Jednání lidí s tímto psychickým onemocněním se mnohdy může zdát fascinující až komické. Proto je často využíváno i ve filmech. Mnozí si vybaví třeba Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku nebo postavu Howarda Hughese ztvárněnou Leonardem DiCapriem ve filmu Letec. Ve skutečnosti se ale jedná o vážný problém, který významně ovlivňuje každodenní fungování.
Co je obsedantně kompulzivní porucha?
Obsedantně kompulzivní porucha (OCD, z anglického názvu Obssesive-Compulsive Disorder) je závažný problém a výrazně ovlivňuje každodenní fungování. Projevuje se úzkostnými stavy. Jsou charakteristické opakovanými vtíravými myšlenkami (obsese), které následně vzbuzují strach. Ten často přejde v úzkost. Lidé se ji snaží vyřešit různými opakujícími se rituály (kompulze), které je na chvíli uspokojí.
Opakovaný cyklus obsesí a kompulzí je nekontrolovatelný a nechtěný, přesto se mu nedá ubránit. Lidé mají trvale opakované myšlenky na různé opakující se činnosti (například myslí neustále na mytí rukou).
Tip pro vás: Jaké to je každodenně žít s OCD? Vyzkoušejte si náš simulátor onemocnění.
I když se jedná o závažné psychiatrické onemocnění (po depresi druhé nejčastější), je v dnešní době většina jeho forem léčitelná. Jen výjimečně se nemoc nepodaří zvládnout a může dojít až k invaliditě. Začíná se většinou projevovat kolem 20. roku života, objevuje se ale bohužel i u dětí.
Nejčastější příznaky obsedantně kompulzivní poruchy
Aby si člověk s obsedantně kompulzivní poruchou ulevil od nutkavých úzkostných myšlenek, je schopný se např. kvůli kontrole zamčených dveří opakovaně vracet, i když už se nachází daleko od domova. Opakování rituálu (kompulze) dočasně odstraňuje úzkost. Z dlouhodobého hlediska však vede ke vzniku začarovaného kruhu a dalšímu stupňování úzkosti. OCD pacientům narušuje osobní život a mnohdy i obtěžuje jejich okolí. Někdy je zcela vyřadí z běžného života.
Příznaky onemocnění můžeme dělit na obsese a kompulze.1
Obsese
- opakující se dotěrné myšlenky (Opravdu je ta žehlička vypnutá?)
- strach ze ztráty (Nevyhoří mi dům?)
- potřeba dokonalé kontroly (Jak to tady zvládnou, když tu nebudu?)
- strach z bakterií a „špíny“ (Svět je plný špíny, vyřeším to mytím rukou)
- potřeba symetrie a pořádku (Tenhle svetr se musí 55× složit, aby to bylo perfektní)
Nejčastější typy kompulzí
- mytí – nejčastěji rukou – tak dlouho a důkladně, dokud nejsou rozedřené
- neustálé kontrolování – např. zamčených dveří, vypnutého spotřebiče
- přílišné lpění na pořádku – např. neustálé přeskládávání oblečení ve skříni
- patologické shromažďování – např. novin, knih v takové míře, že jimi zaplní celý byt
Kolik lidí trpí obsedantně kompulzivní poruchou?
- V České republice počet lidí s OCD v psychiatrických ambulancích neustále roste. V roce 2022 se s touto poruchou léčilo přes osm tisíc pacientů.2
- OCD postihuje 2–3 % populace.
- Vyskytuje se o něco častěji u žen, a to v poměru k mužům 1,5 : 1.
- Průměrný věk objevení se prvních příznaků je 21 let u žen a 20 let u mužů.
- Nejvyšší výskyt u žen je mezi 25. a 34. rokem, u mužů mezi 35. a 54. rokem.3
Příčiny obsedantně kompulzivní poruchy
Jasné příčiny OCD nejsou plně známy, na vzniku onemocnění se projevuje několik faktorů. V některých rodinách se podobné psychiatrické poruchy vyskytují častěji než v jiných. Podle studií až 35 % příbuzných prvního stupně trpí rovněž OCD.3
Roli může sehrát i dětství a dospívání. Děti, kterým chybí pocit bezpečí, často kontrolují všechno, co je možné. Dítě, které vidí, jak se rodič nadměrně kontroluje, myje, čistí, zabezpečuje se, dělá rituály, má tendence to dělat po něm.
Významným faktorem rozvoje OCD je stres, který je často spouštěčem choroby. Ti, kteří žijí ve stresujících podmínkách, jsou více náchylní k rozvoji nemoci. Stres sám o sobě nemůže být příčinou obsedantně kompulzivní poruchy, může však být důvodem, proč v určitém období dochází k jejímu rozvoji nebo zhoršení.
Jak poznat, že máte obsedantně kompulzivní poruchu?
Ne každý, kdo má obsese nebo kompulze, je nemocný. Pokud ale máte příznaky a odpovíte si na následující otázky ANO, je pravděpodobné, že trpíte OCD. Stanovit diagnózu je ale možné až po vyšetření odborníkem.4
- Nedokážete ovládat své myšlenky nebo chování, i když víte, že jsou přehnané?
- Věnujete těmto myšlenkám nebo chování alespoň 1 hodinu denně?
- Přináší vám opakující se chování úlevu od úzkosti?
- Máte kvůli těmto myšlenkám nebo chování významné problémy ve svém každodenním životě?
Diagnostika obsedantně kompulzivní poruchy
Myšlenky na to, zda jsme doma nezapomněli vypnout sporák nebo jsme zavřeli všechna okna, čas od času napadnou asi každého. To, že se vrátíte domů po pár minutách od odjezdu na dovolenou, abyste vše překontrolovali, automaticky neznamená, že máte psychickou poruchu. Lidé, kteří skutečně trpí OCD, si jsou absurdnosti svého chování dobře vědomi. Nejsou však schopni s tím cokoliv udělat.
Obsedantně kompulzivní poruchu diagnostikuje nejčastěji lékař – psychiatr. Onemocnění většinou zjistí formou ambulantních konzultací, není tedy nutné trávit čas v nemocnici.
K diagnóze OCD je třeba:
- aby se příznaky OCD vyskytovaly po dobu nejméně 14 dnů;
- aby pacient vtíravé myšlenky vnímal jako opakující se, iracionální a narušující jeho duševní pohodu;
- aby vtíravé myšlenky a/nebo nutkavé jednání pacient nedokázal potlačit a to, že se jim poddá, mu bylo nepříjemné;
- aby vtíravé myšlenky pacient považoval za své vlastní myšlenky (pokud by slyšel hlasy, které mu našeptávají, že např. nezamkl dveře, mohlo by se třeba jednat o schizofrenii).
Hodnotící škály pomáhají změřit závažnost OCD. Globální obsedantně kompulzivní škála Národního institutu duševního zdraví5 (NIMH-GOCS) se využívá k hodnocení celkové závažnosti. Yale-Brownova obsedantně kompulzivní škála6 slouží k měření závažnosti příznaků OCD.
Léčba obsedantně kompulzivní poruchy
Léčba probíhá většinou kombinací léků a kognitivně behaviorální psychoterapie. Každému pacientovi je léčba stanovena na míru a zohledňuje se i to, zda nemá další psychické problémy. Pomáhají také režimová opatření pro zmírnění stresu, relaxace a pohybové aktivity.
Při psychoterapii bývá pacient opakovaně vystavován tomu, co u něj vzbuzuje nepříjemné pocity. Poté mu je zabráněno vykonat rituál (kompulze), kterým tyto pocity obvykle zahání. S každým opakováním, kdy nebyl vykonán rituál, se úzkosti zmírňují. Pacient postupně zjišťuje, že kompulzivní jednání není nutné. Každopádně léčba OCD není jednoduchá a někteří pacienti se nevyléčí vůbec. Ačkoliv sama OCD není život ohrožující, její příznaky snižují jeho kvalitu.
Bohužel se s léčbou OCD začíná poměrně pozdě. Mnohdy uplyne řada let od propuknutí poruchy a pacient přichází k lékaři, až když mu příznaky OCD výrazně komplikují život. U některých pacientů rozvoj nemoci urychluje nějaký traumatizující zážitek nebo stres. Pokud tedy máte jakékoliv pochybnosti o svém psychickém stavu, neváhejte se svěřit odborníkovi. V dnešní době už je možné využít i online psychologické konzultace.
Zdroje:
1. Obsessive-Compulsive Disorder: When Unwanted Thoughts or Repetitive Behaviors Take Over. National institute for mental health. Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/publications/obsessive-compulsive-disorder-when-unwanted-thoughts-or-repetitive-behaviors-take-over
2. Psychiatrická ročenka 2022. ÚZIS. Dostupné z: https://www.uzis.cz/res/f/008442/psych2022.pdf
3. PRAŠKO, Ján, PRAŠKOVÁ, Hana. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. Dostupné z: https://psych.fnplzen.cz/sites/users/psych/BrozuraOCD.pdf
4. Obsessive-compulsive disorder.gov. Dostupné z: https://medlineplus.gov/obsessivecompulsivedisorder.html
5. Bejerot S, Edman G, Anckarsäter H, et al. The Brief Obsessive–Compulsive Scale (BOCS): a self-report scale for OCD and obsessive–compulsive related disorders.Nord J Psychiatry. 2014;68:549–559. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5436836/
6. Yale Brown Obsessive-Compulsive Scale (Y-BOCS). Dostupné z: https://www.intermed.com/content/uploads/Yale-Brown-Obsessive-Compulsive-Scale-Y-BOCS_July-2022.pdf
