Martin Šmakal je sbírá již téměř čtvrt století. Vyřezávaných má přes padesát. „Pak mám ještě více než dvacet jiných, ke kterým mám osobních vztah. Protože mi je někdo daroval. Nebo jsem si je přivezl z dovolené,“ říká primář hořovického onkologického stacionáře.
Kolik jich přibylo od loňska?
Deset vyřezávaných a odhadem dalších deset darovaných.
Loni jste prozradil, že si vozíte betlémy i z dovolených...
Tentokrát jsme nikam neodjeli. Manželka si zlomila ruku a byla po operaci. Ale dostal jsem jich několik od pacientů, kteří mi chtěli udělat radost. Někteří už nejsou bohužel mezi námi. Některým jsme ale zachránili život, takže nám to budou připomínat od nich darované betlémy. Jeden z nových má tvar kužele. Dole jezdí vláček a horní třetina se otáčí jako andělské zvonění. Když zapálíte svíce, které jsou asi v půlce, tak to roztočí větrník na vrcholku a v horní třetině se pomalu otáčí figurky.
Svůj první betlém získal sběratel v chumelenici, je starý přes sto let |
Vystavujete tentokrát i váš největší, asi patnáctimetrový betlém?
Ne, protože jeho transport i instalace jsou velmi náročné. Figury stojí na jednotlivých ostrovech přišroubovaných do zdi. Nedokážu si představit, že bychom v zámecké kapli vyvrtali do zdi šedesát děr, a jiný velký vhodný prostor v Hořovicích není. Ale přivezl jsem úplně ten nejmenší - v ořechové skořápce. Na výstavě bude i jedna z rarit mojí sbírky - skleněný betlém. Vyrobili ho krkonošští skláři. Podle mého starožitníka je to jeden z nejstarších skleněných betlémů u nás. Podobný je už jen v muzeu v Železném Brodě.
Přes rok je máte uložené na chalupě v Podkrkonoší, kam už se loni nevešly. Přistavoval jste?
Ne. Část betlémů mi nechali v Hořovicích na zámku v depozitáři. Pan kastelán mi vyšel vstříc. Teď jsme ale postavili jeden nový, vyřezávaný. Je trošku větší na poměry mé rodiny i pana kastelána. Vypadá to, že už se nevejde nikam, a jak skončí výstava, tak asi oba skončíme na ulici. (žertuje)
Opravdu je tak velký?
Rozměrově zabírá celé foyer zámku. Je asi pět metrů dlouhý. A hlavně je položený na kozách. Začíná někde v úrovni pasu, pak je metr a půl betlém a nad tím je malovaná krajina. Celý je asi dva a půl metru vysoký. Dostal jsem ho od snachy. Takže jsem v tom naprosto nevinně. Snaše přece nemůžu odmítnout. (usmívá se)
Letos je výstava doplněna o krásné vánoční ozdoby, které sbírá Alice Bardoňová.
Ano. Je bývalá starožitnice. Ozdoby si sbírala jako vlastního koníčka. Jsou prvorepublikové. Máme tam i korálkové ozdoby z Poniklé. Aby to bylo zajímavé, zapůjčil jsem od nynějších výrobců v Poniklé jejich super moderní kolekci. Na jednom vánočním stromku tak jsou sto let staré ozdoby a na sousedním moderní geometrická kolekce.
Výstava se jmenuje Betlémy vyprávějí. Ukládali do nich jejich tvůrci vlastní příběhy?
Ne. Mnoho z mých betlémů ale vypráví vlastní příběh. Jak jsem k němu přišel. Od koho je. Nebo jak ho komunisti vyhodili za faru a někdo ho posbíral. Osobní příběh mají i ty, které jsem si dovezl z ciziny nebo je dostal darem. Některé nazývám rozvodové, protože po jejich pořízení hrozil rozkol naší domácnosti. Byly to ty momenty, kdy jsem si říkal: „Jak já to řeknu?“ Přestože mám od vás žen naučené všechny fígle. Jako že to bylo za hubičku, za dvě stovky... Když jsem ženě jednou řekl, že to bylo ve slevě, tak mi řekla, co si to vymýšlím, protože žádný betlém ve slevě ještě neviděla. Časem ale její ostražitost nějak otupěla. Teď už mi s betlémy i pomáhá.
Jen jednou za sto let. Jubilejní výstava betlémů předvede i třímetrový unikát |
Mají krkonošské betlémy nějakou typickou postavičku? Například horala, Krakonoše, Rübezahla?
Nemají. Ale liší se figurky z východní a západní části. Ty mají například plošší obličeje. Zpočátku je chalupníci vyřezávali doma. Později se začali sdružovat do takových malých manufaktur. Na figurkách z konce 19. století je zvláštní oproti výtvorům současných řezbářů to, že jeden člověk dělal třeba jen levé ruce, další vyráběl trup, jiný hlavu a někdo další zase nohy. Pak to slepili a poslední to namaloval. To současní řezbáři nedělají. Maximálně je složí ze dvou kusů. Ty staré podkrkonošské ale byly takové řezbářské lego.
Vaším snem je velký mechanický betlém. Splníte si ho?
Je to mimo mé finanční možnosti. A také je jich málo. V mém okolí je jich tak pět, které by za to stály. Tři z toho jsou v muzeích a dva jsou nedaleko naší chalupy v majetku jedné rodiny, která o prodeji neuvažuje, i když si na ně stěžují. Kdyby nadávali víc a nabídli cenu jako před dvaceti lety, tak bych se tedy obětoval a odlehčil jim. (žertuje) Teď už mám ale trochu odlišný sen...
Ano?
Chtěl bych si nechat vyřezat současný betlém z krkonošské vesnice, kde máme chalupu. S místní hasičárnou a dalšími typickými budovami. A figurkami, které budou mít podobu několika místních osobností a patriotů. Vzájemně si pomáháme. A když najdou něco krkonošského, tak to přinesou ke mně do muzea.
15. prosince 2023 |
