Na cestě za špičkovou českou architekturou lze potkat nejen elitu oboru, ale i spoustu dalších zajímavých osobností, hudebníky, výtvarníky, vědce, cestovatele a také podnikatele, kteří neváhají podporovat umělecké a vzdělávací projekty. Dobrá zpráva do nového roku: takových filantropů je mezi nám čím dál víc.
Na sklenku s Loosem
Stačilo několik sezon a Winternitzova vila si už drží pevnou pozici v pražském kulturním kalendáři. Není divu, sdílet a vnímat umění v prostorách, které vytvořili Adolf Loos a Karel Lhota, se zrovna často nepodaří. A i když si samozřejmě také pražská Müllerova vila, brněnská Tugendhat či Loosovy byty v Plzni uchovávají prvorepublikovou atmosféru, potomkům Josefa Winternitze se podařilo domu vrátit nejen jeho násilně vygumovanou historii, ale též přivést do něj i moderní umění a společenský život. Kromě toho, že vilu nabízejí k pořádání nejrůznějších akcí, učinili z ní také divadelní scénu, koncertní síň a galerii. V čase adventním zvali tedy na komentované ranní a podvečerní prohlídky a sklenku svařáku, nový rok se bude na elegantních terasách vítat zase s číší prosecca. A pak už následuje řada lednových přednášek z dějin umění a první z komorních koncertů, pro něž je k dispozici zvýhodněné abonmá. Nutno podotknout, že koncertovat přivykli ve Winternitzově vile ti nejlepší: Josef Špaček, Tomáš Jamník, Jiří Bárta. Až do konce února je tady rovněž vystavena série snímků amerického fotografa Andrewa Pielage, který dokumentuje dílo Franka Lloyda Wrighta, významného představitele organické architektury minulého století. Prostě architektura se tu servíruje v koncentrované podobě.
Kulturní tipy pro nový rok: svět geniálního Leonarda da Vinci, otužilci či oslavy Bedřicha Smetany
Na slovíčko s Holomíčkem
Že Centrum současného umění EPO1 vystavuje fotografie Bohdana Holomíčka, není žádná náhoda. Klasik české fotografie totiž přesně tady, v budově bývalé elektrárny v Trutnově–Poříčí, v šedesátých letech pracoval jako elektrikář. Je to tedy návrat symbolický, a to po umělecké i významové stránce – vždyť Holomíčkovy snímky vyprávějí většinou o přátelských setkáních, o vztazích, o „nevšedních okamžicích všedního života“ (slovy uznávané kunsthistoričky Anny Fárové). Naprosto nevšední je ovšem samotné místo: galerie EPO1 byla vyhlášena Stavbou roku Královéhradeckého kraje 2023 a patří k nejvýznamnějším filantropickým počinům v republice. Za projektem stojí manželé Rudolf a Renata Kasperovi, majitelé společnosti Kasper Group. Na Trutnovsku se dlouhodobě zabývají kovovýrobou, přitom podporují kulturní instituce i umělce, až nakonec proměnili elektrárenský pětipodlažní dům na umělecký prostor. S výstavní plochou 3400 metrů čtverečních je ideální pro instalaci velkých uměleckých děl. Tate Modern v Trutnově, tak se mu říká, a Kasperovi tady budují také sbírku nejmladších českých umělců.
Čaj o páté se Zikmundem
Ve 30. letech ji postavila firma Baťa, byla služebním bytem pro prvního hejtmana zlínského okresu Josefa Januštíka, poté patřila režiséru Elmaru Klosovi a nakonec se stala na takřka 70 let domovem cestovateli Miroslavu Zikmundovi. Zvučná jména dodávají Zikmundově vile na výjimečnosti, unikátní je však i architekturou a interiérem, také kolekcí nábytku od designéra Miroslava Navrátila a především knihovnou, archivem a sbírkou předmětů známého cestovatele.
Právě za Miroslavem Zikmundem sem dnes lidé jezdí čím dál častěji a projekt, který uvedl do pohybu zlínský podnikatel Čestmír Vančura, spolumajitel Kovárny VIVA, se stále rozvíjí. K návštěvním dnům, které se konají už dvakrát do měsíce (a místo je nutné si rezervovat s předstihem), přibývají postupně také přednášky, diskuse s autory knih, s cestovateli či vědci.
Miroslav Zikmund by se z takového vývoje dozajista radoval. Sám totiž oslovil v roce 2020 Čestmíra Vančuru a nabídl mu vilu ke koupi, přičemž si přál, aby se stala místem setkávání a zůstala otevřena veřejnosti. Čestmír Vančura na dohodu přistoupil, založil nadační fond a své sliby teď plní.
Únikovka podle Gočára
Když se v září otevíral v Pardubicích nově rekonstruovaný areál Automatických mlýnů, odborníci mluvili o architektonickém počinu evropského významu. A shodli se na tom, že proměna komplexu, který začátkem minulého století navrhl architekt Josef Gočár, ovlivní celé Pardubice.
„To jsme věděli vlastně od začátku, už od roku 2016, kdy jsme mlýny s manželkou koupili,“ líčí architekt Lukáš Smetana, který celý projekt inicioval. Pozval tehdy kolegy architekty, procházel s nimi industriálními budovami a společně s nimi uvažoval, kde by byla nejlepší moderní galerie, kde společenský sál nebo byty, až zbourali ploty, namalovali náměstí a získali i spřízněné duše na úřadech. Do revitalizace Gočárových mlýnů se posléze zapojilo město a též kraj. „Uvědomili jsme si, že bude-li nás na to víc, Pardubice by mohly získat nádhernou novou čtvrť,“ říká architekt Smetana. A to se přesně stalo. Už jen procházka opravenými Automatickými mlýny je dechberoucí zážitek, stálá expozice Gočárovy galerie jej umocňuje. Do konce března je tady také otevřena výstava nazvaná Blouděním k sobě, která propojuje tvorbu několika generací výtvarníků z Pardubického kraje. A až do silvestrovského večera si můžete s dětmi v budově galerie zahrát také únikovku Nenechte se semlít!
