InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Seniorský klub - Betty McDonaldová

    Čtvrtek 23.5 9:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

  • Tvořivý rok - ubrouskování

    Čtvrtek 23.5 16:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jihočeské divadlo má od ledna novou ředitelku

Martina Schlegelová.

Martina Schlegelová.

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Po téměř šesti letech ve funkci umělecké šéfky činohry Jihočeského divadla (JD) se Martina Schlegelová od ledna stala ředitelkou celého tohoto čtyřsouborového divadla. Vystřídala ve funkci Lukáše Průdka, který nyní vede Dejvické divadlo v Praze. Vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU, spolupracovala s řadou divadel v Čechách i na Moravě a jedenáct let učila na katedře Teorie a kritiky na DAMU, kde také složila doktorskou zkoušku. Od roku 2013 se věnuje i rozhlasové režii: čtyři roky pracovala jako kmenová režisérka Českého rozhlasu. Příležitostně překládá z angličtiny a němčiny, zejména současnou dramatiku.

V jaké kondici je Jihočeské divadlo, jehož vedení od ledna přebíráte?

Divadlo je po mnoha stránkách ve výborné kondici. Například mě velice těší, že i když JD téměř opustilo systém předplatného, těší se rekordnímu zájmu diváků, většina inscenací bývá vyprodaných – a to jak v zimní sezóně v Budějovicích, tak v letní na Krumlově. Ročně divadlo navštíví zhruba 100 tisíc lidí. S tím pochopitelně souvisí i velmi slušné tržby, takže divadlo má ve srovnání s podobnými institucemi vysokou soběstačnost. To samozřejmě není samo sebou – souvisí to s vysokou kvalitou našich uměleckých souborů, ale i velice schopných lidí z obchodního a marketingového oddělení a dalších útvarů, které nebývají vidět – jako jsou například naše dílny.

Co naopak musíte zlepšit?

Je tu řada provozních problémů, hlavně v souvislosti se scénami, kde divadlo působí, což se řeší už léta a zatím se situace stále zhoršovala. Jde o nedořešenou situaci s Otáčivým hledištěm, nevyhovující sál pro velké hudební a baletní produkce, který si musíme pronajímat v DK Metropol, špatnou dispozici historické budovy JD, která vznikla během poslední rekonstrukce v devadesátých letech i stísněné prostory Malého divadla, které neumožňují práci s dětským publikem v rozsahu, který je jinde už běžný. V posledních letech také velmi utrpěl útvar umělecko-technického provozu, měli jsme a stále částečně máme problémy sehnat dostatečný počet kvalitních zaměstnanců. Tahle krize se navíc netýká jen nás, bojují s ní divadla v Praze a jinde. Platové podmínky nejsou ideální, provoz v divadle je pro technické složky velmi náročný – pracuje se velmi často v noci, o víkendech... Kromě toho v České republice chybí systematické vzdělávání technických oborů, jako jsou zvukaři, osvětlovači a další. Když se vám rozpadne zkušený tým, což se před nějakým časem v JD stalo, je velice těžké ho dát znovu dohromady.

Jaké tedy budou vaše první kroky v nové funkci?

V první fázi se chci lépe seznámit s prací souborů a útvarů, které jsem zatím neměla možnost poznat. Pracovala jsem tu šest let jako umělecká šéfka činohry, ale JD je čtyřsouborový kolos o 250 zaměstnancích a mnoha dalších externích spolupracovnících. Každý soubor má svá specifika, je toho hodně, co se budu muset naučit. Další prioritou je nastavení spolupráce s týmem EHMK (titul Evropské hlavní město kultury, jímž se České Budějovice stanou v roce 2028) a zejména dobrý start nového festivalu Jižní Svéráz. Vedle toho je třeba neodkladně pokračovat v debatě nad těmi dlouhodobými problémy – tedy zejména jak dál s našimi scénami... Existuje více možností, jak situaci řešit, ale to je něco, na čem se zejména musíme domluvit s naším zřizovatelem.

Zaznamenala jsem nedávno zprávu o tom, že lidé mají vysoký zájem o předprodej na představení před Otáčivým hledištěm. Čemu to přisuzujete?

Otáčivé hlediště je naprostý unikát a má vybudovanou obrovskou tradici. Je to nejnavštěvovanější letní scéna u nás. Kromě toho pozoruji, že nám přibývá diváků, kteří od divadla očekávají zajímavý zážitek, ideálně spojený s cestováním, objevováním zajímavých míst nebo jiným typem zapojení – dorůstají nám generace, které už nevyrostly na televizi, ale spíš na počítačových hrách, takže chtějí větší interakci. K tomu ostatně směřuje celá jedna linka naší umělecké produkce.

Jak jste spokojená s ohlasem novinky Velká vodní loupež, kterou hrajete v netradičním prostředí? Čím je pro JD tato spolupráce s Budvarem významná?

Velká vodní loupež je další ukázkou této dramaturgické linky. Je to hra, kterou napsala Tereza Verecká přímo pro JD, což je pro každé divadlo svátek, a tým režisérky Zuzany Burianové se ji v určité fázi příprav rozhodl uvést v netradičním prostředí. Hra je o fanoušcích Budvaru, takže bylo logické, že jsme oslovili našeho hlavního partnera pivovar Budvar a domluvili se s nimi na spolupráci. Inscenace měla světovou premiéru v Malém pivovaru a z prvních repríz máme velmi pěkné ohlasy, ostatně všechny lednové reprízy jsou již beznadějně vyprodané. Pro nás je to už druhý „pivovarský" projekt. Před časem jsme ve spolupráci s pivovarem Samson uvedli divadelní únikovou hru Záhada zmizelého sudomyče, která se odehrává v jejich unikátních historických sklepích. Z té mezitím stal velký divácký hit, jakmile dáme do prodeje reprízy, jsou během pár dnů vyprodané. Je to pro nás všechno potvrzení, že je o tyto typy projektů velký zájem. Snažíme se v nich hodně vycházet z lokálních témat a historie, o to jsou pro nás cennější.

Co vám ještě aktuálně v JD dělá radost?

Je toho hodně. Ale abych jmenovala alespoň jeden projekt: velkou radost mi v poslední době udělala světová premiéra opery Komenský, kterou pan skladatel Jirásek napsal přímo pro JD a tým uměleckého šéfa naší opery Tomáše Ondřeje Pilaře z ní udělal nádhernou inscenaci.

Na jakou práci se zde letos nejvíc těšíte?

Osobně se těším na nultý ročník Jižního Svérázu, těším se i na svou první premiéru před Otáčivým hledištěm, k níž pochopitelně cítím zároveň i značnou odpovědnost. Bude to inscenace podle Jane Austenové Rozum a cit.

Právě divadelní festival Jižní Svéráz patří k letošním novinkám. Čím bude jedinečný a může zaujmout i konzervativnější diváky?

Jižní Svéráz je jedinečný ve své dramaturgii. Potkají se na něm činoherní, hudební i taneční inscenace, které jsou buď hrané venku (open-air), na nějakém specifickém místě (site specific), umožňují divákům aktivnější prožitek (imerzivní divadlo), nebo je to nějaká kombinace těchto prvků. Festival plně využívá genia loci jižních Čech – je tu nádherná příroda, řada zajímavých památek a dalších míst. Bude mít centrum v Českých Budějovicích, ale rozletí se do celého kraje – letos do Českého Krumlova, Holašovic, Komařic, Třeboně a na řeku Vltavu. Myslím, že jeho kouzlo je v tom, že každý si v něm najde ten svůj zážitek. Konzervativnějšímu publiku bych doporučila například inscenaci Prodané nevěsty na návsi v Holašovicích. Případně procházku po třeboňském zámku s unikátním divadelně-hudebním programem nazvaným Rožmberská noc. Jen není dobré příliš dlouho otálet s nákupem vstupenky, protože i Svéráz už má některá představení vyprodaná.

Jak nyní vedení JD skloubíte se svou dosavadní spoluprací s jinými divadly, hlavně s významným působením v pražském Divadle LETÍ? A kde všude nyní hrají inscenace, na nichž jste se podílela?

V Divadle LETÍ jsem na konci loňské sezóny po 17 letech skončila. Uměleckou šéfkou se po mně stala dramaturgyně Marie Špalová. Stejně tak jsem na roky 2024 a 2025 zrušila všechny režie mimo České Budějovice. Co bude dál, se uvidí. Mrzí mě to, na mnohé inscenace jsem se těšila, ale nedá se nic dělat. Je jasné, že teď musím svou pozornost plně soustředit na JD. Už v době, kdy jsem tu šéfovala činohru, jsem své režijní aktivity mimo Budějovice hodně omezovala, to prostě ke stálému angažmá patří. Kromě toho mám rodinu, což člověka také drží doma. Vyjížděla jsem zpravidla jednou za rok. Pár mých inscenací se hraje v Praze, Plzni a Uherském Hradišti, ale jsou to věci, které jsou na repertoáru i několik let.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace