Operní panorama Heleny Havlíkové (445) – Liberecký Nabucco potvrdil diváckou oblibu konvence

Verdiho Nabucco s velkolepými sbory může vyvolávat až provokativní otázku, jestli má jeho uvádění na malé scéně typu libereckého Divadla F. X. Šaldy smysl v době, kdy je v případě tak slavné opery na internetu k dispozici spousta záznamů se špičkovým obsazením z věhlasných divadel. Ze zcela vyprodané první po-premiérové reprízy 28. prosince se dá dovodit, že má. Ohlas publika byl spontánně nadšený. A to vedení libereckého divadla nečekalo s Nabuccem na novou generaci diváků, jak bývá obvyklé, ale znovu nasadilo tento titul pouhé dva roky po derniéře předchozí inscenace – v Divadle F. X. Šaldy se hrála od roku 2002 devatenáct let. To je v případě regionálního divadla velmi výjimečné, protože vzhledem k počtu svých potencionálních diváků musí svůj repertoár obměňovat průběžně. Nabucco je ovšem spolehlivým diváckým titulem nejen v Liberci. O jeho oblibě u nás svědčí i to, že od „libereckého“ roku 2002 se tato Verdiho opera objevila ve třinácti jiných inscenacích našich operních souborů!

Ocenila jsem hudební provedení a v kontextu libereckých podmínek pěvecké obsazení i sbor. Reprízu řídila od dirigentského pultu Anna Novotná Pešková, která ten večer převzala hudební nastudování nového libereckého hudebního ředitele Zbyňka Müllera. Má velký cit pro zpěv i díky tomu, že v libereckém divadle působila řadu na let na pozici sbormistryně. Hudební energii dodávaly představení kontrasty velkolepých ploch a lyrických komorních scén podpořených i v tempech a propracované dynamice, což u orchestrálního doprovodu této Verdiho opery až tak často nebývá. K tomu sbor, posílený na čtyřicet zpěváků, zněl v prostoru libereckého divadla vskutku monumentálně a stmeleně – a to i v místech, kde se dělí na mužskou a ženskou část.

Klíčovou postavou opery je Nabuccova adoptivní dcera Abigail, která na svou touhu po moci doplatí životem. Ztvárnila ji francouzská sopranistka Frédérique Friess. Pěvecky vypjatou roli zvládla suverénně a její hutný soprán se přes orchestr nesl s velkou intenzitou. Dařilo se jí zprostředkovat vývoj této postavy od pyšné mocichtivé královské dcery přes zdrcující poznání svého pravého původu pouhé otrokyně, po bezohledně pomstychtivé uloupení koruny až k závěrečnému pokání. Vedle plného, kompaktního sopránu Frédérique Friess mezzosoprán Petry Vondrové působil křehčeji, méně výrazně, což ovšem odpovídá roli pokorné smířlivé Feneny s vroucí modlitbou k Bohu po odsouzení k smrti.

Rakousko-brazilský barytonista Miguelangelo Cavalcanti do liberecké inscenace nastoupil s rolí Nabucca zažitou už ze dvou nastudování ve Státní opeře. Pro postavu babylonského krále má robustní hlas i impozantní zjev ješitného vládce, který se chce zpupně stát bohem. A zároveň měkčím, kantabilním barytonem přesvědčivě vystihl Nabucca jako otce, který úpěnlivě prosí židovského Boha o odpuštění a o záchranu pro svou legitimní dceru Fenenu. Rovnocenným protihráčem mu byl basista Andrej Kharlamov s patřičnou autoritou velekněze Židů Zachariáše. Do pětice hlavních postav se vřadil i tenorista Dušan Růžička jako Ismael, odhodlaný válečník i zastánce milované Feneny, která z lásky k němu přijme židovskou víru.

Příběh o osvobození Židů utiskovaných v babylonském zajetí ukotvený v biblickém příběhu z 6. století před naším letopočtem Verdimu rezonoval s jeho podporou boje za sjednocení Itálie. Protože ani dnes téma útisku a svobody neztratilo nic ze své naléhavosti, Verdiho Nabucco dostává nejrůzněji aktualizované podoby. V Liberci ale zůstalo u velmi tradičního, konvenčního ukotvení. To až překvapilo u mladé režisérky a choreografky Dany Dinkové s dramaturgickou podporou Lindy Hejlové Keprtové, nynější ředitelky libereckého divadla, která přitom ve svých režiích často dokázala neotřele, divadelně působivě a přitom velmi citlivě vyhmátnout aktuální témata. Scéně Lucie Šedivé dominuje schodiště lemované po obou stranách trojicemi komolých jehlanů, které jen obecně a vágně evokují architekturu starověké Mezopotámie a omezují prostor pro velké sborové scény a jejich dynamičtější rozehrání. Tento základ doplňují atributy židovské – Davidova hvězda nebo sedmiramenné svícny – a babylonské: drak z Ištařiny brány nebo úlomek hliněné tabulky s klínovým písmem ve světelném kruhu. I když režisérka intenzivně pracovala s barevnými světly, která vyzařovala i zpod ornamentů ve sloupech, zapojila efekt ohňů a vody a velkou árii Abigail, když objeví listinu o svém otrockém původu, obohatila dublem Abigail vystupujícím ze zrcadla, byla to vlastně jen popisná ilustrace dávného příběhu. Diváci ji ovšem ocenili.

Takto scénicky pojatý Nabucco „vyvážil“ netradiční projekty Myslivečkova oratoria Adam a Eva nebo Cesty, dokonce s pěším putováním po Liberci za operou Brundibár Hanse Krásy, tanečním ztvárněním Ježkovy Bugatti step a první částí Dvořákovy kantáty Stabat Mater. Ještěže se díky obsazení reprízy 28. prosince 2023 drama odehrávalo v hudbě a hlavně zpěvu.

Giuseppe Verdi: Nabucco
Hudební nastudování, dirigent Zbyněk Müller, dirigentka Anna Novotná Pešková, režie a choreografie Dana Dinková, scéna a kostýmy Lucia Šedivá, sbormistr Tadeáš Tulach, dramaturgie Linda Hejlová Keprtová.

Osoby a obsazení: Nabucco – Miguelangelo Cavalcanti / Andrij Shkurhan, Andrey Andreychik (studijní úkol), Izmael – Sergej Kostov / Dušan Růžička, Zachariáš – Andrej Kharlamov / Pavel Vančura / Ievgenii Gunko (studijní úkol), Abigail – Frédérique Friess / Daria Guliaeva, Fenena – Petra Vondrová / Alžběta Vomáčková, Velekněz Baalův – Dokyeun Kim / Daniel Klánský, Abdall – Michal Bragagnolo / Martin Slavík, Anna – Nikola Uramová / Kaylee Norris.

Orchestr, sbor a balet Divadla F. X. Šaldy.

Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, premiéra 15. prosince 2023, recenzována repríza 28. prosince 2023 (obsazení této reprízy vyznačeno tučně).