„Už bychom si mužovo jméno nevzaly.“ Tři ženy líčí, proč se vrátily k rodnému příjmení
Některé české ženy se po rozvodu vracejí ke svému příjmení, která měly před svatbou. Další si je rovnou ponechávají. „Je to součást všech změn, které se teď v manželství dějí. Nesplývat víc, než je nutné,“ vysvětluje vydavatelka Mirka Zlatníková, jedna z žen, které se po rozvodu zbavily vdaného jména.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Novinářka a scenáristka Mirka Zlatníková s koncem manželství před dvanácti lety uzavřela i svoji etapu s příjmením, které ji s ním spojovalo.
Ona i další ženy, se kterými Deník N mluvil, ten moment popisují stejně: Zatímco manželovu jménu si těžko přivykaly a mnohdy si ani úplně nezvykly, ke svému původnímu příjmení se vrátily bez obtíží.
„Jako Zlatníková jsem se podepsala okamžitě. Ruka ani po dvaceti letech nezapomněla ten klikyhák, kterým se kdysi podepisovala. Od té chvíle jsem se při podpisu nikdy nespletla, natož že bych se
