Jakub Szántó, reportér České televize, bývalý blízkovýchodní zpravodaj. Foto: MICHAL RŮŽIČKA / MAFRA / Profimedia

Ondřej Neumann: Novinář Jakub Szántó pod palbou pohrobků Karla Marxe

Napsal/a Ondřej Neumann 25. ledna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

IN MEDIAS RES. Když někdo veřejně vyhlásí „konec udržování statu quo v České republice“, je vždy na místě zpozornět. Obzvláště, když to doprovodí oblíbeným sloganem teroristického hnutí Hamás a deklaruje, že jedním z cílů jeho usilování je praktický návod, „jak budovat silné propalestinské hnutí“.   

Na počátku mého zájmu o magazín Druhá : směna byl následující post na sociální síti:

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Druhá : směna (@druhasmena)


Pro ty, kteří neznají Jakuba Szántó, upřesňuji, že je dlouholetým reportérem a editorem zpravodajství České televize a svého času působil jako blízkovýchodní zpravodaj. O tom, co na Blízkém východě viděl, zažil a jak o tom přemýšlí napsal knihu Z Izrastiny s láskou s podtitulem Reportérem mezi dvěma zeměmi.

Reinkarnace Karla Marxe

Post, který uráží zmiňovaného novináře, je z dílny redakce webu Druhá : směna, který sám sebe označuje jako „kritický feministický web magazín“, který chce „spravedlnost v kuchyní a v celé společnosti“. Cílem Druhé : směny pak je „prezentovat feministické pohledy na společnost, které kladou důraz na sociální spravedlnost, postkolonialismus a queer zkušenost“. Teď už to redaktorky webu tolik na první dobrou nezdůrazňují, ale jde o levicový projekt. Za sebe dodávám, že radikálně levicový, vycházející z marxismu a navazující na něj.

O tom ostatně svědčí i „autorský výběr“ inspiračních zdrojů jednoho z vydání, tenkráte o „rodinném abolicionismu“. „Vycházely (jsme) z přední světové teoretické literatury od Charlese Fouriera, Alexandry Kollontai, Audre Lorde či Angely Davis po současné myslitelky, jako jsou Ruth Wilson Gilmore, Silvia Federici, Kim Tallbear, Kathi Weeks nebo Sophie Lewis,“ popsaly v říjnu 2022 v Deníku N redaktorky Eliška Koldová a Maja Vusilovič.

Pojďme si jejich seznam projít jméno po jméně:

François Marie Charles Fourier: francouzský filosof, jeden z hlavních představitelů předmarxovského socialismu, kritik raného kapitalismu. Doporučoval zakládat jakási družstva – falangy (základní jednotka utopické společnosti, obec skládající se z 1620 lidí), v nichž se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu.

Alexandra Michailovna „Šura“ Kollontajová: ruská komunistická revolucionářka, první žena – diplomatka, propagátorka volné lásky.

Audre Lorde: americká spisovatelka, filozofka, feministka a básnířka. Sama sebe označovala za „černošku, ​​lesbu, feministku, socialistku, matku, válečnici a básnířku“. V prosinci 1989 po pádu Berlínské zdi napsala báseň „Východní Berlín 198“, ve které odsuzuje triumf kapitalistických demokratických svobod a západních vlivů.

Angela Yvonne Davisová: americká marxistická aktivistka a feministka, dlouholetá členka Komunistické strany USA, byla aktivní v hnutí Černých panterů. Od Gustáva Husáka dostala pamětní medaili k 50. výročí založení KSČ a v květnu 1979 jí byl v SSSR udělen Leninův řád.  

Ruth Wilson Gilmore: americká aktivistka a profesorka angažující se v oblasti humanizace vězeňství. 

Silvia Federici: přední americká marxistická feministická teoretička.

Kim TallBear: profesorka na University of Alberta specializující se na rasovou politiku ve vědě.

Kathi Weeks: americká vědkyně, marxistická feministka a teoretička.

Sophie Anne Lewis: německo-britská akademička a autorka, známá svými radikálními myšlenkami na zrušení rodiny a využití náhradního mateřství v celospolečenském měřítku.

Kam podrobným výčtem „ideových majáků“ redakce Druhá : směna směřuji? Známý Marxův výrok zní: „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to, jej změnit.“ A přesně o to jde i redaktorkám. Proto horují například pro redefinici milostných i sexuálních vztahů, zrušení rodiny a nejlíp celého kapitalismu.

Nepřekvapí, že v okruhu přispěvovatelů („autorstvo“) lze nalézt jména ekologických aktivistů, novinářky Apoleny Rychlíkové či Tadeáše Žďárského, propagátora tzv. nerůstu.

K tomu přidejme, že „feministický magazín“ dva roky podporovala Nadace Rosy Luxemburgové, což je z peněz německých daňových poplatníků placená neziskovka zřízená stranou Die Linke. Ta usiluje o „demokratický socialismus“ a v její pražské kanceláři sedí mimo jiné Jan Májíček, který pracoval jako mluvčí iniciativy Ne základnám, jejímž deklarovaným cílem bylo zabránit výstavbě radarové a raketové základny USA v České republice.

Když Izraelce masakrují „události“

A jak se tohle všechno má k zostouzení českého novináře, státu Izrael a řečnění na propalestinské demonstraci 20. ledna v centru Prahy? Zmiňované řečnění bylo zakončeno slovy: „nikdo z nás není a nemůže být svobodný, dokud není od řeky k moři svobodná Palestina. A proto – From the river to the sea Palestine will be free!“ Co má společného vykřikování hesla požadujícího likvidaci státu Izrael a jeho židovské populace na demonstraci v centru Prahy s feminismem, jakkoliv marxistickým či radikálním?

Druhá : směna nabízí na svých sociálních sítích následující vysvětlení. Kromě dalších pozoruhodností doporučuji pozornosti především eufemismus „pak přišly události 7. října“. Jako by snad ony „události“ měly nějaké nožičky po nichž „přišly“ a vesměs barbarským způsobem pozabíjely přes tisícovku Izraelců a sedmdesát cizinců. To „události“, nikoliv „Palestinci“…:

Začít rok 2024 palestinským číslem jsme plánovali*y už dobrého půl roku. Chtěli*y jsme v něm ukázat, proč náš feminismus nikdy nesmí podporovat koloniální projekty a naopak by měl usilovat o osvobození těch nejvíce marginalizovaných skupin obyvatelstva. Pak přišly události 7. října, následované vystupňováním izraelského koloniálního násilí, které nabralo bezpecentních rozměrů, a to ať už jde o počty zavražděných Palestinců nebo o podobu zločinů, které Izrael páchá.

Druhá : směna se snaží být hlasem utlačovaných, což během probíhající genocidy platí dvojnásob. Proto jsme chtěli*y v tomto čísle dát prostor těm, za které v české společnosti neustále mluví někdo jiný – příslušníkům*cím regionu SWANA (Southwest Asian and North African). Společně s nimi budeme během ledna odpovídat na otázky jako jsou: Co je to hasbara a jak se projevuje ve veřejném prostoru? Co se skrývá za izraelským pinkwashingem a jak proti němu bojovat? Proč nás bílý západní feminismus nemůže osvobodit? A především –⁠ jak budovat silné propalestinské hnutí? (I s chybami převzato z jejich stránek, pozn. red.)

Takže tu máme „události 7. října“ na straně jedné a „bezprecedentní koloniální násilí“ či „zavražděné Palestince“ na straně druhé. Tohle samozřejmě nemá s novinařinou nic společného. A nemá to nic společného ani s životním prostředím, ani s feminismem – ostatně, on nás „bílý západní feminismus“ stejně „nemůže osvobodit“, takže skrupule stranou! Čeho tu jsme tedy vlastně svědky?

Na seznamu smrti

Než si odpovím, dovolím si krátkou vzpomínku. V roce 1992 jsem jako tehdejší student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy levicového smýšlení (a v rámci revolty proti rodině) pobýval ve squatu v ulici Pplk. Sochora v Praze 7, který „organizovala“ legenda tuzemských anarchistů Jakub Polák.

Přes den se v baráku pohybovali mladí muži a ženy v kožených bundách či kabátech a chystali aktuální čísla časopisu A-kontra. Hodně se mluvilo o zničení systému a volné lásce. Citovali se roztodivní lidé, například i z výše zmíněného seznamu redakce Druhá : směna, hojně se nadužívala cizí – nejlépe co nejméně známá – slova a obraty.

Přes noc jsme vesměs zůstávali tři. Jakub Polák, který měl v domě dekret na byt, já a stejně starý mladý muž, který se v roce 1989 přistěhoval do Prahy z tehdejšího východního Německa, známého též pod zkratkou DDR.

Jmenoval se Thomas Franke a s revolucí a socialismem to na rozdíl ode mě myslel vážně. Jednou v noci se mi svěřil, že už prý má (mají) vypracovaný seznam lidí, kteří budou po vítězství revoluce „odstraněni“ z veřejného života. Dokonce mi i ukázal nějaký papír. Mezi tehdejšími špičkovými politiky a lidmi, které jsem neznal, jsem nalezl i své jméno.

Trochu jsem se podivil – nic jsem neznamenal, nikomu nepřekážel. Jen jsem tak úplně vážně nebral to jejich schůzování a radši jsem se po okolních hospodách a pak ve spacáku ve squatu vypisoval z nešťastné lásky.

Thomas mi vysvětlil, že takový jako já jsou prý ti nejnebezpečnější. Vlastně jsem skoro jako oni, ale jen „skoro“. A o to jsem prý větší riziko. Asi nějaká marxistická tradice. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ostatně squat koncem roku 1992 vyklidila policie. Já přišel o spacák a plechovku sardinek. Další ubytování jsem pak řešil maloburžoazním způsobem – podnájmem.

Nebezpečí touhy po lepším světě

Proč to zmiňuji? Vzpomněl jsem si na ty požehnané časy při pročítání materiálů z webu a socsítí Druhá : směna. Ten zápal, ta exoticky znějící jména autorů výroků, o kterých se nediskutuje, ta záplava cizích slov a bizarních slovních spojení.

Ta nespokojenost, ta touha měnit svět, ta víra, že ten „nový svět“ bude lepší. Sice nikdo pořádně nevěděl, jaký bude, ale všichni cítili, že určitě spravedlivější. Ten pocit, že jste u zrodu něčeho velkého. Zasvěcení, oddaní, odhodlaní.

Druhá : směna si do štítu vetkla boj za „spravedlnost v kuchyni a celé společnosti“. Proti tomu těžko cokoliv namítat. Představy o nových pořádcích mají roztodivné. Zde se v mnohém neshodneme. V každém případě vědí, že je potřeba „přestat udržovat status quo v České republice“, jinak se jejich sny nevyplní.

Jako spouštěč jim slouží sen o „osvobození Palestiny“, „protože nikdo z nás není a nemůže být svobodný, dokud není od řeky k moři svobodná Palestina. A proto – From the river to the sea Palestine will be free!

Takže vyložily karty na stůl. Začalo to podporou teroristické organizace Hamás a pokračuje to urážkou Jakuba Szántó a požadavkem, aby stát Izrael vydal své obyvatele do libovůle lidí, kteří se netají tím, že všechny Izraelce by bylo nejlepší zabít – a pokud možno co nejodpudivějším způsobem. Za mě: Je na místě zpozornět!

P.S. Při psaní článku jsem si vygoogloval, že Thomas Franke v České republice zůstal. Zůstal věrný i svému úsilí o „lepší svět“. Hnutí, ke kterému se hlásí tvrdí, že „nikoho neobviňuje ani nezostuzuje“ a výslovně se prohlašuje za „nenásilné“. Teď aktuálně se Franke angažuje za rychlejší snižování emisí a v rámci svého tažení se demonstrativně (a nepříliš úspěšně) přilepil ke stolu ve studiu DVTV:

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)