„Záhy jsme unavení a nedokončíme to. Podívejte se na dnešek. Byli jsme nadšeni, že máme tuto vládu, byli jsme rádi, že se pět stran dohodlo. No a teď jsme prostě zklamaní, protože jim to nejde,“ říká.
Lidovky.cz: Téměř šedesát let jste se pohyboval ve veřejném, disidentském, akademickém či politickém světě, tudíž jste schopen osobního srovnání a hodnocení. Zažil jste hodně „blbých nálad“, počínaje začátkem normalizace až po proslulou „blbou náladu“ roku 1997, jak ji tehdy označil Václav Havel. A tento termín se opět připomíná i se současnou náladou ve společnosti. Do jaké míry je toto srovnání opodstatněné?
Slovní spojení „blbá nálada“ padlo v dřevěném srubu Amálie v Lánské oboře, to kdysi bývalo útočiště Emila Háchy, který tam prchal z Hradu do jakoby venkovského stavení. Václav Havel tam v roce 1997 snad padesátkrát zval různá společenství, třeba politiků, sociologů, umělců... A jednou bědoval, co je to za dobu, a na to bankéř Pavel Kysilka řekl, že panuje blbá nálada. Havel zajásal, okamžitě si to osvojil. Já z toho vůbec nebyl šťastný.
Lidovky.cz: Proč?
