Svíčky a modlitby za oběti holokaustu: Plzeň si připomněla 82. výročí odjezdu transportů do Terezína
Pietním shromážděním ve Staré synagoze si v neděli Plzeň připomněla 82. výročí odjezdu tří transportů, které v lednu 1942 odvezly do koncentračního tábora v Terezíně Židy z Plzně a okolí. Podle předsedy plzeňské židovské obce Jiřího Löwyho mělo setkání připomenout nejen osudy těch, kteří se z koncentračních táborů nikdy nevrátili, ale i těch, kteří je přežili a podali o svém utrpení svědectví.
V lednu 1942 bylo ve třech transportech deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2613 Židů, více než 1200 z nich bylo brzy po příjezdu posláno do ghett v Lublinsku v okupovaném Polsku. Konce války se dožilo jen 209 z nich. Ostatní zemřeli v Terezíně nebo ve vyhlazovacích táborech. Celkem bylo z Plzně deportováno přes 3000 Židů.
Setkání v synagoze se účastnili konzulka izraelského velvyslanectví Iris Malkaová, vrchní zemský rabín Karol Sidon, předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek, plzeňský biskup Tomáš Holub a ministr kultury Martin Baxa (ODS). Při proslovech byly promítány fotografie deportovaných Židů se jmény. Desítky přítomných pak při modlitbě vedené Sidonem zapálili svíčky v sousední Zahradě vzpomínek, kde jsou kameny se jmény obětí.
Plzeň byla jedním z 15 měst tehdejšího protektorátu, odkud byli Židé deportováni. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Stovky mužů, žen a dětí se tísnily uvnitř a spaly na slamnících na zemi. Byli tam Židé nejen z Plzně, ale také z okolí Manětína, Kralovic, z Rokycanska a dalších míst na Plzeňsku. V určené dny museli ze sokolovny odejít seřazeni ve čtyřstupech, odváděly je odtud ozbrojené oddíly. Tři vlakové soupravy vyjely z nádraží 18., 22. a 26. ledna. Nejstarší byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladší osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou válku přežila.
VIDEO
“Zdejší plzeňská velká sebevědomá a úspěšná židovská komunita byla zcela rozvrácena. Plzeň přišla v deportacích na řadu velmi brzy a také velmi brzy byly stovky lidí odeslány dál na východ,” řekl Baxa. Podle Löwyho ztratili deportovaní podle nacistické interpretace práva na státní příslušnost. “Stávali se pouhými obyvateli říše nacistických koncentračních táborů, říše hladu, zim, utrpení a plynových komor,” řekl.
Podle Malkaové jsou to rány, které se nikdy nezacelí, a paměť, která by neměla být nikdy vymazána. “Není důležité, jestli se udály před 82 lety tady, nebo před více než 100 dny v Izraeli. Vraždy, násilí a znásilnění, které byly spáchány Hamásem v Izraeli 7. října, jsou smutnou připomínkou toho, že ‘nikdy více’ se může stát znovu velmi snadno. Proto nesmíme nikdy přestat vzpomínat a vždy musíme povstat a uvědomit si, co je správné,” řekla.
Löwy uvedl, že se teď přesvědčil o tom, že stačí velice krátká doba 14 dnů a spousta lidí otočí. “Narážím na problém, který je teď v Gaze. Nehovořím o Palestincích, ale hovořím o Hamásu, protože mezi mými přáteli je spousta Palestinců, kteří jsou z toho stejně smutní jako já. Takže musí se to připomínat, aby se to už nikdy nemohlo vrátit, a dělat pro to něco,” řekl.
Hejtman Rudolf Špoták (Piráti) připomněl, že v celé Evropě zahynulo při holokaustu přes šest milionů Židů. “Vždy když vzpomínáme na někoho, kdo už s námi není, tak se vždy říká: věnujme v tichosti vzpomínku. Ale zde bychom měli vzpomínat hlasitě, všem generacím připomínat hrůzy, které se v minulém století staly, a měli bychom to stále připomínat všem lidem různé víry,” řekl.
Podle Papouška byli lidé posíláni do transportů kvůli zrůdným ideologiím. “Bohužel v dnešní době víme, že tyto ideologie zde ve svých různých podobách, které se transformují, stále existují a lidé jsou znovu obviňováni a nějakým způsobem ostrakizováni,” dodal.
