Článek
Je 30. 12. a chystáme se jet k příbuzným udělat našemu malému podkladu nezapomenutelný silvestr. Klasický shon jako každý rok, pouze tento rok nově ve třech.
I tak vnímám, že se ještě něco změnilo (kromě toho, že máme dítě).
Tříhodinová cesta autem byla v pohodě. Dokonce jsem už i řídil delší trasu a zvládl jsem to. Přijeli jsme a najednou to na mě začalo padat. V místnosti už nás nebylo jen 5, ale 9 a za hodinu 11 + 3 psi, protože se sjela i širší rodina.
Celý večer jsem byl jak na trní a čekal, až to skončí. Po těle mi jezdil mráz, myšlenky lítaly sem a tam, pozornost jsem měl roztrženou tak na pětkrát. Konečně nastal večer, a ač už jsme byli v pokoji sami, pořád jsem měl svíravý a stísněný pocit. Šel jsem spát.
„Tak, první den mám za sebou,“ napadlo mě. Už jen jeden den a noc a opět pojedeme domů do své nory. Už aby to bylo.
Silvestr a vykročení do nového roku!
Druhý den byl pro mě náročný stejně tak. Už nás sice nebylo 11, ale „jen“ 9, dokonce jsem měl i nějaký čas jen sám pro sebe, ale i tak mě nucená socializace vyčerpala tak, že jsem už ani neměl náladu si připíjet na Nový rok, ač jsem do 12 hodin vzhůru byl.
Zapotil jsem se ve svém těle a svých emocích a řekl si: „To zvládnu a za pár hodin už budeme na cestě domů.“
A stalo se. Vyspali jsme se, zabalili věci, rozloučili se a vzhůru domů. Cesta byla v pohodě až na to, že nám kamínek pěkně napraskl přední sklo. Každý rok přece nějak začíná, tak proč ne rovnou nečekanými finančními výdaji!
Teď už jsem zpět ve své ulitě, v klidu, pohodě a připraven na další 366 denní štaci!
Mentální únava dokáže také udělat pěknou paseku.
Pravý čas na sebereflexi
Vždycky jsem měl problém s rodinnými vztahy, možná proto, že už jako dítě jsem je neměl v pořádku. V práci nemám problém přednášet před cizími lidmi i kolegy, nepotřebuji ani velkou přípravu a prostě to jde (a myslím si, že jsem fakt dobrej), ale jak přijde rodinná sešlost, mám pocit, že nic neumím a že jsem jen zbytečně upjatý asociál.
Dnes si přehrávám v hlavě celé vánoční svátky včetně silvestra. Hledám, jaký je rozdíl mezi tímto rokem a všemi předchozími, které jsem zvládl bez problémů, a dokonce jsem si je užil.
No, máme sice rok a tři měsíce staré dítě, čeká nás velká rekonstrukce domu, dočasné stěhování a ano, taky aktuálně výměna čelního skla auta - to vše dohromady je velký zápřah na psychiku. Nicméně pro mě je tu přeci jen ještě něco silnějšího.
Jsem prostě přetažený, vyčerpaný a místo toho, abych svátky využil k odpočinku, jsem klasicky (jako “správný workoholik”), pracoval. To, že už jedu několik týdnu v extrémně vysokém tempu bez řádného odpočinku, jsem si naštěstí (pozdě, ale přece) uvědomil.
Tedy hned další víkend prostě vše vypnu a někam zmizíme, ideálně do přírody, pak si půjdu zaběhat, zaplavat a budu opět mentálně fit. Vzhůru “do práce”! Nyní vidím, jak je to extrémně důležité a nehodlám už otálet. Tento rok potřebuji fungovat.
Nehodlám se držet hesla, jak na Nový rok, tak po celý rok. 🙂
Hold ne vždy je život (a vánoční svátky) časem klidu a odpočinku, ale je třeba si to zavčasu uvědomit a něco s tím dělat.
Pour féliciter 2024
