Do kin právě vstupuje dokument o člověku, který v tuzemsku položil základy MMA. Časosběrný dokument “Karlos” ukazuje soukromí Karlose Vémoly ještě v době, kdy po něm neštěkl ani pes.
Český režisér Michal Samir se s Karlosem Vémolou seznámil před patnácti lety v Londýně. Tehdy Karlos pracoval jako vyhazovač v klubu a zároveň se věnoval kulturistice. Ani režisér, ani hlavní aktér nevěděli, jakým směrem se budou jejich osobní nebo pracovní životy odvíjet. Nejstarší záznamy proto působí velmi uvolněně a díky nim máme možnost vidět cestu nejznámějšího českého MMA zápasníka už v rané etapě jeho kariéry.
Dnes známe nejen Karlose Vémolu, ale také jeho ženu Lelu, a to nejen díky Karlosovým sportovním úspěchům, ale také kvůli četným bulvárním kauzám. Michala Samira zase dnes známe jako velmi činného režiséra, jenž se snaží prezentovat díla s esteticko-uměleckou hodnotou a zároveň přístupná širokému publiku. Ačkoli se režii dokumentu jinak nevěnoval, svůj empatický přístup k citlivým příběhům inspirovaným skutečnými událostmi projevil mimo jiné při realizaci seriálu “Iveta”. S lidmi, jejichž životy promítá na plátno, má velmi osobní vztah (což dokládá přátelství s Arturem Štajdlem) a ve Vémolově případě tomu nebude jinak. Dokument je ze Samirovy strany veden přiznaně dialogicky a režisér obeznámen s pozadím zápasníkova života klade otázky cíleně. Vidíme de facto protínající se dvě linky: jedna je časosběrná, točená v terénu a zobrazující archivní záznamy, druhá linka je současná a vůči archivním záběrům konfrontační. Během patnácti let natáčení měl štáb dovoleno nahlížet do naprosto všech aspektů Vémolova života, a to i těch nejintimnějších.
Podle režiséra i hlavního aktéra byly záběry točeny velmi přirozeně, neboť Vémola dle vlastních slov není schopen zapojit se do inscenování a touto možností pohrdá. “To je přírodopisnej dokument”, prohodí v jedné scéně Samir ve vtipu, když zabírá Karlose Vémolu krmícího želvy. Technicky vzato není daleko od pravdy. Pozorujeme Vémolu obklopeného zvířaty nejen v kleci, ale také v jeho přirozeném habitatu. Máme možnost absorbovat bez jakéhokoli hodnocení výstřední prvky, jimiž se obklopuje. Sám Michal Samir vyjádřil, že nebýt Karlosovy autenticity, dokument by nevznikl. Rovněž přiznal, že k látce přistupoval s vlastním autorským přesvědčením, jako k “službě filmu” jako dílu, nikoli jako k službě Vémolovi. Argumentoval tím, že pakliže by šlo o dokument na objednávku, zohledňoval by přání účinkujících.
V tomto směru se nám nabízí z více důvodů srovnání s filmem “Karel” (2020) od Olgy Malířové Špátové, který oproti “Karlosovi” natočen byl. Z toho důvodu vyslovuje a zobrazuje to, co o sobě a své rodině Karel Gott říct a ukázat chtěl. Film “Karel” (2020) je pomníkem zesnulé legendy, “Karlos” (2024) tvrdí, že legendou se teprve musí stát. Srovnání jdou autoři “Karlose” naproti častým použitím Gottovy hudby.
Film je čitelně tvořený primárně pro fanoušky MMA a Karlose Vémoly. Průměrnému pozorovateli, byť nezasvěcenému, může poskytnout vhled do toho, kdo je Karlos Vémola a jaký byl jeho “zrod”. Otázkou ale je, kolik toho dokument nabízí k vidění divákům mimo tuto bublinu. Autoři udělali maximum proto, aby byl Vémola zobrazen autenticky a aby měl dokument hodnotu. Jedním z příkladů je skvělý střih Šimona Hájka, jenž dal příběhu správnou dynamiku a napětí (z více než 600 hodin záběru bylo potřeba vybrat 90 minut).
Faktem ale je, že mimo fanouškovskou základnu dokument nabízí pramálo. Pravděpodobně to není vina autorů, kteří odvedli skvělou řemeslnou práci. Faktem je, že Vémolův příběh, minimálně tak, jak je zobrazen na plátně, toho příliš nenabízí. Máme nyní sice představu, jaký je Karlos Vémola člověk, ale jeho prezentace ve filmu se od té, již známe z dalších médií, příliš neliší.
Karlos si za patnáct let natáčení neprochází zásadními proměnami, jimž bychom mohli jako diváci fandit nebo se jimi dojímali. Mimo sportovní výkon nepřekonává zásadní milníky, kterými by si neprošel kdokoli jiný (kariérní vzestupy a pády, rozchody, shledání, narození dětí, stěhování), nedozvídáme se nový pohled na život a svět, spíše získáváme náhled do podivného cirkusu výstředních osob obklopených krokodýly, lvy a žraloky, kterým přejeme jen to nejlepší, ale tím to končí. Nebýt zmíněných výstředností, nenabízel by dokument “Karlos” pro diváka mimo fanouškovskou základnu vůbec nic.
FILM: KARLOS (2024)
Režie: Michal Samir, Šimon Šafránek
Scénář: Michal Samir, Šimon Šafránek
Kamera: Martin Douba, Bekim Hoti
Hrají: Karlos Vémola, Lela Ceterová
Produkce: Matěj Chlupáček, Ondřej Kulhánek, Martina Štrunc
Střih: Šimon Hájek
Zvuk: Ivo Broum
www.falcon.cz
