Letos jste vydal třetí sólovou desku, která je plná velmi niterných textů. Co pro vás bylo nejtěžší nazpívat?
Největší srdcovka je píseň Maluju na nebe, protože ta byla pro tátu. Když se blížilo první výročí jeho odchodu, chtěl jsem ze sebe dostat svoje pocity, vzdát mu hold, protože chybí nejen rodině, ale i fanouškům. A tak jsme si sedli s Petrem Hrdličkou z kapely Škwor, který má na svědomí většinu textů na mé desce. Sdělil jsem mu k tomu všechny svoje pocity a on napsal krásné vyznání. U většiny písniček jsem dělal muziku, ale bohužel nemám takové básnické nadání jako on, a tak jsem ho požádal o pomoc. Jeho text mi přišel tak silný, že jsem ho dočetl až napotřetí. Rozbrečelo mě to…
Za slzy se nestydím. Podle mě je blbost, že chlapi nebrečej. Na koncert podle mě patří všechny emoce – smích, vážnost, ale i trocha smutku.
