Čech chtěl v Indii udat podvodníka, na rok ho uvěznili. Půjdu po něm dál, říká

Petr Kašpárek má české občanství a trvalý pobyt v Británii. Jeho přítelkyně žije v Nepálu, proto za ní každý rok na čtyři měsíce odjíždí. I proto se rozhodl vycestovat do sousední Indie a podat na podvodníka trestní oznámení.

„Na různé cyber-podvodníky, kteří se snaží druhé podvést, jsme zvyklí, ale tento byl vážně výjimečný. Nejenže se zaměřil na pro podvodníky atypický obor počítačové animace a grafiky, ale byl skutečně sofistikovaný a mimořádně inteligentní,“ potvrdil iDNES.cz Kašpárkův kolega.

Českého ajťáka nakonec po roce ve věznici Motihari Central Jail propustili na kauci. „Doteď netuším, co se vlastně stalo,“ říká přes videohovor viditelně pohublý Kašpárek. O jeho zatčení psaly The Times of India, pravost případu redakci potvrdilo také české ministerstvo zahraničních věcí (MZV).

Pojďme na začátek. Jak jste se dostal ke zmíněnému podvodníkovi?
S kolegy jsme vyvíjeli hru pro mobilní telefony. Potřeboval jsem zpracovat část animací, hledali jsme tedy na internetu někoho, kdo to pro nás udělá. Našli jsme jednoho člověka, prezentoval se jako bývalý animátor Walt Disney Studios a nabízel vypracování pokročilých špičkových animací za příznivé ceny.

Jeho práce vypadala velmi profesionálně a komunikoval skvělou angličtinou. Začali jsme si psát a dohodli se, že mu zatím zaplatím třetinu a pokud budeme spokojeni, tak samozřejmě i zbytek. Poslal jsem mu 450 dolarů. Poté, co mu částka dorazila na účet, mě okamžitě zablokoval.

Co jste udělal?
Naštval jsem se. Začal jsem po něm pátrat a zjistil jsem, že takovým způsobem okradl i desítky dalších lidí. Dal jsem dohromady něco jako pátrací tým, který se scházel v uzavřené facebookové skupině.

Po skutečně rozsáhlém a dlouhém pátrání, na kterém se podíleli lidé z celého světa včetně etických hackerů, se nám nakonec skutečně podařilo podvodníka vypátrat. Známe jeho identitu, kde bydlí, co studoval, dokonce i kam chodí do fitka a koho měl za manželku.

Vy jste byl zrovna v Nepálu, což je od Indie relativně blízko. Proto jste se rozhodl jet do Kalkaty?
Ano. Chtěl jsem na něj jet osobně podat trestní oznámení. Předtím jsme totiž zkoušeli kontaktovat Interpol a indickou policii, ale nikdy s námi nikdo nemluvil.

Přítelkyně mi řekla, že mezi Nepálem a Indií je bezvízový styk. Vzal jsem si tedy pas a jel do Indie. Bohužel jsem nevěděl, že ten bezvízový styk platí jen pro Nepálce a Indy.

Nechápu jednu věc. Jak to, že vás tedy bez víza pustili při cestě tam?
Šel jsem přes mezinárodní přechod mezi městy Birgunj a Raxaul. Nepálští imigrační úředníci i vojáci se mi dívali do pasu a pustili mě normálně dál. Jel jsem do Kalkaty, kde jsem strávil asi tři hodiny na policejní stanici. Dal jsem jim všechny nashromážděné důkazy a za sebe podal trestní oznámení.

Život v Gándhího vězení

Takže problémy začaly až na cestě zpět.
Jel jsem zpátky přes ten samý hraniční přechod. Tam už čekali vojáci a ptali se mě, kde mám vízum. Říkal jsem jim o bezvízovém styku a mém překročení hranice před pár dny. Oni ale trvali na tom, že vízum potřebuji a odvezli mě na policejní stanici, kde jsem podal výpověď, jak se vše stalo.

Ten samý den mi místní policista sdělil, že jsem obviněn z paragrafu, kterému jsem nerozuměl. Druhý den mě odvezli k soudu.

Jak to tam vypadalo?
Bylo to tam strašně malé, takový kumbál plný papírů. Seděl tam soudce a nějací lidé. Česká ambasáda mi dojednala právníka. Ten toho moc neřekl, nikdo tam nemluvil anglicky, takže nevím, co říkali. Hned poté mě odvezli do vězení.

Aktuální podmínky pro vstup do Indie Všichni občané ČR potřebují ke vstupu do Indie, k tranzitu a k vycestování z Indie platné indické vízum. Vízum si musí občan ČR obstarat ještě před odjezdem do Indie, obdržet jej až při příjezdu na hraničním přechodu není možné. Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí

Byl s vámi v kontaktu někdo z ambasády?
Mluvil jsem po telefonu s panem Filipem Dufkem, který pracuje na české ambasádě v Novém Dillí.

Nejdříve se mě ptal, jestli v případu nějak nefigurují drogy. Řekl jsem mu, jak to bylo, že je to vše jen za chybějící vízum. Ambasáda se snažila, co bylo v jejich silách a v mezích zákona, ale bohužel bez výsledku.

Ani si nedovedu představit, jakou bezmoc jste v tu chvíli musel cítit.
Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Nikomu jsem nerozuměl. Díky bohu jsem po pár dnech narazil na dva kluky z Ruska, kteří tam už několik let sedí za pašování hašiše, kteří mi trochu pomohli se zorientovat.

Jak to ve vězení vypadalo?
Řekli mi že je to stejné vězení, ve kterém seděl i Gándhí. Místy vypadalo jako botanická zahrada, bylo tam dost stromů a dalších rostlin. Ve starém bloku je osm cel. V každé cele je kolem devadesáti vězňů. Polovina spí vedle sebe podél stěny na zemi. Uprostřed je ulička a na druhé straně spí zbytek. V rohu je jeden záchod spojený se sprchou a umyvadlem. Pořád po vás leze nějaký hmyz a kouše vás na místech, která nemáte zakryté.

Jak se k vám ve vězení chovali?
Z nějakého důvodu si mě oblíbil místní vrchní dozorce. Ostatní vězni to věděli a moc si toho ke mně naštěstí nedovolili. Na začátku mi půjčil knížky, pomohl mi třeba s jídlem, se kterým měli ostatní obrovské problémy, protože si ho museli kupovat.

Zadarmo byla jen špinavá rýže a pár kousků vařené zeleniny, k večeři bývala taková zelená voda a indické placky, ostatní bylo placené. Vězni, kteří měli nějaké peníze, si vařili koupené jídlo na přenosných pecích postavených z prázdných kontajnerů na olej.

Jak jste ve vězení trávil čas? Dalo se komunikovat s někým zvenku?
Většinu času jsem trávil s tím Rusem, povídali jsme si. Někteří vězni měli mobilní telefony, já si ho mohl párkrát za peníze propůjčit. Jeden vězeň, který spal vedle mě a byl prý odsouzený za vraždu, si přes mobil celý den organizoval nějaký svůj byznys.

Vězni mají na omezenou dobu k dispozici dva počítače v knihovně, k tomu mě ale nikdo nepustil. Přítelkyni jsem se několikrát dovolal z mobilu s předplacenou kartou, za jeho použití se platilo pět rupií za minutu (asi 1,3 české koruny, pozn. red.). Musel jsem ji tedy prozvonit a ona mi zavolala zpátky.

Čech byl v Indii na stopě hackera, teď sedí ve vězení. Neměl totiž vízum

Chci ho dostat za mříže

Jak se na vás vězení psychicky a fyzicky podepsalo?
Když mě zadrželi, měl jsem 92 kilo. Po propuštění jsem vážil skoro o dvacet kilo méně. Psychicky to bylo strašné, celou dobu jsem nic nevěděl a nemohl nic dělat. Nevíte, jestli se o vás někdo zajímá, jestli o vás ví. Jen trávíte čas ve vězení a občas chodíte k soudu.

Tam vás odváží narvaným autobusem, kterému ani nejdou zavřít dveře, jak je plný vězňů. Vysadí vás, jdete nahoru do malé místnosti, kde je strašné vedro, pětačtyřicet stupňů ve stínu, žádná klimatizace.

Horko asi muselo být strašné, vždyť jste tam byl i celé léto.
Celou dobu jsem chodil v oblečení namočeném ve vodě. Dokonce jsem v něm i spal. Jinak se to ale nedalo vydržet. Měl jsem z toho vyrážku, na kterou mi namazali nějakou mast. Ta se ale vždycky hned smyla, jak jsem se potil.

Jak se k vám chovali dozorci?
Oni mají zakázáno mlátit cizí státní příslušníky. Toho jsem využíval, na každého jsem řval, stěžoval si, psal stížnosti. A oni nesměli nic. Díky tomu jsem si vymohl čtyři vajíčka na den, litr mléka a půl kila brambor. To bylo mnohem víc než dostali ostatní cizinci.

Cítil jste nespravedlnost, že jste v takovém vězení za, v uvozovkách, maličkost, jako je překročení hranic bez víza?
Pořád jsem tomu nerozuměl, byl jsem v šoku a nevěděl, co se děje, z čeho jsem přesně obviněný. Až do konce dubna jsem si myslel, že to je proto, že nemám vízum.

V dubnu mě odvedli k soudu, kde na začátku nikdo nebyl a měl jsem tak pár chvil si konečně prolistovat svou složku. Našel jsem tam, že jsem obviněný ze vstupu do Indie na falešný pas.

Vy jste měl falešný pas?
Ne, měl jsem normální český biometrický pas s nepálským vízem. Volal jsem právníkovi, ten mi řekl, ať si toho nevšímám, že vše u soudu obhájí. Prvního května mě odvedli k soudu a začal proces. Právník mi říkal, že to bude trvat maximálně měsíc a dojde k obhajobě. Proces trval čtyři měsíce, během toho mi dokonce vyměnili soudce. Nový soudce mi dal dva roky natvrdo za použití falešného pasu.

Pomáhala vám nějak česká ambasáda?
Ano, poslali mi certifikát o pravosti pasu, soudci to ale nestačilo. Podle jeho výkladu zákona jsem prostě neměl platné oprávnění pro pobyt v Indii.

Obrátil jste se tedy na vyšší soud.
Přesně tak, jiný paragraf totiž hovoří o ochraně osob překračující hranice, které tak konají v dobré víře. To soudce úplně přehlédnul, stejně jako fakt, že jsem překročil hranice s platným pasem. Vyšší soud to už vzal v potaz a po necelém roce mě z vězení pustili na kauci, kterou zaplatil právník. Teď čekám do půlky ledna, kdy se případ bude projednávat u vyššího soudu.

Hrozí vám, že se budete muset vrátit do vězení?
Naštěstí ne. Mělo by se tam projednávat to, že jsem ve vězení strávil rok protizákonně.

Budete pokračovat v pátrání po podvodníkovi?
Stoprocentně. Půjdu po něm dál. Pár dní po propuštění jsem mu napsal SMS, ať se jde okamžitě nahlásit na policejní stanici. Začal mi volat zpátky a psát výhružné zprávy. Chci ho dostat za mříže za to, co udělal mně a ostatním lidem. Jinak by celá tato roční eskapáda neměla smysl.