„Odchov těchto robustních ptáků je provázen celou řadou úskalí a rozhodně nepatří k běžným událostem ve světě zoologických zahrad. Naše samička se spolu s druhým mládětem vylíhla na začátku září, po více než čtyřicetidenním pobytu ve vejci,“ uvádí kurátor ptáků Jan Kirner.
Oba rodiče se podle něj vzorně střídali v zahřívání snůšky na velkém hnízdě ze slámy. „Bohužel druhé mládě po několika týdnech uhynulo,“ potvrdil odborník náročnost odchovu.
Čája obojková je nyní už pevně spjata s historií olomoucké zoo, první ptáci přišli na Svatý Kopeček roku v roce 1999. Za tu dobu fungovaly v zoo dva chovné páry, které dohromady vyvedly přirozenou cestou 14 mláďat.
„V letních měsících lze čáje spatřit v přední části voliéry plameňáků,“ uvedla mluvčí zoo Iveta Gronská.
Vajíčko z Olomouce, mládě v Ostravě
Po vylíhnutí setrvávají žlutě ochmýřená mláďata několik dní na hnízdě, poté je rodiče začínají vodit a ukazovat jim kousky potravy. Pro správný růst mláďat je důležitá pestrá krmná dávka, dostatek pohybu, vápníku a slunečního svitu.
„Několikrát denně proto byla servírována mísa pampelišek, ptačince, vařené mrkve, okurky, rajčat a vařeného vejce. K tomu velké množství okřehku plovoucího na vodě,“ popsala Gronská.
„Čájí rodinka také trávila mnoho času ve venkovním výběhu pastvou na trávě. Nadto jsme okolo krmného místa udržovali velmi striktní hygienu, aby se minimalizoval přenos patogenů,“ zdůraznila mluvčí zoo.
Není bez zajímavosti, že krev olomouckého páru koluje i v těle mláděte odchovaného v létě letošního roku v Zoo Ostrava.
„Oplozená vejce z předchozího hnízdění jsme se totiž rozhodli podložit pod adoptivní rodiče, jimiž byl ostravský pár, který sám seděl na neoplozené snůšce,“ vysvětlila Gronská.
Adopce se zdařila, a tak byl v Ostravě úspěšně odchován o několik měsíců starší bratr olomouckého mláděte.
Velcí křiklouni, skvělí letci
Čája obojková (chauna torquata) je bizarní pták z čeledi kamišovitých, vyskytuje se v mokřadech tropické Jižní Ameriky, kde se živí spásáním vegetace. Jejími nejbližšími příbuznými jsou husy, čáje jsou proto skvělými letci.
Nejvýraznější vlastností těchto šedých ptáků je jejich křik slyšitelný do značné vzdálenosti. Ne nadarmo se také anglicky jmenuje screamer čili křikloun.
Na první pohled méně viditelnou zvláštností jsou dvě ostruhy na křídlech, kterými se instinktivně brání proti narušiteli. Jsou velmi ostré a mocnými údery křídel jsou čáje schopny způsobit vážná zranění.
Již čerstvě vylíhnutá mláďata mají v oblasti zápěstí dobře patrné základy ostruh. O pozorování čájí v přírodě velmi poutavě píše i legenda české zoologie Zdeněk Veselovský ve své knize K pramenům Orinoka.
