Nobelistka Annie Ernaux se v nových knihách vrací k nechtěnému těhotenství i milostným zmatkům mládí
Nakladatelství Host na konci minulého roku vydalo rovnou dvě knihy Annie Ernaux, předloňské držitelky Nobelovy ceny za literaturu. Po silně autobiografických Rocích, ve kterých spisovatelka popisovala celý svůj život propojený s dějinami Francie, přicházejí tematicky úžeji vymezená díla. I přes kratší rozsah jsou však pohlcující a tím jen potvrzují autorčinu výjimečnost.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„O čem nenapíšu, to se nezavrší a zůstane jen prožité,“ píše Ernaux na úvod Mladíka, prvního příběhu souborného vydání Mladík/Událost.
V kratičké novele Ernaux tematizuje svou milostnou zkušenost s o dekády mladším mužem. Prožila ji v závěru minulého tisíciletí, ale text v rodné Francii publikovala teprve loni.
Líčí v něm romantický vztah se studentem, který jí v pozdním věku (Ernaux je ročník 1940) připomínal minulost, „lidový původ“, domov a kromě toho i návyky z prostředí dělnické třídy. Ty se sama během studií několika škol snažila zneviditelnit a nakonec je evidentně ztratila úplně.
V bezmála šedesáti letech ji už podobné věci nerozhazují; přijde jí zábavné sledovat své někdejší návyky právě u mladíka, kterého může kultivovat. Neznervózňuje ji, že si ústa otírá chlebem, naopak ho směruje, učí a vede (nejen v otázkách stolování).
Ústředním tématem knihy ale není milostná eskapáda se studentem z Rouenu (kde sama studovala). Jde o mikropříběh, který se věnuje i tématu autorčiny svobody a suverenity. Cesta k emancipaci a její přijetí jsou ostatně více či méně přítomné ve všech textech Annie Ernaux. Mladík jí připomínal její „první svět“, a tak jde o určité pozastavení se.
Útlý text vyšel v originále před rokem a logicky předpokládá alespoň nějaké povědomí o životě autorky. Přece jen se v něm Ernaux ohlíží za vlastním mládím. Je to črta, v níž jako vždy ohledává samu sebe, tentokrát však i
