Článek
Původ a začátek vojenské kariéry
Už Trenckovo narození je opředeno legendami. Údajně se narodil jako mrtvé novorozeně, ale zachránila ho místní porodní bába, když ho vykoupala v červeném víně. Tato „magická“ záchrana pak způsobovala, že se mu měla smrt vyhýbat navždy.
Jeho otec byl šlechtic a sloužil v rakouské armádě, což Trencka ovlivnilo a sám se stal vojákem. Špatně však snášel autority, a možná i proto byl po pár letech z armády propuštěn (dle jiných zdrojů sám rezignoval). Jisté je, že se následně, proti vůli svého otce, oženil a usadil na svém panství v oblasti dnešního Chorvatska.
Tam se začala projevovat jeho krvechtivost. Jeho zálibou totiž bylo pronásledování místních loupežníků, které mučil a bez soudu popravoval. Do jeho života pak ale krutě zasáhla morová epidemie, které podlehla jeho manželka i děti. Na svém panství si proto vytvořil vlastní polovojenskou jednotku, tzv. „pandury“, což byli dobrovolníci, kteří neměli jednotnou uniformu ani výzbroj. Většinou disponovali jen lehkou zbrojí, šavlemi a pistolí. Se svými muži se následně nabídnul rakouské armádě do boje proti Turkům, ale pro svou pověst rebela a násilníka byl odmítnut.
Uplatnění našel až v carském Rusku. Bojoval zde jako žoldnéř v Rusko-Turecké válce a vyznamenal se svými bojovými a velícími dovednostmi. Kvůli jeho neposlušnosti se ale opět dostal do problémů. Za neuposlechnutí rozkazu byl dokonce odsouzen k trestu smrti. Tento trest mu byl změněn na degradaci a vězení, a nakonec na vyhoštění.
Válka o rakouské dědictví
Naštěstí pro něj byla doma v Rakousku po schopných válečnících poptávka. Marie Terezie bojovala o udržení své vlády nad habsburskou monarchií a situace se nevyvíjela zrovna přívětivě. Rakousko prohrávalo.
Nehledě na Trenckovu minulost mu samotná vládkyně nařídila naverbovat vojsko, které by za ni ve válce bojovalo. Trenck tak využil své zkušenosti a z dobrovolníků opět sestavil jednotku pandurů v rozmezí 1000-2000 mužů.
A úspěch se dostavil. Panduři pod jeho vedením byli velice úspěšní, což mu zajistilo protekci na nejvyšších místech. Stinnou stránkou byla krutost těchto jednotek. Panduři loupili, znásilňovali a vraždili všude, kde zrovna působili. Plenili tak i vesnice a města pod rakouskou vládou.
A to se Trenckovi stalo nakonec opět osudným. Jeho neuznávání autorit vedlo k tomu, že jej většina vysoce postavených generálů nenáviděla. Při bitvě u Žďáru navíc jeho panduři rabovali nepřátelský tábor, namísto toho, aby bojovali s Prusy. I když mělo rakouské vojsko v bitvě téměř dvojnásobnou přesilu, Prusové ji nakonec vyhráli, což byl pro Trencka začátek konce.
Legenda o smrti opět zafungovala
Trenck byl postaven před soud a usvědčen z mnoha zločinů. Mimo jiné za rabování, brutalitu, nerespektování autority a také braní peněž za fiktivní vojáky, kteří v jeho jednotce nikdy nesloužili. Vynesen byl rozsudek smrti. Jakoby ale Trenck opravdu nemohl zemřít násilnou smrtí, přišel zásah Marie Terezie. Za jeho vojenské úspěchy mu trest změnila na doživotní uvěznění právě na brněnském hradě Špilberk.
Na rozdíl od jiných vězňů měl jistá privilegia. Údajně měl k dispozice dvě místnosti i sluhu. Ve vězení se změnil a zbytek života strávil pokáním. Ve své závěti odkázal peníze i některým městům, které jeho panduři vyplenili, a také chudým.
Zdroje
