Pavel Kroneisl: Advent
Adventní čas mám moc rád. Byly doby, kdy se u nás o adventu oficiálně vůbec nemluvilo. I před Vánoci zůstávalo vše šedivé a nijaké. Sehnat nějakou výzdobu krom ozdobiček na stromeček, bylo takřka nemožné.
Pamatuju, že jednou moje žena přinesla domů šablony, které jsme překreslili na obyčejný bílý papír a kamarádka mi v práci na jediné, tehdy téměř hlídané kopírce vše rozmnožila.
Andělíčky, jesličky a sněhové vločky jsme pak vyřezávali žiletkou, což byla hrozná piplačka. Naaranžovali jsme to do oken a bylo to pěkné. Někteří kamarádi to ještě potáhli zlatou nebo stříbrnou fólií, což bylo samozřejmě ještě hezčí. Improvizovali jsme různě.
Potom se otevřely hranice a já jsem nadšeně vyrazil k rakouským sousedům na svoje první adventní trhy. Nejdříve na ty nejbližší, do nedalekého Bad Leonfeldenu, Freistadtu a Lince. Byl jsem nadšený. Všude voněl punč, svařák, klobásky a lidé si posousedsku povídali.
Potom jsme vyjeli dál, do Vídně, trhy u zdejší radnice byly velkolepé. Neopakovatelnou atmosféru měly ty v alpském Wolfgansee. Bylo to dáno i horskými velikány kolem.
Už před dávnými lety jsme s kamarádem Pavlem Žalmanem Lohonkou přemýšleli, že by Budějovicím podobné adventní trhy taky slušely, šli jsme dokonce tehdy na městský národní výbor a přednesli tam své představy. Byli jsme ale vykázáni do patřičných mezí.
A dnes je advent v Budějovicích možná lepší než leckde v Rakousku nebo v Německu, kde je ta tradice mnohem delší. Já osobně se po českobudějovickém svátečně nazdobeném náměstí courám moc rád a jsem těm, kdo to všechno připravili, vděčný. Má to atmosféru, ano i s pozlátkem, ale to přeci k času adventnímu a vánočnímu patří.
Související
-
Pavel Kroneisl: Žena a bomba
Když jsme budovali domek, dával jsem pozor, abychom nebyli odkázáni pouze na jeden druh energie. Máme kamna na dříví, pomocné elektrické přímotopy a sporák na propan butan.
-
Pavel Kroneisl: Vtipné historky
Poslouchal jsem nedávno kamaráda, jak líčil jeden svůj neveselý životní zážitek s takovou dávkou nadsázky a humoru, že jsme všichni kolem doslova řvali smíchy.
-
Pavel Kroneisl: Díra zeje ven
Ondy ráno jsem si chtěl obléci ponožky a zjistil jsem, že je v nich nepatřičný otvor. Ihned mi bleskly hlavou dvě vzpomínky. Jedna na televizní skeč Luďka Soboty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
