Článek
„Tomuto parlamentu náleží úkol přijmout zákony, jimiž se vyřeší otázky židovská a otázka česká na Slovensku!“
Dne 8. března se premiér Rudolf Beran svěřuje kolegům.
„S Tisem se nedá vyjít po dobrém a neplní povinnosti předsedy slovenské autonomní vlády. Pozval jsem ho spolu s dalšími slovenskými ministry na zítřek do Prahy, ale nevěřím, že se dohodneme. Podle mne už ale nějaké řešení situace na Slovensku nesnese odkladu.“
Zcela nevyloučil německou intervenci, pokud by vláda podnikla nějaká opatření, nicméně zdůraznil, že ani úplnou nečinnost si dovolit nelze.
Narážel na to, že 12. února 1939 se v hotelu Čeperka v nouzovských lesích u Unhoště z iniciativy generála Eliáše uskutečnila důvěrná schůzka několika českých politiků. Na ní se hovořilo o možnosti pomocí vojska a policie zbavit moci slovenské politiky, kteří se otevřeně paktují s Němci a chtějí rozbít společnou republiku. Odmítavý postoj zaujal ministr zahraničí František Chvalkovský. Varoval před přílišným přeceňováním důsledků německých výbojných tlaků. Jenomže informace, které ostatní členové vládního kabinetu dostávali od vojenských zpravodajských služeb naznačovaly, že jakýkoliv odklad může mít katastrofální důsledky.
Devátého března odpoledne Rudolf Beran v Kolovratském paláci zahajuje ohlášenou poradu českých a slovenských ministrů. Z Bratislavy se na prezenční listinu zapsali pouze Karol Sidor a ministr hospodářství Pavol Teplanský.
Jako výbuch působila slova ministra Teplanského, že Německo bude podporovat Slováky, pokud se odtrhnou od Čechů. Měl to údajně slíbit maršál Göring, což se toho dne nepodařilo potvrdit. Chvalkovský volal na německou ambasádu. Po návratu do jednací místnosti oznámil, že Berlín nepotvrdil Göringovy výroky. Zjišťovat podrobnosti nebylo možné, neboť maršál údajně odjel do lázní do San Rema.
Ve stejných okamžicích se na Slovensku rozjely vojenské a četnické operace. Generál Bedřich Homola vyhlašuje stanné právo. Podle předem připravených dispozic rovněž jednají zatýkací skupiny. Při odchodu z pražského Kolovratského paláce je zadržen i Karol Sidor. Po chvíli je však propuštěn a ministr Ladislav Feierabend se mu dokonce omlouvá.
„Podrobnosti se dozvíš od prezidenta. On ani Beran tě nepovažují za zrádce. Jenom za svedeného.“
Emil Hácha na Hradčanech přijímá rozčileného Sidora a bez obalu mu oznamuje:
„Před chvílí jsem vykonal nepříjemnou povinnost. Zbavil jsem slovenského ministerského předsedu dr. Jozefa Tisa jeho úřadu.“
Karol Sidor se vrátil do Bratislavy. Souhlasil s převzetím křesla autonomního ministerského předsedy. Ovšem pod podmínkou splnění řady požadavků. Především, že do 48 hodin musejí být propuštěni zatčení slovenští politici a že propuštěným úředníkům budou navráceny jejich posty. Dále trval na stažení českých vojsk ze Slovenska a na jmenování nových důstojníků a úředníků z řad Slováků. Krize na Slovensku se blížila k vrcholu.
Noc z 12. na 13. března
K faře v Bánovcích nad Bebravou, do níž se po svém sesazení vrátil Jozef Tiso, uhánělo auto s osobním dopisem od Ferdinanda Ďurčanského, který se jím pokusil Tisa přimět k zásadnímu kroku. Neuspěl. Odmítnut byl i osobní tajemník Ďurčanského dr. Jozef Kirschbaum, který na faru volal o půlnoci s prosbou o urychlenou rozmluvu. Po něm s lákavou nabídkou přišel vlivný bratislavský Němec, redaktor Eduard Matl. Osobně přivezl oficiální vzkaz říšského konzula Ernesta von Druffela s pozváním přímo k Adolfu Hitlerovi.
Tři hodiny po půlnoci se Tiso rozhodl vrátit do Bratislavy a de facto i do politiky.
Zdroj: Milan Belej, Hlavinka Ján, Levický Juraj, Dejiny židovskej komunity v Humennom, Humenné, ADIN, s. r. o., 2013; Cílek Roman, Eichmann Architekt holocaustu, Nakl. Epocha, Praha 2021; Hes Milan, Dny strachu, Edice Magnetka, Nakl. Epocha, Praha, 2013
