Tobě zahynouti nedám… Devět šoa povídek českých autorů
Mirek Elpl: Legenda z roku dvaačtyřicátého
Časopisecká šoa povídka českého autora z antologie nazvané Tobě zahynouti nedám... Připravil ji editor knihy Erik Gilk. Účinkuje Dana Černá. Režie Lukáš Hlavica. Natočeno v roce 2018. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
V podání Dany Černé poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Brněnský prozaik Mirek Elpl (1905–1960) pracoval jako důlní inženýr a účastnil se protiválečného odboje. Na konci války byl vězněn, avšak podařilo se mu uprchnout a ukrývat se po sanatoriích, což mu zachránilo život.
Povídka otištěná v Židovské ročence 1956/1957 nese v titulu označení „legenda“ nikoliv náhodou, můžeme ji chápat jako pojednání o životě mučednice v jeho vrcholné fázi. Ovšem s tím rozdílem, že akt nanebevstoupení je zde nahrazen „zázrakem“ prozření a odhodlání k osobní vzpouře proti utlačovatelům. Židovská žena je vykreslena v pozdní fázi svého života – v době, kdy je již vyčerpána, uštvána, bez fyzických sil, a tudíž je málo schopna odporu. Ve chvíli prozření se bezbranná stařenka na pokraji sil mění ve vnitřně silnou ženu, odhodlanou vzdorovat absurditě nacismu.
Související
-
Jan Bělíček: Jak se Evropa stala svým vlastním netvorem
„Vyhlaďte všechny ty netvory!“ – píše ve svých zápiscích obchodník Kurtz v dnes již kanonické novele Srdce temnoty. Tyto dokumenty pročítá po jeho smrti Charles Marlow.
-
Neměl jsem ambici popsat holocaust, ale napsat existenciální román. Byla to fuška, říká Eli Beneš
O tom, že napíše román, ve kterém by pohlédl do tváře holocaustu, přemýšlel už jako kluk. Pak se ale začal věnovat muzice a studovat českou a anglickou literaturu.
-
Holocaust a uprchlictví
Prostor pro duchovní úvahy, religionistické pohledy na aktuální společenské dění, portréty zajímavých osobností, náboženské tradice i spiritualitu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
