Hans-Georg Maassen hovoří s Alexanderem Wallaschem o rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, o rostoucích cenách, o plánech německé vlády do roku 2025 a o Izraeli a pásmu Gazy. Dr. Maassen je bývalý prezident Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, právník a předseda WerteUnion.
Porážka mohla být po zablokování rozpočtových prostředků pro vládu sotva větší. Pravděpodobně si však mnozí občané ani neuvědomili, o čem Spolkový ústavní soud vlastně rozhodl a jaké to má důsledky. Máte nějaké nápady?
Spolkový ústavní soud rozhodl, že 60 miliard eur, které se nacházely ve zvláštním covidovém fondu – tedy peníze, které byly získány zadlužením – nesmí být vynaloženy na klimatickou a energetickou politiku spolkové vlády. To je relevantní do té míry, že máme dluhovou brzdu.
A tato dluhová brzda může být pozastavena, pokud nastane mimořádná situace. Tato mimořádná situace existovala v roce 2021 v souvislosti s koronavirovou krizí. Alespoň takový byl předpoklad. A protože těchto 60 miliard eur z banku nebylo vyčerpáno, spolková vláda si myslela, že by se tyto peníze mohly použít na něco jiného, a tak změnila účel použití peněz na ekosocialistickou klimatickou politiku.
Kromě toho chtěla peníze využít i po uplynutí omezeného období výdajů v jednom rozpočtovém roce. Spolkový ústavní soud to zastavil jako protiústavní a prohlásil zákon za neplatný. V důsledku toho spolková vláda postrádá 60 miliard eur na svou energetickou a klimatickou politiku.
Pochopil jsem správně, že těch 60 miliard neexistuje, že jde vlastně jen o představu, že se lze zadlužit? Je to evropská brzda?
Je to německá brzda. Ale faktem je, že dluhy za těchto 60 miliard eur už vznikly. Už je to v hrnci. Jde jen o to, že se teď musí utratit, aby se snížil objem dluhu. A o to jde: když ty peníze neutratíte, tak je nemůžete jen tak rozházet na jiné věci, ale musíte je splatit, abyste snížili dluhovou zátěž.
Zdá se, že občané si už dávno zvykli na to, že stát vrší jeden dluh za druhým. Mnozí si již neuvědomují rozsah toho, co se stalo. Christian Lindner chce také pozastavit dluhovou brzdu pro rok 2023 a vyhlásit mimořádný stav nouze. Ale co je to za mimořádnou situaci?
Žádnou mimořádnou situaci nemáme a je to protiústavní, protože to vede k narušení nebo zničení veřejných financí. Mám dojem, že „mimořádné situace“ konstruují strany podporující federální vládu. Politici z vládních a dalších stran už několik let jezdí po Evropě a tvrdí, že existuje klimatická nouze.
A pak bychom museli ignorovat všechny zákony, protože nutnost nezná přikázání. Tato údajná klimatická nouze je v nejlepším případě výplodem […] fantazie nebo záměrným využitím páky ke zničení naší ekonomiky a našeho svobodného demokratického základního řádu. Samozřejmě se nejedná o stav nouze. Ale to je výchozí bod, se kterým chtějí tito lidé pracovat.
To, co tato federální vláda dělá, se rovná zničení našich veřejných financí. K takovému předlužení v Německu mimo období války nikdy nedošlo. Spolková vláda to dělá plánovitě, stejně jako spolková vláda plánuje masové usazování milionů cizinců v Německu.
Neměli by to ale vysvětlit ekonomové? Nevím, kdo to dokáže, zda profesor Stefan Homburg, nebo zkušený ekonomický novinář Roland Tichy. Celé drama zatím lidi nezasáhne dostatečně silně, dokud je lednička ještě přiměřeně plná. Mnoho lidí si také zvyklo na vysoké ceny v supermarketech a nakupují méně. Nic z toho zatím nevyvolalo žádné zvláštní otřesy.
Lidé si toho již všimli. Ceny se měsíc od měsíce zvyšují. Mnozí lidé s nimi ještě mohou držet krok, ale jiní se dostávají na okraj a chudnou. Počet chudých lidí se v této velké hře bude nadále zvyšovat. Změnu spotřebitelského chování už můžete pozorovat v restauracích, které se vyprazdňují, a dokonce i při hledání parkovacího místa, protože mnoho lidí už není ochotno nebo schopno platit mnoho eur za hodinu parkování.
Vidíte nějaký bod zlomu?
Ne, v současné době žádný bod zlomu nevidím. Otázkou však je, proč potřebujeme bod zlomu? V současné době se nekonají žádné volby. Další volby budou až na podzim příštího roku. Podle mého názoru bude spolková vláda pokračovat až do podzimu 2025, protože chce ještě realizovat své ideologické projekty. Do té doby se hospodářská, sociální a politická situace v Německu dramaticky zhorší. Alespoň tak vidím pravděpodobnější scénář.
Jestli vám dobře rozumím, je lepší, když federální vláda přivede zemi úplně na dno? Ale když se teď podívám na volební prognózy, tak to nevypadá o moc lépe, to bychom měli zase velkou koalici.
Pojem velká koalice by se už neměl používat. Strana jako SPD, která podle průzkumů veřejného mínění například v Durynsku nebo Sasku nedosahuje deseti procent, není „velkou“ stranou, a už vůbec ne stranou lidovou […], která by bez mediálního větru v zádech určitě skončila pod pětiprocentní hranicí. Je ovšem ztrátou, pokud se některá z těchto levicových stran – z SPD, Zelených nebo SED/Levice vůbec – dostane v budoucnu do vlády.
Stranická konference Zelených byla především o vyrovnávání se s tímto rozsudkem Spolkového ústavního soudu a lízání ran. Ministr Habeck vydal heslo: „Naše ideologie se jmenuje realita“. Je to sebeironie?
Myslím, že Habeck není ironie schopen. Myslím, že jen říká to, co si myslí mnoho autorů dětských knih nebo čtenářů dětských knih, totiž že žijí ve svém vlastním světě. Když říká: „Naše ideologie je realita“, pak skutečně věří, že žije v Bullerbü, a to nejspíš s čistým dětským srdcem. A věří tomu stejně jako stovky dalších zelených ideologů sedících na stranické konferenci.
Nedávno se konala levicová akce. Soudružka na pódiu dala jasně najevo, že všude, kde se konají akce pořádané lidmi z AfD, navštíví hostitele antifašistická část levice a pronese přátelský projev. Pokud akci nezruší – cituji téměř doslova –, přijde další přátelský projev a pak se stane něco, co by na pódiu raději neřekl. Je to eskalace?
Ne, tohle se děje už léta. Nevidím to jako eskalaci.
Mám na mysli to, že se to říká veřejně.
Ano, že se to vyjadřuje veřejně, ano, toho jsem si dříve nebyl vědom. Ale je jasné, že Antifa je militantní odnoží levicového hnutí. Je jasné, že existují sekce Antify, které spolupracují se Zelenými, jiné s SPD a se stranou SED/Levice. SPD prohlásila: „Jsme Antifa.“
Zelená mládež sympatizovala s kladivářskou skupinou Antify, která byla odsouzena Vyšším zemským soudem v Drážďanech. To, co Antifa dělá, je v podstatě to, co levicové extremistické spolky a teroristické skupiny dělaly vždy. Vzpomeňme si na dvacátá léta minulého století, kdy teroristické oddíly KPD terorizovaly německé občany. Totéž dělají i nyní.
Zločinci z Antify rozhodují o tom, kdo je politickým nepřítelem, a koho proto mohou napadnout nebo zmrzačit. A dělají to se sympatiemi nebo podporou lidí s pozadím Antify v masmédiích. Antifa měla být dávno zakázána a strana SED/Levice měla být zakázána. Už dlouho zastávám názor, že bylo jednou z velkých chyb Kohlovy éry, že strana SED/Levice nebyla zakázána.
Teď jste zmínil komunisty. Nebyli ale národní socialisté ve dvacátých letech přinejmenším stejně brutální?
Ano, to je pro socialisty typické. Platí to pro národní socialisty, platí to pro ostatní socialisty a dnes to platí i pro ekosocialisty.
Nyní Spolkový ústavní soud svým rozsudkem o spolkovém rozpočtu dokázal, že někdy se přece jen vyplatí jít k soudu. Není v případě tohoto levicového politika, který otevřeně vyzývá k násilí na svých politických odpůrcích a oslavuje je, namístě soudní řízení?
Ano, řízení je jistě namístě, protože se jedná o podněcování k trestným činům a nátlak. Ale myslím, že důležitější je zakázat tuto Antifu, bojovat proti ní všude prostřednictvím policie, zpravodajských služeb a společenského tlaku tam, kde je vnímána, rozkrývat sítě a jednotlivce.
Je třeba vyšetřit sítě mezi politiky SPD, Zelených, SED a teroristickou organizací Antifa a využít je k zahájení řízení o zákazu příslušných politických hnutí a stran, jako je například Zelená mládež.
Vzpomínám si na rozhovory s vedoucími představiteli AfD, pro které je obtížné zveřejňovat útoky proti vlastním lidem, protože se vždy musí obávat, že pokud to zveřejní, Antifa někoho zmlátí a oni automaticky ztratí řadu příznivců na základní úrovni, kteří s nimi již nechtějí spolupracovat. Velké dilema pro stranu, která chce růst.
Rozhodně je to velké dilema. AfD je v pozici oběti a být obětí socialistů není nikdy dobré.
V Nizozemsku je pravicový politik Wilders úspěšný. Vzpomínám si na setkání v Koblenci v roce 2017: Wilders tam byl spolu s paní Le Penovou a Frauke Petryovou, tehdejší vůdkyní AfD. Petryová od té doby AfD opustila. Zradikalizovala se od té doby AfD?
To je pro mě těžké posoudit. Prohlášení AfD podrobně nesleduji. Co se ale dá říct, je, že se společenské prostředí kolem AfD zradikalizovalo a posunulo doleva.
Ať už jde o výroky právě diskutovaného levicového politika, nebo o mediální mainstream. Ty se zradikalizovaly. Stačí se podívat na přísnou klimatickou a migrační politiku, marginalizaci odpůrců, kampaně za vraždu charakteru a politické pronásledování kritiků hlavního politického proudu. Toho si prostě musíte všimnout.
Izraelská pozemní ofenziva pokračuje i po uzavření příměří. Existuje šance, že teror a vojenská reakce skončí?
Ne, v tuto chvíli to nevidím. Izraelci už oznámili, že to bude pravděpodobně dlouhá válka. A já s tím mohu jen souhlasit. Nevím přesně, jaké jsou cíle Izraelců, zda Izraelci skutečně plánují dostat pásmo Gazy pod svou správu, nebo zda chtějí být v pásmu Gazy velmi vojensky aktivní. V každém případě to povede k přitvrzení front. V tuto chvíli nevidím žádné náznaky, že by byli připraveni zapojit se do mírových rozhovorů nad rámec selektivního příměří.
Na teroristický útok Hamásu se již v mnoha případech zapomnělo. Jediné, o čem se ještě mluví, jsou mrtví v Gaze. Vyhrála teroristická organizace Hamás propagandistickou bitvu?
Konce ještě nebylo dosaženo. Nikdo zatím neví, jaký bude konečný výsledek. Ale už jsem předpovídal, že vzhledem k tomu, jak byl celý scénář nastaven, bude výsledkem to, že se téměř nebude mluvit o tom, jak to všechno začalo, a že na více než 1 200 mrtvých na izraelské straně se mimo Izrael zapomene a bude se mluvit jen o mrtvých v Gaze.
Dalo se předpokládat, že to bude v médiích zinscenováno. Izraelci by byli moudří, kdyby s tím počítali při svých politických a vojenských akcích. Dalo se očekávat, že se Izrael chytí do mediální pasti. Z hlediska domácí politiky to pro Izrael není důležité, ale pokud se v důsledku mediální publicity nepřátelské vůči Izraeli dostanou pod tlak nebo se od něj odtrhnou jeho významní mezinárodní partneři, mohlo by to být pro Izrael nebezpečné.
Děkuji za rozhovor!
Rozhovor s dr. Hansem-Georgem Maassenem vyšel poprvé na stránkách alexander-wallasch.de. Článek byl převzat německou redakcí Epoch Times.
