojvedoucího prorazila hydraulický nárazník a narazila do zdi za ním. Přední vagón byl sevřen do sebe, prvních patnáct řad sedadel bylo rozdrceno na ploše široké pouhé dva metry. Druhý vůz narazil do prvního, vjel pod něj, přední vůz vyrazil vzhůru a narazil do střechy tunelu. Síla tohoto nárazu stlačila přední část druhého vozu do klínu ve tvaru zkrouceného kovu. V ostatních čtyřech vagonech byli cestující zmítáni jako hadrové panenky. I tyto oddíly utrpěly škody, ale zdaleka ne takové jako přední dva. To vše se odehrálo během několika vteřin, tak rychle, že cestující ani nestačili vykřiknout. Toho dne zahynulo 43 lidí, mezi nimi i strojvedoucí Leslie Newson. Sedmdesát čtyři cestujících bylo ošetřeno v nemocnici kvůli svým zraněním, některá z nich byla kritická. Záchranné práce se rozběhly téměř okamžitě, ačkoli první záchranáři až do příjezdu na místo nevěděli, čemu čelí.

První zprávy hovořily pouze o tom, že vlak přejel stanici a byl odkloněn na nouzovou trať. Záchranáře čekal pekelný týden práce v 70 metrech pod zemí v dusivých podmínkách. Podzemní systém se spoléhá na to, že vzduch v tunelech budou hnát vlaky. Bez provozu vlaků se teploty vyšplhaly na 49 °C. Čas byl pro záchranáře klíčový. V předním vagonu byla nepopsatelná změť pokrouceného kovu, roztříštěného skla, polámaných těl, živých a mrtvých propletených mezi sebou a troskami. Kromě strašlivých zranění, která přeživší utrpěli, hrozilo reálné nebezpečí udušení. Je neskonalou zásluhou londýnských hasičů, záchranné služby a policie, že se jim podařilo během tří hodin vyprostit z trosek všechny přeživší kromě pěti. Ti byli převezeni do nouzového třídicího centra a operačního sálu, který byl zřízen na nástupišti 9. Nejvážněji zraněným byla poskytnuta lékařská péče přímo na nástupišti. Ostatní byli převezeni do různých londýnských nemocnic.

Ve 3:15 odpoledne zůstali ve zkroucených troskách jen dva přeživší. Margaret Lilesová byla devatenáctiletá policejní strážnice, Jeff Benton pracoval na londýnské burze. V době nárazu se nacházeli poblíž přední části prvního vagonu. To, že vůbec přežili, byl zázrak. Teď leželi uvězněni spolu, přitisknuti pod nosníky konstrukce vagonu. Po několika hodinách pokusů o jejich vyproštění bylo rozhodnuto, že se to neobejde bez amputace uvězněné a těžce pochroumané nohy policistky Lilesové. Nakonec byla z vraku vyproštěna ve 20:55. Jeff Benton, poslední z přeživších, byl vyproštěn ve 22:00. Své strašlivé zranění přežije. On zemřel o téměř dva měsíce později v nemocnici. Od nehody uplynulo třináct hodin. Nyní se pozornost přesunula na hrůzný úkol vyzvednout zmrzačená a zohavená těla mrtvých. To si vyžádalo celý týden traumatizující práce, která lámala záda. Poslední mrtvola, kterou bylo třeba odstranit, byla mrtvola Leslieho Newsona. Byl uvězněn v kabině řidiče, ve třímetrovém prostoru, který byl nárazem zhutněn na pouhých šest centimetrů.

Samozřejmě proběhlo vyšetřování. Bylo třeba zjistit příčinu nehody. Bylo třeba zavést opatření, aby se něco podobného už neopakovalo. Původně se předpokládalo, že došlo k nějaké mechanické poruše. Když však technici prozkoumali havarovaný vlak, nezjistili žádný problém s brzdovým systémem ani s nouzovými brzdami. Samozřejmě došlo k poškození, ale to bylo spíše důsledkem havárie než její příčinou. Kdyby strojvedoucí Newson chtěl vlak zastavit nebo zpomalit, mohl tak učinit. Pozornost se nyní přesunula na strojvedoucího. Existoval nějaký důvod, proč nebyl fyzicky schopen vlak zastavit?

Dostal infarkt, mrtvici nebo epileptický záchvat? Odpověď na všechny tyto otázky byla záporná. Newsonovy posmrtné výsledky neprokázaly žádné zdravotní potíže. Vyskytla se však jedna anomálie. Hladina alkoholu v krvi řidiče byla 80 mg na 100 ml, což bylo více, než byla v té době v Británii povolená hladina alkoholu za volantem. Jenže to nedávalo smysl. Newsonovi kolegové přísahali, že toho dne nebyl opilý, a jeho rodina trvala na tom, že pil jen výjimečně a nikdy ne nadměrně. Jak se tedy mohlo stát, že měl v krvi stíhatelné množství alkoholu? Záhada byla rozluštěna, když patolog vysvětlil, že lidské tělo produkuje alkohol jako přirozený vedlejší produkt rozkladného procesu. Newson byl více než čtyři dny, než bylo jeho tělo nalezeno, rozmačkán ve své kabině. Teplota v tunelu mohla urychlit rozklad. Tak vznikl alkohol.

Newson tedy nebyl opilý, netrpěl žádným vyčerpávajícím zdravotním problémem a jeho vlak byl v naprostém pořádku. Jak tedy mohlo dojít k této katastrofě? Logickou odpovědí bylo, že strojvedoucí úmyslně narazil se svým vlakem do zdi, nejspíš v sebevražedném úmyslu. Tuto teorii podporovala i poloha, v níž bylo Newsonovo tělo nalezeno. Přirozeným lidským reflexem v okamžiku nárazu by bylo zakrýt si obličej v ochranném gestu. Newson to neudělal. V okamžiku, kdy vlak narazil do betonové zdi, seděl v kabině, ruce na volantu, nohy na podlaze. Vyšlo také najevo, že Newson ve dnech před nehodou nejméně dvakrát přejel stanici. Byl konzultován odborník na sebevraždy, který navrhl, že šlo o suché jízdy, nácviky na jeho poslední akt zkázy. "To mi nepřipadá jako chybný odhad," prohlásil Bruce Danto. "Zní to jako člověk, který si osvojuje pocit, jak narazit s vlakem do zdi."

Stalo se to? Spáchal Leslie Newson sebevraždu a vzal s sebou 43 nevinných lidí? Vzhledem k důkazům se to zdá jako logický závěr. Vyvstává však několik otázek, otázek, na které není snadné odpovědět. Většina z nich souvisí s Newsonovým chováním v den jeho smrti. Všichni jeho kolegové trvali na tom, že na jeho chování neshledali nic neobvyklého. Leslie byl jako obvykle veselý, dokonce pokáral jednoho ze svých kolegů, že si vzal příliš mnoho cukru, a řekl, že až přijde ze služby, chce si dát šálek čaje. V jeho minulosti také nebylo nic, co by naznačovalo sebevraždu. Podle všeho to byl šťastně ženatý muž, který měl obzvlášť blízko ke své dceři. Ve dnech předcházejících nehodě pro ni nakupoval auto a našel jedno, které se mu líbilo. Předchozího dne vybral ze svého bankovního účtu 280 liber a transakci plánoval dokončit poté, co mu ten den skončí směna. Zní to jako člověk, který přemýšlí o tom, že si vezme život?   

Tento zjevný nedostatek motivu vedl vyšetřovatele k prozkoumání alternativních vysvětlení Newsonova jednání. Nabízely se dvě teorie, z nichž ani jedna nebyla přesvědčivá. První byla, že řidič byl zasněný nebo roztržitý a nereagoval, dokud nebylo příliš pozdě. To se zdá nepravděpodobné. Při vjezdu do stanice Moorgate se nachází "nůžkový přejezd", přes který vlaky přejíždějí. To způsobuje hlasitý rachot a otřásá vlakem na kolejích. Newsoma by tato akce jistě vytrhla ze zamyšlení. Předpokládejme však, že ze svého "snění" vytržen nebyl. I když je to nepravděpodobné, připusťme, že pokračoval ve sběru vlny až do své poslední chvíle. Proč tedy nedošlo k reflexu sebezáchovy, k ochrannému zvednutí paže, aby si zakryl obličej? Proč zůstal do poslední chvíle klidně za volantem, s nohou stále na plynu?

To se snaží řešit druhá teorie. Naznačuje, že Newson mohl být postižen stavem, jako je přechodná globální amnézie nebo akineze s mutismem. V takových případech mozek nadále funguje normálně a uvědomuje si, co se děje. Tělo je však dočasně ochromeno a není schopno reagovat. Vzhledem ke stavu rozkladu mozkové hmoty Leslieho Newsona nebylo možné provést test na oba stavy. Komise nakonec musela konstatovat, že neexistuje dostatek důkazů, aby mohla dospět k závěru v obou směrech. Nehoda mohla být způsobena úmyslným jednáním nebo nezjištěným zdravotním stavem. To prostě nevíme.

-pokračování-

Další díly