I uplynulý rok 2023 bohužel proběhl ve znamení stále trvající ruské agrese vůči Ukrajině, a náš výběr letošních nejpovedenějších knih z žánru blízkého práci investigativního novináře proto reflektuje i tuto skutečnost. Větší část vybraných publikací je věnována dějinám a současnosti Ruska – ať už se to týká jaderných zbraní, kuchyně, nebo pohledu jedné z největších hvězd ruské nezávislé žurnalistiky. Mezi knižními novinkami ale nechybí ani tituly věnované obchodu s drogami, kryptoměnám nebo úvahám o podstatě žurnalistiky.
Mé Rusko. Zprávy ze ztracené země, Jelena Kosťjučenko. Nakladatelství Argo, 2024
Jelena Kosťjučenko je reportérka a investigativní novinářka, která dlouhá léta psala pro ruský nezávislý list Novaja gazeta a nyní je korespondentkou nezávislého exilového serveru Meduza. V září oznámila, že v první polovině tohoto roku byla otrávena, a zdravotními následky incidentu trpí dodnes.
Její nová kniha, původně vydaná v angličtině pod provokativním názvem I Love Russia, je sbírkou esejí zachycujících životy obyčejných lidí v Rusku během posledních 15 let, kdy se Kosťjučenko věnovala reportážní žurnalistice. V publikaci se často objevují lidé z okraje ruské společnosti – pacienti psychiatrických léčeben, drogově závislé děti, sexuální pracovnice, členové LGBT komunity, ale i osoby žijící ve městech ohrožených ekologickými problémy nebo zmítaných válkou. Novinářka si dala za cíl „prozkoumat kořeny fašismu v Rusku“, jenž v současnosti ruskou společností prolíná. Jeden z hlavních důvodů tohoto jevu vidí v hluboce zakódované politické apatii a pocitu bezmoci obyčejných Rusů: „Putin a ostatní politici jsou pro nás muži z televize, kteří jsou někde daleko a nepřipadají nám skuteční.“
Heslo „osobní je politické“ rezonuje v každém odstavci knihy, kde životní příběh novinářky, vychované matkou samoživitelkou společně s adoptovanými sourozenci, úzce souvisí s nedávnými politickými dějinami Ruska. Kosťjučenko vzpomíná na hladová a chudá 90. léta, éru Borise Jelcina, Putinův nástup k moci a postupnou militarizaci společnosti. Myšlení obyčejných lidí přibližuje čtenářům prostřednictvím svého osobního příběhu – vztahu s matkou, pro kterou je jediným zdrojem informací televize, a proto věří putinovské propagandě. Důležitou roli v životě autorky ale hrají i její zkušenosti z prostředí LGBT.
Kosťjučenko je obdivovatelka tvorby zavražděné kolegyně z Nové Gazety Anny Politkovské, která měla na její novinářskou práci nepřehlédnutelný vliv – projevuje se pozorností k drobným, ale významným detailům, jež vykreslují pocit úzkosti, beznaděje a současně touhu žít. Český překlad vyjde na začátku roku 2024 v nakladatelství Argo.
Jaderné Rusko, Paul Josephson. Nakladatelství Bourdon, 2023
Současné Rusko není takovou supervelmocí jako Sovětský svaz, avšak jako jediné z postsovětských států si ponechalo jaderný arzenál. Když se SSSR v roce 1991 rozpadl, disponoval téměř 30 tisíci jadernými zbraněmi. Rusko z tohoto množství dnes vlastní 4 500 jaderných hlavic. Zatímco v době Jelcina zažíval atom coby zbraň těžké chvíle, za vlády Putina opět získal plnou podporu mocenské špičky. Útočný jaderný potenciál tak zůstává hlavním nástrojem jak v domácí, tak zahraniční politice Ruska. Ruský občan je na svou rodnou atomovou velmoc hrdý a ruské ministerstvo obrany neustále naznačuje, že by jaderné zbraně mohlo použít proti Západu.
Profesor ruských a sovětských dějin Paul Josephson ve své studii popisuje vzestup jaderné fyziky v Sovětském svazu, od nadšené snahy o vojenské i mírové jaderné programy přes černobylskou katastrofu a pád Sovětského svazu až po tzv. „renesanci“ jaderné energie v Rusku v 21. století. Kniha zkoumá sovětské a postsovětské jaderné programy v dlouhém období – od studené války v době komunismu až do současnosti. Zároveň se zabývá politickým a ideologickým významem jaderných technologií, ekonomickými cíli spojenými s touto technologií, ale i společenskými a environmentálními náklady a kulturním pojetím jaderné energie.
Rusko pohledem z kuchyně: Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou, Witold Szablowski. Nakladatelství Dokořán
O tom, že novodobé politické dějiny Ruska by se daly vyprávět pohledem jaderných hlavic, není pochyb. Sepsat však dějiny země pohledem od jídelního stolu je mnohem náročnější úkol, do něhož se pustil významný polský reportér Witold Szablowski. Tématu jídla se novinář věnuje již delší dobu – před několika lety vyšla jeho kniha Jak nakrmit diktátora založená na rozhovorech Szablowského s kuchaři, kteří vařili diktátorům z celého světa.
V osmnácti kapitolách publikace Rusko pohledem z kuchyně autor vypráví osudy pracovníků kuchyně, jejichž úkolem bylo zaplnit žaludky nejrůznějších osobností od cara Mikuláše II. přes stranické vůdce až po Putina, ale také sovětských vojáků v Afghánistánu. V knize rovněž vystupují pamětníci hladomoru na Ukrajině a blokády Leningradu, čtenář zavítá i do „do kuchyně“ v obleženém mariupolském závodě Azovstal. Každá kapitola pojmenovaná „Talíř“ navíc obsahuje autentický recept související s popsaným příběhem. Skrze kuchaře, co vařili pro diktátory i vojáky, se tak odkrývá skrytá a často hodně krutá stránka ruské politické moci i běžného života. „Chutě lidí, kteří prošli peklem, se nemění stejně, jako se nemění politika Ruska – země, která svou moc buduje nožem, naběračkou, vidličkou a… hladem,“ konstatuje smutně reportér. V jídle ale vidí i možné rozuzlení současného konfliktu v Ukrajině. „Třeba už dnes v Kremlu pracuje kuchař, který mu do polévky přidává pár kapek jedu,“ píše Szablowski v předmluvě k českému vydání.
Fakta musí zatančit, Mariusz Szczygiel. Nakladatelství Dokořán, 2023
Kniha s téměř poetickým názvem obsahuje sbírku esejí věnovaných žánru reportáže – pravidlům jejího psaní, etice a estetice. Publikaci polského autora, v Česku proslaveného už knihou Gottland, lze na jednu stranu považovat za příručku pro psaní reportáží – jedna z hlavních kapitol, „Reportáž krok za krokem“, čítá přes sto stran zaplněných radami, jež ocení jak začínající, tak i zkušení reportéři.
Na druhou stranu kniha nabízí mnohem více než hotový soubor pokynů a pravidel. Obsahuje filozofické úvahy nutící čtenáře k přemýšlení o hranicích mezi reportáží a literárním dílem, o jeho pravdivých i estetických hodnotách a také o zodpovědnosti reportéra vůči svým respondentům i čtenářům. Slavný polský publicista Kapuściński to v knize formuluje slovy: „Člověk – podobně jako zvíře – chce vědět, kde se nachází. Musí prozkoumat svou polohu. Musí se cítit bezpečně. Myslím, že právě proto čteme literaturu faktu.“ Tu přirovnává k pohledu z okna, jenž „uspokojuje jakousi základní potřebu, byť věci smyšlené mohou být nesmírně krásné“, jak dodává.
Aby dekonstruoval tuto dichotomii v praxi, autor se obrací ke kontroverzi nejen kolem zmíněného Kapuścińského, ale například i neméně slavného amerického publicisty Trumana Capota. Oba se stali předmětem kritiky kvůli údajné manipulaci s fakty ve svých dílech. Je známo, že Kapuściński si rozhovory nenahrával ani si nepořizoval žádné zevrubné poznámky – věřil, že si všechno důležité zapamatuje. Odpůrci takové metody ale argumentovali tím, že paměť může být zrádná, a možná mají pravdu. Na příkladech těchto autorů Szczygiel zdůrazňuje nutnost dodržování faktů, zároveň však uznává význam metafor a literárních experimentů v reportážích.
Obtížnou roli samotného reportéra pak shrnuje slovy: „My, reportéři a reportérky, se ocitáme v trojitém klinči. Na jedné straně je svět, jehož setrvačníkem bývá lež, a máme tu i zpovídané osoby, jejichž paměť není vždy stoprocentní. Na druhé straně jsme tu pouze my sami: naše oči, naše uši a naše mozky, a tedy jen dost omezený percepční aparát. Na třetí straně pak stojí neobjektivní, poněkud svévolný jazyk, který nedokáže být věrohodným svědkem.“
Narkonomika: Jak řídit drogový kartel, Tom Wainwright. Nakladatelství Bourdon, 2023
Tom Wainwright je redaktor časopisu The Economist a několik let působil jako šéf jeho mexické redakce. Tehdy měl na starosti Mexiko, Střední Ameriku a Karibik. Zřejmě právě tam získal inspiraci pro svou prvotinu. „Tohle je příběh o tom, co se stane, když pošlete nepříliš odvážného novináře zabývajícího se obchodem a ekonomií, aby odkryl nejexotičtější a nejbrutálnější průmyslové odvětví na světě,“ uvádí svou knihu.
Do Mexika Wainwright dorazil v roce 2010, zrovna když se země chystala zintenzivnit válku proti narkoobchodníkům. Ve stejném roce dosáhl počet zavražděných v Mexiku více než dvaceti tisíc, tedy pětkrát tolik, než bylo v té době zaznamenáno v celé západní Evropě. Následující rok se situace ještě zhoršila. „Byla to válka proti drogám a bylo jasné, že vítězí drogy,“ konstatuje reportér.
Čím déle se výzkumu byznysu s drogami věnoval, tím víc si uvědomoval, že mu celá struktura připomíná povědomý fenomén – dokonale organizovanou globální korporaci. Produkty těchto korporací se vyvíjejí, vyrábějí, přepravují, nabízejí na trhu, popularizují se a prodávají čtvrt miliardě zákazníků po celém světě. Roční výnosy tohoto byznysu se odhadují na 300 miliard dolarů.
Klienti těchto společností mají přitom tytéž požadavky jako běžní spotřebitelé jiných výrobků. Hledají recenze na nové produkty, porovnávají si značky, chtějí nakupovat online, a dokonce od svých dodavatelů podle Wainwrighta vyžadují jakousi formu společenské odpovědnosti.
Ekonomická analýza výrobního a dodavatelského řetězce drogových korporací novináře přivádí k myšlence, že intervence policie na začátku řetězce – tedy u samotné plodiny – nedává smysl. Kokain začíná mít skutečně vysokou hodnotu až o krok dál, při zpracování – a právě na tuto fázi by se podle novináře měly policejní antidrogové složky zaměřit.
Tracers in the Dark: The Global Hunt for the Crime Lords of Cryptocurrency, Andy Greenberg. Nakladatelství Doubleday, 2022
Kniha Tracers in the Dark: The Global Hunt for the Crime Lords of Cryptocurrency novináře zaměřeného na technologie Andyho Greenberga je fascinujícím průvodcem ve světě kryptoměn a jejich spojení se světem zločinu a takzvaného temného webu. Greenberg, známý svou schopností vysvětlovat složité technologie srozumitelně, ukazuje, že přesvědčení zločinců o jejich anonymitě a nemožnosti vypátrání kryptoměnových transakcí je naivní.
Autor popisuje, jak lze blockchain využít ke sledování transakcí a identifikaci uživatelů. Rovněž vypráví o výzkumníky vyvinuté metodě na identifikaci transakcí se společným vlastníkem a sledování bitcoinů napříč řadou transakcí. Kniha přibližuje novou metodu matematičky a odbornice na kryptoměny Sarah Meiklejohn, která přispěla k odhalení identity majitelů mnoha bitcoinových peněženek. Její objev zredukoval počet uživatelů bitcoinových peněženek z dvanácti milionů na zhruba pět milionů, což hodně pomohlo při odhalování tras finančních toků.
Greenbergova publikace ale nezůstává pouze u technických detailů a obecných teorií. Novinář konkrétními příběhy dokládá, jak investigativní metoda pomohla odhalit nějvětší zloduchy z darknetu, včetně Rosse Ulbrichta, zakladatele černého online trhu Silk Road, přezdívaného Dread Pirate Roberts nebo 25letého kanadského podnikatele Alexandra Cazese, který stál za online tržištěm AlphaBay, kde bylo možné koupit drogy, léky, kradené a falešné ID, malware, hackerské nástroje, střelné zbraně a různé toxické chemikálie.
