Tím, kdo vystudoval zcela jiný obor, například ruštinu, jadernou fyziku, práva nebo dějepis. Ruku na srdce – neprokáže tím dotyčný v praxi schopnosti, o jakých pojednává politologie?
Kouzlem nechtěného toto v nedělním televizním duelu ocenil expremiér na premiérovi, „původem“ historikovi. Když zdůraznil, že rozumí jen politologii. Což dotyčný bravurně demonstroval tvrzením o dosažených úspěších jeho vlády v příštím roce. Antonín Novotný kdysi pravil, že „maso bude“, ale lepší budoucí rok si dovolil jen slibovat…
Evropa dle Babiše zve miliony migrantů. Nerozumí evropské politice, říká Fiala |
Nemohu přehlédnout, že jakási „mediální, vše vysvětlující politologie“ si osobuje monopol na interpretaci a komentáře problematiky, která náleží ústavnímu právu a státovědě.
Nepřekvapí, že je reprezentovaná „rádoby politology“ především z řad žurnalistů. Jak to funguje, lze předvést na srovnání aplikace hledisek této kvazipolitologie a ústavního práva, a to na případu tzv. obstrukcí Babišovy opozice ve Sněmovně.
Držet hubu a krok
Když se vrátím k TV duelu, moderátor zopakoval mantru o zavrženíhodnosti obstrukcí. Zeptejme se však proč – a kdo je jejich původcem. Podle mediálních politologů má opozice jen právo známé už našim předkům, v originále „maul halten und weiter dienen“, tedy volně přeloženo „držet hubu a krok“.
A proč? Neboť vyhovuje zájmům vládní většiny, když se touto mantrou indoktrinované veřejnosti musí na Babišovu opozici pouze sbíhat sliny. Jako psům akademika Pavlova na rozsvícení žárovky.
Nutella vs. máslo. Lidi už hádky unavují, říká po debatě Fialy a Babiše politolog |
A co na to ústavní právo? Ve smyslu čl. 2, odst. 1 ústavy – z lidu vychází všechna moc, kterou vykonává prostřednictvím jím zvolených zástupců mj. i v Poslanecké sněmovně. Rozumí se nikoli jen prostřednictvím vládní většiny, ale všech, včetně opoziční menšiny, které vládní většina ve smyslu čl. 6 ústavy zaručuje ochranu. K čemu? Aby mohla v zájmu lidu vykonávat kontrolu většiny. Což je úkol vyplývající z čl. 68, odst. 1: „Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“
Nyní si položme otázku: plní vládní většina v současné Sněmovně tuto povinnost? Ne, neboť vznikla jako účelový mocenský blok s cílem degradovat vítěze voleb. A nejen na opozici, nýbrž na bezmocnou menšinu – a tím zajistit svojí vládě neodvolatelnost. Neboť o co jiného jde, když menšina nemá kvůli účelově vytvořenému velkému početnímu rozdílu šanci získat hlas navíc, nezbytný k odvolání vlády?
Ve prospěch lidu?
Rozdílu založenému na sabotování dělby moci, když jedenáct ministrů z osmnácti současně zůstává členy Sněmovny. Takže při hlasování o vyslovení nedůvěry vládě politolog Fiala jako poslanec vysloví sobě důvěru coby premiérovi a s ním deset dalších ministrů-poslanců.
Podotýkám, že věrohodnou koalici vytvářejí sobě ideově blízké subjekty, nikoli levicoví anarchisté s pravicovými katolíky. Machiavelli může zářit pýchou, jak přičinlivé má učedníky…
Tím se dostáváme k onomu obstruování. Ústava v čl. 23, odst. 3 definuje slib poslance jako závazek vykonávat mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího svědomí. Tak co zbývá vítězi voleb, machiavelisticky degradovanému na bezmocnou parlamentní menšinu, než doufat, že svými litaniemi probudí u několika vládních poslanců svědomí ve prospěch všeho lidu?
