Rok se s rokem sešel a na Ukrajině se stále válčí. Žádný zásadní průlom se ani jedné straně již dlouho nepovedl.
Podivná válka, kterou se stále snažíme nějak vysvětlit, vůbec nevypadá, že by měla v dohledné době skončit. Různé lidé mají různé teorie jejích příčin, nicméně jakékoliv zakončení, které nás napadne, můžeme hned zahodit jako nepravděpodobné a najít proti němu pádné protiargumenty. Zkrátka naprostá nejistota. Čeho přesně se snaží jednotliví aktéři dosáhnout, je těžké říci. Nejspíš to vypadá, že všichni jedou setrvačností a věci se dějí samospádem. Předpovídat tu cokoliv se zdá být bláznovstvím.
Přesto existují způsoby, jak alespoň získat relevantní informace a vytvořit si realistickou představu aktuálního stavu. Hodí se sledovat mix různých médií. Klasická média hlavního proudu přináší ponejvíce výběr z každodenních zajímavostí a sama o sobě určitě nestačí. Navíc popis dění pompézními titulky zkreslují ve prospěch Ukrajiny – zveličuji ukrajinské úspěchy, dopady sankcí apod. Zajímavé analýzy občas přináší konzervativninoviny.cz. Detailní informace o každodenních pohybech na frontě a dalších událostech s válkou spojených je možné získat v denních svodkách na valka.online. A v neposlední řadě je doporučeníhodné sledovat i některá ruská média, třeba topwar.ru, pro pochopení způsobu myšlení mnoha Rusů. Stránka je lokalizovaná, pro čtení diskuzi je možno použít službu Google translate. Stránka sice obsahuje mnoho propagandistických nesmyslů, ale jako sonda do hlubin ruské duše je nedocenitelná.
Proč se ale tématem války na Ukrajině vůbec zabývat? Protože je to až příliš blízko. Totéž Rusko, které napadlo Ukrajinu, může napadnout i další země. A není ani trochu v našem zájmu, aby k tomu mělo příležitost. Pokud někomu v Česku záleží na svobodě – což tu bohužel zdaleka není každý – potom takový člověk chápe, že nějaké nebezpečí hrozí i jeho zemi. Rusko musí zůstat, kde je, v bahnitých ukrajinských zákopech, protože je těžko si představit, jak by se proti němu bránily jednotlivé země NATO (včetně českých vojáků) někde v Polsku či v Pobaltí. Pokud východní část Evropy nechce, aby její vojáci umírali v případné obranné válce, je třeba teď vynaložit prostředky na pomoc Ukrajině. To, jestli tu někdo má nebo nemá Ukrajinu rád, nehraje žádnou roli. Nebezpečí je příliš velké. Navíc Rusko přechází na válečnou výrobu. V případě jeho vítězství bude mít NATO co dělat s půl milionem zkušených a dobře vyzbrojených ruských vojáků. A nedělejme si iluze, že ruští občané by další války nepodpořili. Například zde se může každý podívat na YouTube kanál, kde se tazatel ptá lidí v Rusku na jejich názory na případnou další válku s Polskem. Mnoho běžných Rusů s představou další války nemá žádný zvláštní problém.
To, že nevíme, jak by válka vlastně mohla skončit, že to možná neví nikdo, je nepříjemné. Ale ona přesto jednou skončí. Země NATO a jejich obyvatelé ovšem mohou udělat jedno – zvýšit pravděpodobnost takového konce války, který minimalizuje jejich ohrožení. Proto, jako akt prozíravosti, dává smysl maximálně podpořit zadržování ruských vojáků, kteří by pravděpodobně nejraději znovu osvobodili Berlín. Když v roce 1940 zuřila Bitva o Británii a Evropu z velké části ovládali nacisté, také bylo obtížné představovat si nějaký dobrý konec. Ten však přesto přišel díky lidem, kteří pro něj neúnavně pracovali.
Tato doba je stejná v jedné věci – i dnes velmi záleží na tom, aby lidé pokračovali v dělání správných věcí, přestože netuší, jak vše jednou dopadne.
