Jak postavit dům: Stavba střechy od A po Z

Střecha je jednou z nejdůležitějších částí celého domu. Nejenže chrání veškeré zděné konstrukce před vlivy deště a větru, ale také zásadně ovlivňuje celkový vzhled a estetiku domu. V případě špatného provedení nebo následného porušení střechy je zaděláno na pořádné problémy, kterých není lehké se zbavit. Proto je v zájmu všech majitelů nemovitostí mít střechu v co nejlepším stavu, protože to znamená mít v bezpečí celý dům.

Základní rozdělení střešních konstrukcí

Vzhledem k tomu, že střecha je na první pohled dosti výrazná konstrukce, kterou nelze přehlédnout, tak to, jaký typ zvolíte, je velmi důležité. Úplně primárně rozlišujeme střechy podle sklonu na střechy ploché a střechy šikmé. Každá z nich má své charakteristické vlastnosti a s nimi související výhody i nevýhody.

Šikmá střecha

Šikmá střecha je v České republice takovou tradiční a prověřenou volbou. Šikmou střechou označujeme všechny střešní konstrukce se sklonem větším než 5°. Obvykle se střešní konstrukce skládá ze zpravidla dřevěného krovu, případné tepelné izolace, hydroizolace, a nakonec ze střešní krytiny. Právě volba střešní krytiny je u šikmých střech velmi důležitá pro konečné vlastnosti střechy.

Výhody šikmé střechy

Výhodou šikmých střech je využitelnost prostoru pod nimi například pro obytné účely jako podkroví nebo na půdu a uskladnění méně potřebných věcí. Další výhodou je delší trvanlivost a prakticky nulová potřeba údržby. Také systém odvádění vody z šikmé střechy je jednodušší a mnohem spolehlivější než u střech plochých.

Jaké jsou nevýhody šikmých střech

Co se týče nevýhod šikmých střech, tak první z nich je určitě složitější výstavba a konstrukce střechy, s tím potom souvisí také vyšší náklady na výstavbu. Je to hlavně díky tomu, že kvůli zešikmení se zvětší plocha střechy a tím pádem je potřeba více střešní krytiny, která je hodně výraznou položkou rozpočtu výstavby domu.

Dalším úskalím je také nižší požární odolnost, hlavně protože celá krovová konstrukce je ze dřeva. I odolnost vůči větrným vlivům není tak vysoká jako u plochých střech, ale pokud je střecha správně provedená a dostatečně zatížená, tak je spolehlivá i v tomto ohledu. Nebezpečí nastává i v případě sněhové pokrývky, kdy sníh může nekontrolovatelně padat ze střechy a ohrožovat tak osoby, co by se eventuálně pohybovaly pod ní.

Plochá střecha

Ploché střechy si začínají získávat čím dál více majitelů domů a stávají se populárnější. Jedná se o střešní konstrukce jejichž sklon je nižší než 5°. Výstavba těchto střech je oproti střechám šikmým o mnoho jednodušší a ve výsledku i levnější. Problém ale nastává v oblasti odvodnění, protože musí být velmi pečlivě dodržené nutné sklony a provedení musí být pečlivé, aby nedocházelo ke zdržování dešťové vody na střešní konstrukci a tím vznikající riziko zatékání.

Výhodou je také prakticky neomezený půdorysný tvar střechy, protože plochou střechou můžete přikrýt i mnohem složitější tvary, než je možné u střech šikmých. Výhodou je také zvýšená požární odolnost anebo odolnost proti povětrnostním vlivům. V případě sněhové pokrývky ale mohou také nastat problémy, že dlouhodobé zdržení na povrchu střechy může způsobit prosednutí anebo zatékání. Prostředí ploché střechy lze také využít kupříkladu na terasu s posezením nebo jako zelenou střechu s výsadbou.

V důsledku záleží opravdu na preferencích majitele domu, kterou z výše uvedených variant zvolí. Obě budou v případě správného a kvalitního provedení plnit svůj účel a spolehlivě chránit zbytek domu před vlivy počasí.

Rozdělení střech podle počtu plášťů

Ploché i šikmé střechy mohou být tvořeny jedním nebo také více plášti. Jednoplášťové střechy jsou běžněji požívané než střechy víceplášťové, které jsou obvykle tvořeny dvěma plášti.

Jednoplášťová střecha

Jednoplášťové střechy, ať už jsou šikmé či ploché, tak se vyznačují tím, že v jejich skladbě se nevyskytuje žádná vzduchová mezera. To znamená, že veškeré konstrukční vrstvy skladby jsou uloženy kontaktně na sobě.

Jednoplášťová šikmá střecha

Nejjednodušší variantou jednoplášťové šikmé střechy je zastřešení půdy, kdy skladbu tvoří obvykle pouze konstrukce krovu a střešní krytina. Patří sem také původní střechy ze slámových či rákosových došků, které plní zároveň funkci tepelně izolační i hydroizolační. Nakonec si zde uvedeme skladbu zateplené jednoplášťové střešní konstrukce šikmé střechy (směrem z interiéru do exteriéru):

• Podhledová vrstva – sádrokratonové, dřevotřískové či dřevěné desky
• Parozábrana
• Tepelná izolace – tepelná izolace musí mít dostatečnou pevnost a obvykle je provedena jako nadkrokevní. Obvykle se používá minerální vata, polystyren nebo foukaná izolace.
• Pojistná hydroizolace – tvoří ji difúzní fólie
• Střešní krytina

Výhodou jednoplášťové střechy je jednoduchost a s tím související i rychlost provedení. Tím, že střecha má pouze jeden plášť, dochází k úspoře materiálu a tím pádem i financí. Zároveň ale nedochází k odvětrání mezi tepelnou izolací a krytinou, což může mí za následek přehřívání podstřešních prostor. To může být problém zejména o obytných podkroví. U vyšších sklonů střechy je také velmi náročné střešní krytinu správně a spolehlivě ukotvit, proto se pro šikmé střechy používá spíše víceplášťové řešení.

Jednoplášťová plochá střecha

U plochých střech je naopak jednoplášťová střecha častější volbou. Díky vývoji v oblasti stavebních materiálů byly vyřešeny veškeré problémy, které v minulosti omezovaly použití plochých střech, hlavně tedy problémy spojené s odváděním vodních par. To už v této době naštěstí neplatí a můžete se spolehnout, že při správném provedení bude jednoplášťová střecha fungovat skvěle. Typickou skladbu takové střechy pak tvoří:

• Nosná konstrukce – obvykle se jedná o stropní konstrukci posledního podlaží domu
• Spádová vrstva ­– může být tvořena materiálem na bázi cementu nebo také tepelnou izolací (polystyrenové klíny)
• Parotěsnící a vzduchotěsnící vrstva
• Tepelná izolace – může vytvářet požadovaný spád (proměnná tloušťka) anebo je uložena v jedné stejně tlusté vrstvě. Může být lepená či kotvená a obvykle se používá extrudovaný nebo expandovaný polystyren, častou možností jsou také desky z minerálních vláken
• Hydroizolační vrstva – většinou se jedná o speciální střešní PE fólie (příp. asfaltové pásy), které tvoří povrchovou vrstvu plochých střech a zároveň ji chrání před pronikáním vody.

Dvouplášťová střecha

Ve skladbě dvouplášťových střech je zařazena vzduchová mezera, která je obvykle větraná a zajišťuje bezpečné odvedení vodních par do exteriéru. V letním období rovněž zajistí odvod tepelné zátěže od rozpálené střešní krytiny, čímž zamezí přehřívání podkrovních prostor.

Aby dvouplášťová střecha správně fungovala musí být spodní plášť dokonale vzduchotěsný, horní plášť musí mít aspoň minimální tepelný odpor a mezera mezi plášti musí být dostatečně větraná. Oproti jednoplášťovým střechám jsou výrazně náročnější na výstavbu a množství použitého materiálu se projeví na výsledné ceně střechy.

Dvouplášťová šikmá střecha

Jestliže už provádíte dvouplášťovou šikmou střechu, tak je předpoklad, že se pustíte do střechy zateplené. Skladba zateplené dvouplášťové střechy je následující:

• Podhled – sádrokartonový nebo dřevěný obklad
• Podkrokevní tepelná izolace – tenčí vrstva tepelné izolace pod krokvemi umístěná do dřevěného roštu
• Parozábrana
• Konstrukce krovu
• Tepelná izolace – obvykle se jedná o minerální vatu umístěnou mezi krokvemi nebo nad nimi
• Pojistná hydroizolace
• Latě, kontralatě a střešní krytina

Výhoda dvouplášťové střechy je zajištění tepelné pohody jak v letních, tak také v zimních měsících. Nevýhodou může být možná kondenzace prostupujících par na spodní straně střešní krytiny. V případě špatně provedených a umístěných větracích otvorů může mohou být příčinou následného poškození střešní krytiny.

Dvouplášťová plochá střecha

U plochých střech není dvouplášťové řešení tak frekventované jako u střech šikmých. Pro správné fungování musí být konstrukce opatřena větracími otvory, které zajišťují nasávání a odvádění proudícího vzduchu. Je třeba dbát na to, aby nebyly otvory překryty mřížkou, která by omezila prostup vzduchu dovnitř nebo ven. Skladba takové střechy vypadá následovně:

• Nosná konstrukce ­­– obvykle se jedná o stropní konstrukci posledního podlaží, která je tvořena železobetonovými panely nebo monolitickou stropní deskou
• Parozábrana
• Tepelná izolace – v této vrstvě může být tepelná izolace z měkkého materiálu, protože není zatížena žádnou další konstrukcí. Tudíž může být použita minerální vata, foukaná izolace nebo i tužší polystyrenové desky
• Větraná vzduchová mezera
• Konstrukce horního pláště – obvykle je tvořena dřevěnou konstrukcí v požadovaném sklonu
• Hydroizolační vrstva – povrchová vrstva z hydroizolační střešní fólie

Úskalí větrané mezery ve skladbě spočívá ve zhoršování tepelně izolačních vlastností použité tepelné izolace, která se nachází v jejím prostoru.

Konstrukce krovu

Krovová konstrukce je nejzákladnější stavební prvek šikmých střech. Určuje sklon střechy a přenáší zatížení střešní krytiny do obvodové nosné konstrukce. Čím větší je sklon střechy, tím větší je zatížení od větru, ale zároveň klesá zatížení případnou sněhovou pokrývkou. Při malých sklonech střechy se naopak musí dbát na vliv sání větru. Kvalita a způsob provedení krovu je pak zásadním parametrem pro životnost a odolnost celé střešní konstrukce.

Prvky konstrukce krovu

Krovovou konstrukci jako celek tvoří několik vzájemně uspořádaných dřevěných prvků zpravidla spojených vhodnými tesařskými spoji. Vzájemné uspořádání jednotlivých prvků krovu závisí na typu krovové konstrukce (rozdělení viz. další kapitola článku). Zde jsou uvedeny základní prvky, které společně zajišťují spolehlivé přenesení zatížení střechy do svislé nosné konstrukce:

• Vazný trám – může se také objevit pod pojmem vazník a jedná se o hlavní nosný trám celého krovu. Je uložen příčně na směr střechy a většinou na něm spočívá tíha všech ostatních prvků krovu. Vazný trám se používal zejména v minulosti, dnes jeho ztužující funkci přebírá železobetonový věnec.
• Pozednice – jedná se o vodorovný podélně uložený trám, který je pevně spojen s nosnou obvodovou konstrukcí domu. Konkrétně tedy s částí, která přesahuje nad úroveň stropu posledního podlaží a nazývá se nadezdívka. V podstatě se jedná o speciální druh vaznice.
• Vaznice – vodorovný podélně probíhající trám, který podpírá krokve. Podle umístění rozlišujeme vaznice hřebenové, středové, mezilehlé a již zmíněné pozednice. Důležité je nezaměnit pojem vaznice a vazník, neboť se jedná o zcela odlišné prvky krovu, které plní jiní funkce.
• Sloupek – svislý prvek krovu, který je spojen vazným trámem pomocí vzpěry a zvyšuje tuhost krovu tím, že nese tíhu vaznice.
• Vzpěra – přenáší zatížení působící na sloupek do vazného trámu
• Pásek – vystupuje ze sloupku a podepírá příslušnou vaznici a zavětrovává krov.
• Krokev – jedná se o šikmý nosný prvek, který nese latě, na které se poté pokládá střešní krytina. V případě, že krov tvoří pouze krokve, tak se jedná o jalovou vazbu (tedy vazbu bez vazného trámu)
• Kleština – vodorovné prvky, vždy umístěné ve dvojici, které spojují protilehlé krokve a ztužují tak celou krovovou konstrukci. S krokvemi je spojujete pomocí svorníků.

Všechny uvedené prvky mají svůj charakteristický průřez (obvykle obdélníkový či čtvercový), délku a pevnost. Jejich správné provedení a umístění je velice důležité, a proto je dobré toto rozhodnutí konzultovat se statikem.

Druhy krovových konstrukcí

Existuje několik různých typů krovových konstrukcí, které se vzájemně odlišují uspořádáním jednotlivých prvků. Zde jsou uvedeny ty nejběžnější a nejčastěji používané krovy šikmých střech u nás:

Vaznicová soustava

Vaznicová soustava je základní druh krovu vhodný i pro komplikovanější a větší půdorysy střech, neboť pomocí několika vaznic může vzniknout konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je, jak název napovídá, vaznice, které jsou podepírány sloupky, díky kterým je přenášeno ztížení do vazného trámu. Na vaznice jsou poté kladeny krokve, které jsou v případě potřeby (u valbových a polovalbových střech) zkráceny dle potřeby a podepřeny speciálními krokvemi s větším průřezem.

Podle polohy sloupků a celkového rozložení zbylých prvků rozdělujeme vaznicové krovy na stojatou stolici (vaznice je podpírána sloupkem ukotveným ve vazném trámu) a ležatou stolici (vaznice je podepřena šikmými sloupky). Zatímco stojatá stolice se hojně využívá u sedlových a pultových střech, tak ležatá stolice zase lépe poslouží v případě střech mansardových.

Hambálková soustava

U hambálkové soustavy se nevyskytují žádné jalové vazby, tudíž každá jedna vazba je plná (s vazným trámem). Vyznačuje se přidáním speciálního střešního prvku neboli hambálku, Jedná se o prvek, který spojuje dvě protější krokve a při symetrickém ztížení (tíhou střešní krytiny nebo sněhem) funguje jako vodorovná střešní podpěra. Často se využívá řešení, že vytvoříte hambálek z kleštin, čímž zabráníte omezení průřezu krokve. Důležité je zajistit zachycení horizontálních sil, které se s větším rozpětím střechy zvyšuje. Provádí se to pomocí kotev nebo soustavy se stropnicí.

Hambálková a vaznicová soustava tvoří drtivou většinu krovových konstrukcí u nás, Krom těchto dvou soustav se ale můžete setkat ještě například se soustavou vlašskou, Ardantovou, vazníkovou, rámovou anebo kombinovanou. Pokud ale chcete vsadit na jistotu prověřenou časem a zkušenostmi, tak zvolte jednu z prvních variant krovových konstrukcí.

Materiál na stavbu krovu

Základním stavebním materiálem krovu je bezkonkurenčně dřevo. Ačkoli s vývojem v materiálovém inženýrství vstupují na trh i krovové prvky z jiných materiálů, které se snaží zajistit si svou pozici na trhu. Můžete se tedy setkat i s krovy vyrobenými z oceli nebo železobetonu, které ovšem mají velmi velkou hmotnost a na střechy rodinných domů nejsou příliš vhodné. Proto se zaměříme hlavně na dřevo a jeho využití.

Výběr vhodného dřeva pro stavbu krovu

Na krovovou konstrukci nelze použít jen tak ledajaké dřevo. Ne všechny druhy jsou díky svým vlastnostem vhodné. Dřevo pro výrobu krovu by nemělo obsahovat velké množství suků, mělo by být dostatečně proschlé a zároveň lehké. Proto je vhodné dřevo z jehličnanů, zejména tedy ze smrku a borovice. Zatímco smrkové dřevo je lehčí a levnější, tak dražší borové dřevo zase díky většímu obsahu pryskyřic odolá i horším povětrnostním podmínkám. Při budování krovu musí být zajištěno splnění vlhkostní podmínky dřeva. To znamená, že absolutní vlhkost dřeva používaného na konstrukci krovu nesmí být vyšší než 20 %.

Ošetření dřeva

Abyste dosáhli spolehlivosti a co největší životnosti krovu, tak je třeba dřevo patřičně ochránit před působením dřevokazného hmyzu a hub. Ošetření se provádí pomocí impregnace chemickou látkou, která dlouhodobě zabrání výskytu červotoče, tesaříka či například dřevomorky domácí v konstrukci vašeho krovu.

Impregnaci lze provádět namáčením, postřikem, nátěrem či tlakováním. V každém případě je třeba dodržet návod přiložený k chemickému přípravku, a hlavně množství látky, které na dřevo aplikujete, aby bylo dosaženo požadovaného efektu. Ve většině případů lze pořídit materiál již naimpregnovaný z pily, ale ne vždy lze takto předošetřenému dřevu stoprocentně věřit, a proto je lepší ošetření provést na vlastní pěst.

Více o tom, jak prodloužit životnost krovu najdete v tomto článku.

Stavební postup vaznicové nebo hambálkové soustavy

Postup prací v případě obou typů krovů je stejný, jen umístění některých prvků se může lišit. Cílem je, aby byla vytvořena dostatečně tuhá a zároveň odolná krovová konstrukce, na kterou se poté už může aplikovat střešní krytina. Tohoto cíle dosáhnete splněním následujících kroků:

1. Příprava materiálu – tento první krok obnáší přivezení materiálu a jeho upravení na požadované délky.  V případě, že dřevo ještě není ošetřeno proti hmyzu a houbám, tak je třeba materiál opatřit impregnačním nátěrem či postřikem.
2. Osazení pozednic – prvním stavebním krokem je přesné osazení pozednic na připravenou nadezdívku a mezilehlých vaznic na předem připravená místa ve štítové zdi.
3. Osazení vazného trámu – V případě plné vazby s vazným trámem je druhým stavebním krokem jeho osazení příčně na směr hřebene. V případě vazníkové soustavy zrovna s trámem namontujete také svislé sloupky s pásky v požadovaných rozestupech.
4. Montáž krokví – Na osazené mezilehlé vaznice si předem vyznačíte místa, kde budete montovat krokve. Rozestupy mezi nimi převezmete z projektové dokumentace, příp. stanovíte změřením rozpětí střechy a poté jednoduchým výpočtem. Krokve montujete na vaznice pomocí speciálního kování.
5. Montáž kleštin – v případě hambálkové soustavy namontujete kleštiny na všechny krokve, zatímco u soustavy vaznicové je namontujete pouze na krokve krajní a soustavu ztužíte namontováním sloupků. Montáž se provede přiložením kleštin z každé strany krokve a následným provrtáním a spojením pomocí šroubovacího spoje, který řádně dotáhnete.
6. Aplikace pojistné hydroizolace – jedná se o paropropustnou difúzní fólii, na kterou se poté mohou už přimontovat kontralatě a střešní latě, které nesou střešní krytinu.

Jakmile máte hotovu konstrukci krovu, následuje zateplení střechy a montáž střešní krytiny. S dokončovacími pracemi souvisí také oplechování, okapový systém s dešťovými svody a obložení či omítnutí komínu. Poté je střecha plně připravena k jejímu používání.

Možnosti zateplení šikmé střechy

Zvýšení tepelného odporu a zlepšení tepelně izolačních vlastností střech vrstvou tepelné izolace je v nynější době již téměř samozřejmostí. Díky velkému zájmu o zateplení střešních konstrukcí vzrostlo také množství způsobů, jak zateplení střechy provést a jaký materiál na zateplení použít. Podle umístění izolace rozlišujeme zateplení mezikrokevní (u dvouplášťových šikmých střech a nadkrokevní (ty se mohou použít u jednoplášťových i dvouplášťových střech). Poté rozlišujeme způsob zateplení podle použitého izolačního materiálu.

Desková tepelná izolace

Deskové izolace se požívají v nadkrokevní variantě a jsou obvykle vyráběny z expandovaného polystyrenu, PUR nebo PIR pěny. Izolační desky obvykle tvoří jádro sendvičové skladby vrstev střešní konstrukce. Výhoda sendvičových střech poté spočívá hlavně v rychlé a značně zjednodušené montáži. Všechny tyto materiály mají navíc výrazně lepší tepelně izolační vlastnosti než například minerální vata. Desková izolace se také hojně využívá k izolaci plochých střech, kde může dokonce plnit funkci spádové vrstvy.

Minerální a dřevovláknitá izolace

Jedná se o nejrozšířenější druh izolace využívané na zaizolování šikmých střech. Lze ji uložit jak v nadkrokevní, tak také v mezikrokevní variantě. Vyrábí se ve velké škále rozměrů, takže je její aplikace na stavbě poté poměrně snadná. Bohužel zateplení střechy pouze mezi krokvemi není dostatečné z důvodu výskytu tepelných mostů (dřevo lépe vede teplo), a tak je potřeba přidat ještě jednu vrstvu tepelné izolace pod tyto krokve (zpravidla v tloušťce 40–60 mm). Čím dál častěji se používá také kamenná vlna, konkrétně tedy vlna z čedičových vláken, která má výborné protipožární vlastnosti a je tvarově stálá.

Foukaná izolace

Jedná se o poměrně moderní, ale časem ne tolik ověřený způsob zateplení střechy. Výhodou je možnost aplikace izolace i do těch nejméně přístupných míst pomocí speciálního aplikačního přístroje. Jako izolant se v případě foukané izolace používá celulóza, minerální izolace, polystyren, nebo dřevovlákno. Princip spočívá v nafoukání rovnoměrné vrstvy izolace o požadované tloušťce, která má výborné protipožární a akustické vlastnosti.

Zateplení střechy svépomoci

Na samotném zateplení střechy není nic tak složitého, aby to pár šikovných českých ručiček nezvládl. Základem je výběr správné tepelné izolace a dalšího materiálu, jako je například parozábrana. V každém případě je důležitá správná instalace, aby bylo dosaženo požadovaného efektu. V žádném případě nešetřete na tloušťce izolace. Peníze investované do izolačních materiálů se vám obvykle v budoucnosti několikanásobně vrátí.

Tip: Pokud vás zajímá cena zateplení střechy, připravili jsme pro vás tento článek, ve kterém se podrobně do detailu zabýváme cenami materiálu a práce.

Orientační cenu si můžete také spočítat v on-line kalkulačce ceny zateplení střechy.

Stručný postup prací při zateplení

Pro ilustraci postupu prací jsme se zaměřili na nejběžnější způsob zateplení, tedy zateplení minerální vatou mezi krokve a pod krokve.

• První vrstvu izolace, tedy tu mezi krokvemi, zvolte o stejné tloušťce jako je výška krokví a šířku izolace volte podle rozteče sousedních krokví. Poté si správně zvolený materiál nařežte a můžete je vkládat mezi krokve (jak a čím řezat minerální vatu). Správně připravená izolace by měla mezi krokvemi držet krásně sama a není třeba ji dodatečně připevňovat.
• Po dokončení tohoto kroku připevníte parozábranu ke krokvím, příp. pomocnému roštu. Jednotlivé části fólie důkladně slepte parotěsnící lepící páskou. Parozábrana se vkládá mezi podkrokevní a mezikrokevní izolaci, nikoli ihned pod sádrokartonový obklad z toho důvodu, aby se předcházelo jejímu možnému poškození (například při osazování zařizovacích předmětů).
• Následuje montáž roštu, který tvoří nosnou konstrukci pro druhou vrstvu izolace (tu podkrokevní) a také pro budoucí sádrokartonový podhled. Rošt je obvykle hliníkový a připevňuje se na krokve zespodu nebo zboku. Jakmile je rošt připraven, tak do něj můžete začít vkládat připravenou minerální vatu.
• Poté už zbývá jen případné namontování sádrokartonového podhledu a je hotovo.

Doporučení na závěr

Můžete vidět, že se opravdu nejedná o složitou záležitost. Ztěžující okolnosti jsou pouze omezení pohybu v podstřešním prostoru vlivem uskladnění potřebného materiálu a zešikmení střechy. Také práce s minerální vatou bez použití rukavic se zásadně nedoporučuje. Minerální vlákna, zvlášť například ty čedičová, jsou dosti ostrá a mohou narušit jemnou kůži na vašich dlaních a způsobit vyrážku či silnou alergickou reakci. Proto je vždy lepší při práci mít také ochranu očí, úst a nosu.

Jak provést zateplení střechy? Izolace střechy krok za krokem