Může mít nejlepší song roku sedm minut? A proč by nemohl! Lana Del Rey je příklad zpěvačky, která je mnohem přesvědčivější ve studiu než na pódiu. A její loňské album paří k nejzajímavějším nahrávkám roku, možná protože tak dobré písničky už od ní čekal málokdo. Ostatně, že se na jejím singlu shodli nezávisle na sobě hned dva členové naší stylově roztříštěné redakce, taky o něčem svědčí.
Světový song roku. Lana Del Rey: A&W
„Americká štětka“ (American Whore, odtud název skladby) Lana Del Rey je neúnavná a hudebně plodná jako málokdo. Její loňská deska Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Boulevard zpěvaččin melancholický zvuk zase o trochu posunula, z nahrávky pak vyčnívá právě skladba A&W, která je kompozičně zajímavá. Je složená ze dvou na první poslech nesouvisejících částí, které ale společně působí přirozeně. Je to experiment, který má v sobě napětí, melodičnost i trochu psychedelie. Moc bych Laně přál, aby za tenhle song dostala svou první Grammy – mohla jich mít už možná několik, jenže zpěvačka až letos zjistila, že musí svou hudbu poslat k posouzení hudební akademii, aby získala nominaci. Myslím, že to vypovídá mnohé o tom, jak Lana Del Rey funguje souběžně s hlavním proudem, ale zároveň zcela mimo něj. – Michael Švarc
A pak že ta holka už neumí dělat písničky. Producent Jack Antonoff je král práce se zpěvačkami a fabrika na nejlepší hity. Lana ukazuje na sedmi minutách eskalaci od křehkého folku, přes klenutý velkolepý refrén až někam k syrovým rapovým beatům. Naprostý hudební skvost! – wlado
Výběr z redakčního best of 2023
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Billy Nomates: Rounbout Sadness
Nejvíc lo-fi track na albu, který si Billy Nomates z velké části nahrála doma v pokoji, kdesi v anglickém Bristolu. Album Cacti je podivná a vtahující krajina, Rounbout Sadness připomíná malý ostrov, na němž je realita posunutá ještě o trochu víc. Můžou za to přeslechy ze studia, zvuk pod dekou a varhany. Hlavně varhany. „Nechápu, proč utíkáš pryč / Když jediný, co tam najdeš, jsi ty sám,“ opakuje v singlu Nomates do zacyklené melodie. Málokdo odkáže velké pravdy vepsat do pár slov, Nomates je zároveň nejsilnější v tom, s jakou lehkostí dokáže psát o svých slabostech. – Ondřej Horák
Birdy: Ruins I
Můj roční souhrn na Apple Music to říká jasně – Ruins I je moje loňská nejpřehrávanější píseň. A to přitom vyšla na albu Portraits až v srpnu. Moc mě na ní baví její dramatický sound, který je, podobně jako celé album, ovlivněn osmdesátými léty a Kate Bush. Z Ruins I na mě ale díky úderným synťákům trochu pokukují i Depeche Mode. Je to každopádně dobře vygradovaná písnička, která v poslední třetině exploduje do naříkavé proklamace: „Jsme v troskách a už nikdy nebudeme stejní.“ Celý tenhle dramatický a lehce avantgardní zvuk Birdy moc sluší. Kdepak holka s kytarou či klavírem; umí toho mnohem víc. – Michael Švarc
Blur: Barbaric
„Ztratili jsme pocit, o kterém jsme si mysleli, že ho nikdy neztratíme / A je to čirý barbarství, drahá.“ Napsat tyhle verše v pětapadesáti chce kuráž. A zazpívat je tak, aby nezněly nepatřičně, znamená, je prožít. To všechno v krystalické a neustále gradující kompozici. Blur vydali jeden z nejsilnějších songů katalogu v době, kdy už od nich nikdo vůbec nic nečekal. – Ondřej Horák
Boygenius: True Blue
Celý debut "holčičí" kapely Boygenius je velká jízda po nevšedně pojatých a přitom klasických písničkách. A True Blue je z nich asi nejhezčí. Už za ten "nájezd" do refrénu, který vás vtáhne, obejme, nechá vyplakat a spokojeně odejít do závěrečné melodie. Protože když tu skladbu doposloucháte, tak už je dobře. A to tak nějak od skvělého songu očekávám, že při každém poslechu vyvolá emoce. - Honza Vedral
Fred Again.. – adore u (feat. Obongjayar)
Fred again.. je kometa – nezastavitelná kometa, které patřil loňský rok. Cokoli, co vydal, by v tomto žebříčku mohlo být. Skladba adore u je věnovaná všem mladším sourozencům, kteří jsou někdy až příliš přehlíženi... Hlavní melodie se zasekne do hlavy jak hřebík a projev Obongjayara to celé posune tak, že o nejlepší loňské písni nemohlo být pochyb. – wlado
Gorillaz ft. Stevie Nicks: Oil
Moje Apple Music hovoří jasnou řečí. Nejvíc přehrávaná píseň v autě byl "olej" rozlitý Gorillaz a Stevie Nicks na posledním albu Gorillaz. Zbožňuju ten rytmus, to jak přirozeně se tu snoubí hlasy Damona Albarna a Stevie Nicks. A jak ta zprvu obyčejná písnička roste a famózně graduje. Až tak, že si ji okamžitě musíte pustit na repeat. A odtud asi pramení její popularita v mém voze. Nenápadná krása! - Honza Vedral
Gorillaz: Skinny Ape
Nejtvrdší nahrávka, kterou Gorillaz vydali za dvě dekády své existence, začíná nevině. Kontemplativní akustická kytara, sborové zpěvy s hlasem Damona Albarna v popředí. Klidně by to mohla být jeho sólovka. Meditativní polohu brzy střídá ostrohranný synth pop. Obě polohy se střídají, aby se celá kompozice v půlce zlomila v elektro-punkové šílenství. Ze Skinny Ape by bez problémů šly uplést tři písně, jenže Albarn má takových poznámek v iPadu určitě stovky. Někdo jiný by to svařil nahrubo, takhle beze švů to ale umí jen málokdo. – Ondřej Horák
Jonatan Leandoer96: Rivers of Another Town
Jonatan Leandoer96 je název vedlejšího projektu „smutného“ rapera, kterého svět zná pod pseudonymem Young Lean. Na obalu desky Sugar World vypadá jako svatební podvodník ve finále talentové soutěže, uvnitř nahrávky jsou však indie balady postavené na zvuku kytar a klavíru. Leandoer se ale sem tam nebojí ani zahrát falešně na flétnu. Rivers of Another Town je ultimátní taneční hit se zamulanou slokou, opulentními smyčci a refrénem, který je možná místy mimo tóninu. O to víc ale vystihuje absurditu věci, jíž se říká city. – Ondřej Horák
Kylie Minogue: Padam Padam
Na první poslech jiná Minogue, a přitom stále fascinující. Kdo to čekal, že bude takhle válcovat rádia a parties? Tuplem po nijak zázračných předchozích deskách. Za mě zajímavější singl než 90% loňského anglofonního popu. – Jarda Konáš
Miley Cyrus: Flowers
Definice současného popu, Miley Cyrus přišla, zazpívala a zvítězila. Ta chvála ovšem míří spíš k autorskému týmu a producentům. – Jarda Konáš
Letos mě natolik bavily některé z největších světových hitů, že nebudu lovit z rukávu některé méně známé překrásné skladby, které jsem si letos také zamilovala. Namísto toho vyberu skladbu, jíž moc nešlo uniknout. V ostré konkurenci singlů od Rolling Stones, Taylor Swift či Olivie Rodrigo volím Flowers od Miley Cyrus. Protože „I can buy myself flowers“ a ještě si u toho zazpívat. – Šárka Hellerová
Nanna: Crybaby
Zpěvačka islandských Of Monster And Men Nanna vydala letos povedenou a rozjímavou sólovku, která je po většinu svého trvání éterická a zastřená pomyslnou noční mlhou. Z ní vyčnívá singl Crybaby, o jehož produkci se postaral Aaron Dessner z The National. Je to v jádru jednoduchá písnička, kde se většina textu cyklicky opakuje, ale pokaždé s větší naléhavostí. Asi mám trochu emo dušičku, protože mě tyhle písničky o rozervaném srdci, ale podané bez jakýchkoli klišé, hrozně baví. – Michael Švarc
Reece Young, Cane Hill: Endless Riots
Singl Endless Riots, který vzešel ze spolupráce metalcoristů Cane Hill a zpěváka Reece Younga, jsem měl loni na Spotify vůbec nejposlouchanější. Jedná se o nesmírně chytlavou skladbu se skvělým refrénem, který mi neustále hraje v hlavě. Kdyby tohle nahrála nějaká slavnější kapela, byl by z toho hit jako blázen. Nebo alespoň si to myslím. – Lukáš Rešl
Silent Planet: Antimatter
O loňském singlu roku mám poměrně jasno. Jedná se o Antimatter amerických metalcoristů Silent Planet, který mě šokoval snad ve všech možných aspektech. Tím nejvýraznějším je samotný zvuk, který propojuje elektroniku, metalové breakdowny a prapodivné cyberpunkové prvky. Něco takového jsem do té doby ještě neslyšel a způsob, jakým tohle všechno Silent Planet zkomponovali, je jedním slovem famózní. Song baví svou melancholičností, neustále proměnlivou dynamikou a především gradací. Tohle metalové veledílo je navíc součástí povedené nové desky Superbloom, kterou rovněž doporučuji k poslechu. – Lukáš Rešl
Spiritbox: Jaded
Ať se to někomu líbí nebo ne, největší metalovou raketou loňského roku byli kanadští Spiritbox. Jejich singl Jaded z výborného EP The Fear of Fear se dostal do pětičlenné nominace na nejlepší metalovou nahrávku v rámci cen Grammy - naprosto po zásluze. Fantastická, dynamická a náladotvorná skladba, ve které vynikají fantastické cleany i screamy zpěvačky Courtney LaPlante. – Lukáš Rešl
The Rolling Stones feat. Lady Gaga & Stevie Wonder: Sweet Sounds of Heaven
Dechberoucí rocková modlitba. Sedm a půl minuty, které by neměly nikdy skončit. – Honza Vedral
Zach Bryan & Bon Iver: Boys Of Faith
Vždyť je to vlastně obyčejná písnička. Ale to spojení hlasů a hudební výpověď prostě roztaje led i v největším cynikovi. – wlado