Podle kronik tehdy vládl slunný prosincový den, když nad New Orleans poprvé zavlála zástava s pruhy a hvězdami. Dnes je to přesně 220 let od chvíle, kdy Američané dotáhli koupi obřího území jménem Francouzská Louisiana – za sumu, která se dnes jeví až směšně nízká na to, že tento obchod změnil dějiny.

Za svůj pestrý život byl zvyklý na ledaco, ale tohle ho stejně vykolejilo. Generál Horatio Gates, jeden z nejprominentnějších mužů mladé Ameriky, se proto otočil ke svému prezidentovi a uznale pronesl: „Právě jste koupil celou Louisianu za babku.“

Koho baví alternativní dějiny, ten si okamžitě ve fantazii vychutnává možné scénáře. Jedna smlouva, několik podpisů mocných – a nic už nebylo jako dřív. Nebýt tohoto aktu, tolik věcí by bylo jinak…

„Kdybychom to neudělali, přišli bychom o šanci stát se nejmocnější zemí kontinentu. A tím pádem by naše ideje svobody a demokracie měly pro zbytek světa daleko menší váhu. Jinými slovy, tohle byl klíč k našemu pozdějšímu vlivu na mezinárodní dění,“ řekl pro magazín The Smithsonian americký historik Charles A. Cerami.

Právě on napsal knihu nazvanou Jeffersonova velká hra: Příběh Jeffersona, Napoleona a dalších mužů stojících za nákupem Louisiany. Napoleon, drobný Korsičan ve špičatém klobouku, jistě změnil svět mnoha způsoby. Tento bude patrně tím nejvíce přehlíženým, přitom zcela zásadním.

Právě Napoleon totiž kývl na to, aby Američané mohli zkraje 19. století koupit gigantické území takzvané Francouzské Louisiany o rozloze téměř 830 tisíc čtverečních mil.

To vše za patnáct milionů dolarů – symbolicky se na tomto území nachází patnáct dnešních států Unie. Nákupní cena v roce 1803 činila zanedbatelných sedm centů na hektar země, loni celkově odpovídala zhruba 358 milionům současných dolarů.

Mimořádný deal byl oficiálně dotažen 20. prosince 1803. Získat v dnešním přepočtu za několik miliard korun prakticky třetinu Spojených států, tomu se říká terno!

Prezident Thomas Jefferson byl ostatně připraven zaplatit deset milionů dolarů jen za dnešní louisianskou metropoli New Orleans s okolím. Nadšení generála Gatese a všech dalších je proto zcela pochopitelné.

„Společně s Deklarací nezávislosti a Ústavou je tohle jedna z tří klíčových věcí pro vytvoření moderních Spojených států,“ dodává pro The Smithsonian jiný expert na rané dějiny USA Douglas Brinkley.

Ve chvíli, kdy se v paprscích jižanského slunce poprvé zablyštila americká vlajka, země najednou téměř zdvojnásobila svoji velikost. Francouzská Louisiana byla ale něco úplně jiného než dnešní stát Louisiana: šlo o enormní lán země, větší než současná Francie, Španělsko, Itálie, Německo a Britské ostrovy dohromady.

V časech, kdy představitelé Putinova roztahujícího se impéria znovu vytahují fantaskní úvahy o tom, že Aljaška by se měla navrátit pod vládu Ruska, neboť ji car kdysi prodal značně nevýhodně, by v Elysejském paláci měli na toto téma křičet daleko hlasitěji.

Ano, Aljaška byla v roce 1867 za pouhých 7,2 milionu dolarů také skvělý kauf. Stejně tak další z velkých amerických nákupů – Florida od Španělů v roce 1819 za pět milionů dolarů. Ale Francouzská Louisiana byla ještě lepší.

Bez ohledu na důležitost Floridy a pohádkové nerostné bohatství Aljašky se z obou těchto území následně staly primárně prodloužené ruce amerického vlivu. Oblast kolem řeky Mississippi ovšem tvoří jeho srdce.

Nic na tom nemění ani fakt, že Francouzi reálně ovládali pouze části obrovského území, a tak svým způsobem Jeffersonovi, velmi krutě řečeno, prodali primárně dobyvatelská práva na porobení místních obyvatel. A ani fakt, že kraj byl tou dobou leckde dost nezpůsobilý k žití.

To vše i další nástrahy mnohonásobně převyšuje strategická úloha území, stačí se podívat na mapu. USA získaly daleko víc než jen přístup ke klíčovému přístavu v New Orleans. Pokud chtěly dál na Západ, nemohly logicky jen tak přeskočit střed Severní Ameriky. A najednou byl jejich.

„Všechny oči hledí na vás a všechna naše víra k vám směřuje. Na této misi závisí budoucnost republiky,“ vzkázal Jefferson naléhavě Jamesi Monroeovi, když ho vyslal do Francie, aby se připojil k vyjednávací misi.

Ve zkratce: Monroe měl primárně získat od Napoleona aspoň část francouzských území, aby snížil a ideálně úplně vymazal možnost konfliktu s jeho armádou. Zvlášť přítomnost Francouzů v povodí Mississippi působila pro USA hrozivě.

„Pro Jeffersona totiž nikdy nebyla Mississippi západní hranicí Ameriky, nýbrž páteří, která bude spojovat obě její části,“ vysvětlil historik Brinkley. Prezident sám pak nabádal diplomaty, aby si uvědomili, jak gigantickou hodnotu má kontrola nad New Orleans: „Právě tudy putují na trh tři osminy všech našich produktů.“

Dějiny kráčí skutečně nečekanými stezkami. Napoleonův původní plán – tedy vybudovat impérium i za Atlantikem – se zhroutil primárně ze dvou důvodů. Na dnešním Haiti, tedy západní polovině ostrova Hispaniola, vypuklo už koncem 18. století velké povstání otroků a ze zdroje výdělků se stal sud s prachem. A do toho v Evropě zvonilo na další velkou válku.

Napoleon jednak potřeboval peníze a jednak také jako výjimečný vojenský stratég cítil, že příliš mnoho front najednou nedělá dobrotu. Jako prioritu si tedy určil velké evropské tažení plus ochranu francouzských držav v Karibiku.

Delegace, v jejímž čele byl kromě Monroea také Robert R. Livingston, to vše věděla, ať už z diplomatických zdrojů, nebo díky činnosti špionů a tajných služeb. Byla to skutečně velká hra s nedozírnými následky.

Že byl za Francii proti hrabě Talleyrand, jen ukazuje na jeho prozíravost, nicméně měl smůlu. Stejně jako Napoleonovi bratři Joseph a Lucien, kteří sourozence navštívili v paláci Tuileries, aby ho zkusili odradit. Traduje se, že první konzul jim, koupaje se ve vaně, jen suše vzkázal: „Myslete si, co je vám libo, ale já jsem se rozhodl Louisianu prodat Američanům.“

Američané se tak ocitli ve stavu příjemného konsternování: místo aby za deset milionů získali New Orleans, dostali za patnáct milionů možnost pořídit si násobně víc.

Museli nicméně překonat smysl pro povinnost – oficiálně měli Livingston a spol. mandát jen na utracení desetimilionové sumy. Ovšem ve světle toho, jak skvělou nabídku dostali, seznali, že Jefferson by jistě nebyl proti.

A tak 30. dubna v pařížském hotelu Tubeuf podepsali.

Povznešenou náladu nejlépe dokumentují Livingstonova často citovaná slova: „Žili jsme dlouho, ale toto je nejšlechetnější počin našich životů. Od tohoto dne Spojeným státům patří místo mezi velmocemi první kategorie.“

Jiný svět, jiné časy; co by dnes plnilo titulky serverů, to se tehdy Jefferson dozvěděl až s několikaměsíčním odstupem. Aby bylo vše zamotanější, Napoleon úplně držel v tajnosti, že Francie v roce 1800 získala Francouzskou Louisianu od Španělů, takže se území francouzským oficiálně stalo až na konci listopadu 1803. Tedy pouhé tři týdny předtím, než znovu změnilo majitele a přešlo pod americkou správu.

Při vší úctě k aktuálnímu velkofilmu Ridleyho Scotta o Napoleonově životě, tohle jsou teprve motivy pro scénář. Toho dramatu!

Talleyrand například Američanům do očí tvrdil, že nic jako španělsko-francouzská dohoda neexistuje. Oni věděli, on věděl – a takto se hrálo dál. Šlo o srážku dvou světů, dvou kultur.

„Přijel jste do velmi zkorumpovaného světa,“ řekl údajně Napoleon emisaru Livingstonovi a dodal, že hledá-li někoho, kdo ho do neznámých mravů zasvětí, bude právě Talleyrand tím pravým.

Kdo miluje historii, nechť se vydá do podrobnějšího googlování toho, co následovalo, pro potřeby tohoto textu stačí děj velmi zestručnit. V USA se primárně řešilo, zda tento ohromný obchod je vůbec v souladu s Ústavou, Jefferson nezapřel člověka silných ideálů a zásad, nakonec smlouvu ratifikoval Senát.

Dalším diplomatickým oříškem bylo vyřešit hraniční spory se Španěly. Také bylo potřeba – opět se tím připomíná, že dějiny jsou kruté – porobit si indiánské kmeny. Ještě krvavější implikace ovšem mělo následné zavedení otroctví na území Francouzské Louisiany, což historikové považují za jeden ze zásadních důvodů pro vypuknutí občanské války.

Ne, neděly se tu jen hezké věci. Z celkového pohledu je ovšem podstatnější, že už se děly na americkém území. Že se tímto zrodila supervelmoc, jíž zcela patřilo 20. století a která je dodnes nejmocnějším státním útvarem planety.

Jak paradoxní, že list Boston Columbian Centinel po nákupu Francouzské Louisiany kousavě napsal: „Vydali jsme peníze, kterých máme příliš málo, za půdu, které už máme až moc.“

Nic nemohlo být dál od pravdy. Hledáte-li nejlepší obchod dějin, případ toho, jak Jeffersonovi diplomaté dokázali přesvědčit Napoleona, si říká o ty nejvyšší příčky.