Všechny formy stresu, které v životě zaznamenáme, spadají do toho stejného „bazénku“ který budeme pro naše ulehčení v tomhle článku nazývat „adaptivní rezervy“.

Naše tělo má přirozený mechanismus rozeznávat konkrétní druh stresu, na který specifickou odezvou zareaguje. Například silový trénink ve fitku – makáte ve fitku, zatěžujete svaly a jaká je specifická odezva těla na tuhle formu stresu? Ty svaly vyrostou a zesílí. Naše tělo má krom specifických odezev na konkrétní stresory také obecnou reakci na stres. Ta obecná reakce na stres je řešena tím způsobem, že lidský organismus zvýší svůj imunitní a nervový systém proto, aby nás před tím vzniklým stresem ochránil.

Bohužel pro nás… imunitní systém a nervový systém nám může vypovědět službu, pokud na něho budeme v dlouhodobém měřítku klást velký odpor. Stejně tak, jako to udělají naše svaly, když jim budeme dupat na krk dlouhodobě a nedáme jim chvilku voraz. Když tělo vystavujeme krátkodobému cílenému stresu, například v tom fitku, jedná se o cílený akutní stres, který je pro tělo přínosný. Pokud bychom ale v dlouhodobém horizontu zatěžovali tělo a drtili bychom ho pod neustálým stresem, nejednalo by se o stres akutní, ale chronický. Chronický stres už by mohl být problém.

Extrifit Imun Max 90 cps

Mimořádně silný komplex 8 rostlinných výtažků, 13 vitamínů a 5 minerálů vytvořený speciálně pro podporu normální funkce imunitního systému.

Vzhledem k tomu, že všechny stresory spadají do stejného „bazénku“ zásoby adaptivních rezerv, přispívá vše (fyzický i psychický stres) podle toho, jak velký a náročný je každý stresor. A proto je důležité neabsolvovat náročný tréninkový program a dietu při vysokém životním stresu.

Pokud je vaše životní situace náročná a plavete ve stresu od rána do večera, tak tím, že byste přidali náročný a těžký trénink si jen budete střílet do nohy. Nehledě třeba na nějaký kalorický deficit, který je spojený s dietou, by vám mohl jen přitížit a ten „bazének“ by mohl přetéci, čímž byste si zadělali na poměrně velkej trabl. Ten trabl je myšlený v souvislosti s přetížením oněch adaptivních rezerv a vaše tělo by to prostě a jednoduše nezvládlo. Celkově je to ještě umocněno tím faktem, že čím má člověk nižší % tuku, tím více náchylnější je. Jeden příklad zde může být přípravná fáze ve fitness, když se dotyčný závodník připravuje na soutěž a jeho % tuku klesá s každým týdnem. Někdy je to tělo tak vyždímané a je v takovém stresu, že zkrátka není schopno dál pokračovat a pár dnů, nebo týdnů před soutěží prostě vypoví službu.

Pokud jsou obranné systémy těla přetížené, začíná to pro lidský organismus být poměrně špatný stav. Svaly a šlachy regenerují pomaleji = jsme mnohem náchylnější na zranění. Jenže tahle zranění nemusí pocházet jen z tréninků z fitka, ale z každodenních aktivit. Kolikrát jste mohli zaslechnout, že lidé v přípravě na závody posledních pár dní, nebo týdnů před závody byly postiženi nějakým nehezkým zraněním. Nejčastěji jsou to natržení svalů, nebo poranění kloubů (nejvíce koleno, nebo rameno). Když opomeneme okolnosti a nebezpečí pohybového aparátu, kterým jsme vystaveni v případě sníženého imunitního systému, jsou to nemoci, které nás mohou postihnout. S oslabeným imunitním systémem je pro patogeny různých nemocí mnohem snazší náš organismus napadnout.

No a samozřejmě… když jsme omezeni jakýmkoli zraněním, kvůli kterému je obtížné vykonávat trénink, nebo máme nějaké onemocnění, se kterým je nedej Bože spojena léčba s antibiotiky, je budování svalů, nebo redukce tuku to poslední, nač myslíme. A nebudu podotýkat, že pokud jsme omezeni zraněním, nebo vypnuti onemocněním, to budování svalů, nebo redukce stejně nebude moc kvalitní a je to ta poslední věc, co by nás v takovém případě měla zajímat.

Z těchhle naprosto základních principů bychom neměli vystavovat tělo náročnému stresu. Nikdy totiž nevíme, zdali je ta hranice stresu ještě v toleranci a trénink, nebo nějakou náročnější fyzickou aktivitu bychom zvládli, nebo by nás ta fyzická aktivita potopila a něco se stalo. Proto je vždy dobré brát ohled na náročnost dne klienta. Jasně, klient za vámi přijde, protože už to máte v kalendáři oba dva poznamenané a počítáte s tím. A jak můžeme vědět, ti opravdu zodpovědní klienti přijdou vždy, jelikož chtějí mít výsledky a chtějí, abyste na ně byli hrdí. Nemyslím si ale, že by bylo na škodu se vždy klienta zeptat, jak je na tom psychicky a jaký měl stres počas celého dne. Pokud by to byla jednodenní okolnost, že to od rána do večera bylo na pytel a prostě se podělalo od rána do večera co mohlo, je to ještě v normě. Pokud by ale takových dní po sobě jdoucích bylo více, určitě bych dal těžkému tréninku nějaký čas voraz, jelikož riskujete buď zranění, nebo onemocnění. A z etického hlediska… pokud jste člověk a jde vám o klienta jako o lidskou bytost, jeho zdraví a dobro, měli byste mu to vysvětlit. Pokud jste trenér AKA : zajímají mě čísla a výsledky, na následky nehledím, hlavně že mi to cinkne do kapsy, tak se nad tím trošku zamyslete.

Nejsem zrovna jeden z těch lidí, který by byl kompetentní k tomu, aby vám dával nějaké rady, nebo vás instruoval o tom, co máte dělat v případě, že pociťujete veliký stres. Nebo takový stres zažívá někdo z vašich klientů. Co ale mohu je podělit se s vámi o nějaké typy, které pomohly mně, když jsem byl jednu dobu opravdu v koncích a valilo se to na mě snad ze všech stran. Pokud by vám nějaký typ pomohl, potěší mě. Je mi jasné, že člověk v nějakém věku už tak nějak ví, co na něho působí, co mu pomáhá v konkrétních situacích a jak se zachovat. Někdy se ale tonoucí chytá jakéhokoli stébla, jelikož v dohledu nevidí nikoho a nic, co by mu bylo schopné pomoci.

• Ukončil jsem všechny špatné vztahy. Ať už ten partnerský, který mi opravdu přidělával jen spoustu práce a byl to stres sám o sobě, jelikož jsem nedostával absolutně žádnou pomoc, nebo podporu. Nebo to byly vztahy kamarádské/přátelské, které pro mě neměly pochopení a neustále jsem slýchával co dělám špatně a proč to dělám takhle, když oni to tenkrát dělali takhle. Můžu říct, že ukončení těch špatných vztahů pro mě bylo největším přínosem a pomohlo mi to snad nejvíce.
• Začal jsem chodit venku a udělal si z toho jakousi „rutinu“. Ať už na čtvrt hodiny, nebo hodinu – v závislosti na časových možnostech – ale vždy jsem se poté cítil skvěle. Čerstvý vzduch, slunce, příroda… mělo to na tu palici, kterou jsem zaměstnával od rána do večera hodně pozitivní efekt.
• Komplet jsem předělal celý týdenní plán. Přehodil jsem si pracovní povinnosti, setkávání s přáteli, setkávání s rodinou, tréninky a můj čas sám pro sebe tak, aby to vyhovovalo co nejvíce mě, zároveň se ale byl schopen věnovat práci tak, abych byl produktivní. Pracovní povinnosti jsem situoval do první poloviny dne, poté jsem postupoval od těch těžších k jednodušším. Večery jsem si nechával kompletně volné a věnoval se jen sám sobě.

• Vypnutí notifikací na telefonu a omezení internetového života. Je mi jasný, že tady mě asi pošlete do háje… pokud jste to teda dočetli až sem. Ale je to pravda. Kdyby jen byla ta možnost si v telefonu nechat zjistit konečnou kalkulaci času stráveného na sociálních sítích a jiných platformách, které nás „okrádají“ o čas a které nás rozptylují, asi bychom se nestačili divit. Když jsem všem svým přátelům a rodině řekl, že jediná možnost, jak mě zastihnout je zavolat mi, zjistil jsem, že ten telefon zas tak moc nepotřebuju. Těch hovorů za období temna, které jsem zažíval, moc nebylo. Ale zvonit ten malej kryplík (telefon) mohl pořád, protože tahle akce, tohle upozornění, tohle oznámení, nebo zpráva na messengeru, nebo IG a podobně. A nemluvě o tom, kolik času jsem byl schopen ušetřit kvůli tomu neustálému a nekonečnému sjíždění antisociálních sítí… ten telefon byla opravdu zásadní změna v mém životě.
• Hodně hudby. A nebo podcasty, či jiné mluvené slovo, které mi pomáhalo v tom, že jsem se „necítil sám“. Když jsem ukončil všechny ty vztahy, které byly přítěž, zjistil jsem, že mi v životě těch plnohodnotných lidí opravdu moc nezbylo a cítil jsem se hodně sám. Vzpomínám si, že v tu dobu jsem objevil videa od Vojty Koritenského, nebo bývalého člena Extrifit Clubu Milana Obořila. Ty videa jsem hltal a fakt jsem se u toho nasmál. Půl hodinky těchle typů videí mi stačilo k tomu, abych měl hned lepší náladu a čas strávený doma, který jsem věnoval běžným aktivitám (vaření, úklid a podobně…) mi rázem připadal mnohem lepší.
• Vídal jsem se jen s těma, se kterýma jsem opravdu chtěl (nepočítám pracovní povinnosti). Ale mimo pracovní povinnosti to nebyly žádné přetvářky, žádné nucené úsměvy, nebo nucené přitakávání proto, abych to téma ukončil.

Slavoj Bednář, Luboš Chládek - rozhovor

Vím, že nejsem žádný kouč, mentor, psycholog, motivátor, nebo jiná podobná osoba v takovém zaměření. Taky je mi jasné, jak jsem se už zmiňoval, že máte svoje strategie, které vám pomáhají zvládat stresové situace a které vás těší, baví a dokážete při nich vypnout. Proto jsem ty body vypsal jen jako pár typů a doporučení. Primárně ten článek měl být zaměřený na téma: nevystavujte se zbytečnému stresu, když už takhle ho máte až až, protože byste to celé jen zhoršili A nedělejte to ani vašim klientům. Koneckonců, jedná se o fitness blog, ne psychologickou poradnu pro zhrzelé dušičky. Ale jak mi ty ruce po klávesnici jely, už jsem tomu nechtěl dát stopku.