Ukázat hrdiny, soucítit s oběťmi, mlčet o vrahovi. Komunikace má být stejná jako u terorismu, říká expertka
„Prostor mají dostat oběti, ne útočník. Poučky o možné nápodobě nejsou vycucané z prstu. Tak to bohužel funguje,“ říká Denisa Hejlová, která je expertkou na krizovou komunikaci z Fakulty sociálních věd UK. „Po krizi má přijít fáze se kriticky podívat na jednotlivé kroky, ne se plácat po zádech, že jsme to zvládli.“
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jste teoretička krizové komunikace. Co vás napadalo, když jste včera v prvních hodinách po útoku viděla a slyšela komunikaci představitelů státu, institucí a médií?
Jsem opravdu jen teoretik. Zejména v zahraničí jsou na to specializovaní konzultanti, kteří už mají za sebou i praktické zkušenosti s podobnými útoky, a tak mohou rozdávat i lepší návody nebo preciznější postupy. Já jsem se s tím setkala poprvé v životě a sama jsem v šoku. Stejně jako kdokoliv jiný.
Myslím, že lidé ze státních orgánů neudělali v oficiálních vyjádřeních žádnou podstatnou chybu. Otázkou je, zda a v jakém rozsahu zveřejňovat policejní videa.
Horší porušení pravidel, jak v takové situaci informovat, jsem viděla u
