Na „place“

Filmovou klapku poprvé slyšela ještě jako studentka DAMU v krátkém filmu Rozumnost. Prvním celovečerním filmem, ve kterém účinkovala, je již zmíněný „Melichar“, prvotina režiséra Zdeňka Trošky. Po postavě učitelky Dáši následovala o rok později role tragické hrdinky ve válečném dramatu Až do konce (1984). Na počátku 90. let se objevila ve dvou významných slovenských snímcích. Hlavní roli získala v povídkovém filmu Agáta, jednu z větší roli pak v kriminálce Bolero. Kromě jiných filmů, jsme ji mohli vidět třeba v Teorii tygra nebo epizodních rolích seriálů Mordparta, Specialisté a naposledy v roce 2022 v Chlapovi. Jejím „domovem“ jsou však divadelní prkna.

K divadlu…

Eva Salzmannová (*8. října 1958) pochází z Karlových Varů, kde odmaturovala na gymnáziu. Po ukončení pražské DAMU v roce 1982 získala své první angažmá v alternativním a experimentálním Divadle na okraji, kde působila osm let. Po rozpadu souboru, který nenesla úplně lehce, vystřídala několik pražských divadel, až se nakonec její domovskou scénou stala činohra Národního divadla. Tam si divadelní kostýmy oblékala téměř dvacet pět let, než se před pěti lety stala členkou nového tvůrčího týmu Městských divadel pražských.

Během svého působení v divadlech sehrála paní Eva řadu významných klasických i současných postav. Pro její „rázný“ projev ji režiséři svěřili i mužské role. Za vynikající ztvárnění podivína Raye v inscenace Jasno lepo podstín zhyna byla v roce 2017 nominována na Cenu Thálie. O dva roky později na Cenu Divadelních novin za herecký výkon v inscenaci Andělé v Americe.

Kromě hraní se zapojila do různých studiových a novátorských divadelních projektů a s herečkou a divadelní režisérkou Viktorií Čermákovou založila Divadelní studio Továrna.

Kukátkem do osobního života

Ještě jako vysokoškolačka ve snaze „trhnout“ se od rodičů se provdala za herce Jiřího Matějčka. Studentské manželství však nemělo dlouhého trvání. Podruhé řekla své manželské ano v pokročilém těhotenství herci Ondřeji Pavelkovi, se kterým má syna Kryštofa. Manželství se sice pokazilo, přátelský vztah jim ale vydržel. Potřetí jí to klaplo. Své srdce dala a prstýnek si vyměnila s dramatikem, scénáristou a novinářem Karlem Steigerwaldem (*1945). Znají se už od pádu železné opony a své „manželské debaty“ (často i bouřlivé) na všemožná témata včetně politiky vedou už přes dvě desítky let, a dá se říct, že si je užívají. Přestože mají odlišné povahy, spojuje je smysl pro humor. U paní Evy často černý až cynický, který jí pomáhá také překonávat těžká období.

Paní Eva moc ráda vaří, a prý je výborná kuchařka. Je to pro ni tvůrčí činnost, při které si odpočine. Přiznává, že do asijské kuchyně a pečení sladkých dobrot nepronikla, ale vyniká v tradiční kuchyni, tedy omáčky, knedlík, pečeně… Občas se pochlubí i zapomenutými recepty a v pohodě zvládne uvařit pro dvacítku hostů. Kromě toho je srdcem ekolog a „štve“ ji devastování přírody. Klidně si vyrazí na procházku do lesa, kde uklízí odpadky. Dle jejích slov má s lesem a přírodou soucit, ale ten má ostatně se všemi trpícími zvířaty a lidmi. Finančně proto přispívá na různé charitativní akce a sbírky.

Učitelkou nejen ve filmu

Eva Salzmannová nedržela učitelské ukazovátko jen ve filmu, i v životě je pedagožka. Od roku 1996 vyučuje herectví na katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2019 vydala knihu Chvála pedagogickému bláznovství, ve které zachytila své zkušenosti z výuky mladých budoucích herců, a v obecných zásadách shrnuje postupy z praxe své i „klasiků“ předchozích období a jejích učitelských vzorů.

Ještě taková perlička závěrem. Její předek Martin Salzmann provozoval povoznictví v Plzni. A byl to on, který dovezl do pražské hospody U Pinkasů první soudek „plzeňského.“ Však v ní prý dlouho visel jeho obraz. V Plzni si později otevřel hospodu U Salzmannů, kterou jeho syn v roce 1908 prodal. Rodině Sazmannů tak už nepatří, ale jako jedna z nejstarších plzeňských hospod – dnes restaurace existuje dodnes. Určitě to však není důvod, proč si paní Eva „pivko“ nedá a nechutná ji. Má totiž raději dobré vínko.

Zdroje: www.denik.cz, www.novinky.cz, www.idnes.cz, www.csfd.cz, www.vetrnemlyny.cz