Petr Pilát: „Když jezdec odejde domů jenom s lokty od krve, tak je to fajn.”

Skákal jste jako malý na kolech značky BMX? 

Samozřejmě, kolo BMX jsem měl, ale byla to pro mě spíše taková sranda a nijak jsem to neprožíval. Od tří let jsem jezdil na motorce díky mému tatínkovi, který mě k tomu dostal. Když jsem se narodil a jel z porodnice, tak prý říkal, že mi jde postavit motorku. Motorku nepostavil, ale když mi byly 3 roky, tak mi jí koupil a začal jsem jezdit. 

Jak jste se seznámil s českým freestylovým závodníkem Petrem Kuchařem? 

Vyrůstal jsem ve městě Pišely a ve vedlejší vesnici v té době bydlel Petr Kuchař. Když mi byly 3 roky a začal jsem jezdit na malé motorce na louce za barákem, tak byl Petr Kuchař náš nejlepší motokrosový závodník. Na motorku je potřeba velká fyzická příprava, takže Petr chodil každý den běhat. Jednou běžel kolem našeho domu a viděl, že malý kluk dělá stejný sport jako on. Seznámil se s mým tátou a skamarádili jsme se. My jsme začali jezdit na jeho závody, on začal jezdit na mé závody a stal se mým trenérem. 

V kolika letech jste začal své první freestylové skoky? 

Když mi bylo 10 let, tak Petr Kuchař do České republiky a v podstatě i do Evropy z Ameriky přinesl freestyle motokros. V té době jsem musel mít všechno jako on, takže jsem musel také vyzkoušet freestyle motokros a takhle to dopadlo. Můj první freestylový skok z rampy byl, když mi bylo deset let, ale už v době, kdy jsem jezdil motokrosové závody mě při mých vítězstvích bavilo při posledním skoku do cíle zkusit udělat roznožku, pustit řídítka, či zamávat lidem a těšil jsem se na to. Když jsem viděl, že vzniknul freestyle motokros a že je to jenom o tom dělat tyhlety "opičky" na motorce, tak jsem to zkusil. 

Kdo z FMX jezdců je Vaším největším životním vzorem? 

Mým největším životním vzorem a hrdinou je Travis Pastrana. 

Kdy a kde jste se spolu seznámili? 

V O2 aréně se každoročně koná velká akce s názvem FMX GLADIATOR GAMES a organizátor vymyslel, že pojedeme do USA za Travisem Pastranou a přemluvíme ho aby přijel skákat do Prahy. Pastrana již není jezdec, který se dá "koupit" tím, že se mu dá hodně peněz a on přijede skákat na nějakou akci. Pastrana již jezdí pouze na akce, které ho něčím oslní. Bylo potřeba ho něčím zaujmout. Vyrazili jsme za ním. Mě tehdy bylo 16 let. Přijeli jsme za ním, vylezli z auta u něj před barákem, on mě hned čapnul za ramena, hodil mi helmu, dal mi motorku a řekl: "Pojeď za mnou!" Vyrazili jsme lesem, což je jeho obří zahrada. Nevěděl jsem kudy jedeme, pouze jsem ho následoval. Jel hodně rychle a najednou vidím, že přede mnou začíná nějaký skok. Říkal jsem si: "Pojedu stejně rychle jako on a snad to přežiju!" Skočil jsem, najeli jsme na další skok, přeskočili jsme potok a po osmiminutovém kole po jeho lese mi podal ruku a říká: "Těší mě, jseš vítaný!" Potom jsme se smáli tomu, že se jednalo o jakýsi přivítací test jestli uspěju nebo ne. Toto byl zážitek na který do smrti nezapomenu. Pro mě bylo setkání s Travisem Pastranou asi něco jako by bylo pro věřícího člověka setkání s Bohem. Následně jsem u něj začal trénovat, učil mě dvojité salto na motorce, poradil mi x věcí. Moc si vážím toho, že ho můžu považovat za svého kamaráda. 

Jak dlouhou dobu trvá než se naučíte nějaký trik? 

Je to individuální. Každý jezdec to má jinak. Existuje trik, který jsem se naučil za jedno odpoledne. Začal jsem ho trénovat, přišel jsem na to a během chvilky jsem ho začal skvěle zvládat. Trvalo mi to jeden den. Jiní závodníci, kteří jsou lepší než já, se ho do dnešního dne vůbec nenaučili. Trénovali ho x let a nezvládli to. Potom je zde naopak věc, kterou oni zvládají úplně bravurně, já jí trenuji deset let a nejde mi. 

Máte nějaký svůj vlastní trik? 

Vymyslel jsem trik, který jsem nazval Kapitán Pilát. Spočívá v tom, že před nájezdovým skokem prostrčím nohu skrz řídítka, položím jí na přední blatník a stojím tam jako Captain Morgan. On má položenou nohu na sudu a ruce v bok. Já mám místo sudu přední blatník a na něm položenou jednu nohu, udělám salto a když jsem hlavou dolů, tak si dám ruce v bok a jsem tam jako ten kapitán Morgan na etiketě. Toto jsem vymyslel v roce 2015 a stále jsem jediný na světě, kdo to zvládne skočit. Naučil jsem se to za 2 dny. 

Zaujal mě trik Backflip Tsunami, kdy jezdec zlomek vteřiny visí zavěšený za řidítka kolama nahoru obrácené rotující motorky.. 

Tenhle trik jsem se naučil docela rychle. Když udělám salto na motorce a jsem obrácený hlavou dolů, tak svěsím nohy dolů, visím pod tou motorkou, musím se vrátit zpátky na motorku a doskočit správně na kola. Po měsíci tréninku jsem ho začal zvládat. Umím ho, ale stále se učím. Pořád se dá zdokonalovat. Po dvou letech, co jsem tenhle skok skákal, jsem byl na závodech ve Švýcarsku, kde začal foukat silný vítr, sfouklo mi to motorku, ošklivě jsem spadnul a zlomil si nohu. Po uzdravení a mém návratu zpátky přišel blok při kterém jsem tento konkrétní skok nemohl skočit. Trvalo mi rok než jsem se k němu dokázal vnitřně vrátit a dnes už ho skáču téměř bez problémů, ale pořád je to jeden z těžkých triků na které musím mít stoprocentní koncentraci aby se nestal nějaký malér. 

Kdo tento trik vymyslel? 

Nejsem si úplně jistý, kdo byl první. Myslím, že první na světě byl kluk ze Švýcarska, který se jmenuje Mat Rebeaud. Ten to podle mne vymyslel, ale neměl to ještě úplně dokonalé a Travis Pastrana to viděl a dovedl tento trik k stoprocentní dokonalosti. 

Cvičíte na rampě jejíž dopadová plocha je obložená něčím co tlumí případné pády? 

V Čerčanech, kde je můj tréninkový areál doskakuji na hliněný kopec. Potom mám tzv. foam pit, což je 16 metrů dlouhá, 10 metrů široká a 4 metry hluboká bedna plná kostek molitanu. Když zkouším něco nového, kdy vůbec nevím co se stane, tak to jdu zkoušet do toho molitanu, tam skočím pár pokusů a jdu zkoušet na tvrdý skok. Není to ale žádná sranda. Když se to nepovede, motorka na mě spadne a přitluče mě tam, tak jsem z toho molitanu strašně pomlácený. 

V čem spočívá trik Disko Can? 

Disco Can se již moc neskáče. Je to starší věc. Byl to jeden z prvních triků. Vymyslel ho Travis Pastrana. Spočívá v tom, že se na motorce vyskočí, obě dvě nohy se dávají do strany a pouští se jedna ruka řídítek. 

Vy jste si v roce 2004 při předvádění tohoto triku dle svých slov „kompletně rozboural hrudník”. V čem jste tehdy konkrétně udělal chybu? 

FMX je extrémní sport. Bohužel pády k tomu patří. Když jezdec odejde domů jenom s lokty od krve, tak je to fajn. Bohužel, někdy se stane opravdu velký průser. Tehdy jsem pustil pravou ruku řídítek a když jsem jí vracel, tak jsem čapnul řídítka a současně jsem chytil za přední brzdu. Když se ve vzduchu podrží přední brzda, tak se motorka nechová tak, jako když se jede na zemi, že se postaví na přední kolo, ale nějakým způsobem ztratí balanc a udělá podseknutí. Já jsem se sice nohama dokázal vrátil na motorku, ale už jsem to nedokázal uřídit a stále jsem letěl na přední kolo a v podstatě jsem z 12 metrů spadnul skoro na hlavu. Dopadnul jsem na přední kolo, na řídítka, na břicho. Zlomil jsem si osm žeber a ty mi kompletně propíchaly vnitřnosti. 

Do nemocnice Vás musel převážet vrtulník, skončil jste v kómatu. Vzpomínáte se na své probuzení? 

Přiznám se, že si nevzpomínám na konkrétní vteřinu kdy jsem se probudil, protože jsem byl v kómatu skoro 10 dní. Poté, co jsem se probudil, tak mě automaticky začali znovu uspávat, abych bych v umělém spánku, protože jsem měl velké bolesti. První dva týdny to vypadalo moc špatně. Pamatuji si vše skoro až po třech týdnech, když jsem byl opravdu při vědomí. Obě dvě ruce byly zlomené, všechno mě bolelo, byl jsem napíchaný na přístroje. Byl to náročný čas. Zaplaťpánbu, že to takhle dopadlo. Z tohoto konkrétního úrazu ani nemám žádné trvalé následky.

Neměl jste tehdy chuť se skoky na motorce definitivně skončit? 

V žádném případě. To měli jenom rodiče, protože oba u toho skoku byli a viděli můj pád. Předpověď lékařů první týden byla 50 na 50, jestli přežiji nebo ne. Když to rodiče slyšeli, tak to vnímali špatně. Poté, co mě po 2 měsících pustili z nemocnice, tak jsem se nemohl dočkat až přijedu domů a uvidím jak dopadla motorka a byl jsem špatný z toho, když mi táta řekl, že jsem si přelomil helmu, protože byla moje oblíbená. Oba rodiče už nechtěli abych pokračoval na motorce. To, že bych s tím přestal pro mě bylo nepředstavitelné. Do této doby jsem jezdil motokros a k tomu skákal freestyle. Zjistil jsem, že nejde dělat oba dva sporty na sto procent. Bylo potřeba zvolit jeden z nich, věnovat mu stoprocentní koncentraci a přípravu, nikoliv dělat dva sporty každý na padesát procent. I když jsem spadnul právě při freestyle, tak mě to lákalo víc a začal jsem se ve svých 14 letech naplno věnovat freestyle motokrosu. 

Za jak dlouho jste se vrátil zpět na motorku?

Úraz se mi stal v půlce srpna a poprvé na motorku jsem sednul na konci března následujícího roku. 

Co bylo po psychické stránce vaší hnací silou? 

Ten životní styl. Dělat to co miluji. Bavilo mě to natolik, že jsem si nedovedl představit, že bych s tím přestal. 

Máte nějaký rituál, který děláte předtím než jdete skákat? 

Předtím než jdu skákat, tak se vždycky pokřižuji, což je vtipné, protože v kostele jsem byl naposledy, když mě křtili. Není to o tom, že bych chodil každou neděli do kostela, ale před každým skákáním si tam nějaký křížek dám a jdeme na to. 

Určitě je hodně důležité silné soustředění na samotný skok..

Jedno malé zaváhání a může následovat velký pád. Je potřeba se stoprocentně koncentrovat i na pro mě obyčejný standardní skok, který skáču x let a zvládám ho bez problémů. 

O rok později jste otočil salto při FMX GLADIATOR GAMES, ve 14 letech jste se stal nejmladším člověkem v historii, který udělal back flip na motorce a zapsali vás do Guinessovy knihy rekordů.. Co to pro Vás ve Vaší kariéře znamenalo? 

Do té doby se víceméně jednalo o můj koníček, udělal jsem to salto a začali mě zvát na obrovské exhibice po celém světě. Nastartovala tím moje profesionální kariéra freestyle motokrosaře. Začalo tím to co miluji na tom sportu. Každý víkend v jiné zemi, potkávat nové lidi, poznávat skvělé lokality a účastnit se úžasných akcí. Já říkám, že si žiji svůj sen. Moje práce je můj sen. 

V roce 2011 jste při exhibici Red Bull Air Race přeskočil letadlo. Vypadá to šíleně..

Byla to bláznivost, ale jsem za to moc rád a vzhledem k tomu, že jsem velký kamarád s českým pilotem Martinem Šonkou, tak si myslím, že tenhle skok přes letadlo ještě o něco víc okořeníme. Nemáme ještě konkrétní datum, ale moc rád bych to skočil v příštím roce.

Láká vás své dovednosti využít jako kaskadér v nějakém akčním filmu? 

Začal Covid a mě najednou zrušili všechny závody a exhibice. V té době za mnou přišel bývalý profesionální rallye závodník Martin Semerád s otázkou, zda bych se nechtěl přihlásit ke kaskadérům z Filmky. Podepsal jsem s nimi smlouvu a během týdne mi volali, že se tady bude natáčet film Extraction 2 s Chrisem Hemsworthem s tím, že by mě tam potřebovali a že tam budu mít dost scén. Neváhal jsem. Začalo mě to bavit a potkal jsem tam hromadu skvělých lidí. Všechno jsou to bývalí sportovci. Super tým, skvělá atmosféra, bylo to fakt zajímavé. Před 2 měsíci jsme natáčeli další film. Je to možná nějaký výhled do budoucna až víceméně skončím tuto kariéru, tak budu moct dělat tuto práci. 

V roce 2015 následoval další velmi ošklivý pád. Při jakém skoku se to stalo? 

Stalo se mi to při skoku Superman seat grab one hand. To znamená, že vyskočím, chytím motorku pod sedlem, natáhnu se za ní a ještě pustím jednu ruku. Tenhle skok skáču skoro 20 let a už ho nazařazuji mezi ty těžké. Ten den jsem se naučil svůj trik, který jsem nazval Kapitán Pilát. Byl jsem natěšený a namotivovaný na další závody. Už jsem se možná viděl, jak na nich přebírám pohár pro vítěze a jak stříkám šampaňské. Rozjel jsem se na rampě a mé myšlenky byly úplně někde jinde. Když jsem měl chytit motorku pod sedlem, tak jsem málo natáhnul ruku a promáchnul jsem díru za kterou jí mám chytit, motorka mi začala ulítávat a já jí nějakým způsobem přitáhnul jednou rukou. Motorka se postavila na zadní kolo, já jsem si na ní nějak kleknul, dopadnul jsem na ní a okamžitě následoval tvrdý pád na zem. Byl to největší pád mé kariéry. Opět bezvědomí, vrtulník, nemocnice, prasklá lebka, krvácení do mozku, roztrhaná játra, žlučník mi sebrali, takže mám přes celé břicho jizvu, zlámané ruce. Vypadalo to moc špatně. Když mě lékaři pustili z nemocnice, tak mi stanovili, že největší pohyb po následující 2 roky bude si zavázat tkaničky, nic jiného. Poté, co mě pustili domů, tak jsem měl první týden tak ukrutné bolesti hlavy, že jsem nemohl spát a nic na to nezabíralo. 

Lékařská prognóza tehdy zněla 2 roky mimo veškeré sportovní aktivity, ale vy jste stál za necelé 3 měsíce zpět na motorce. Co Vás po tak ošklivém pádu hnalo dál se vrátit zpět na motorku? 

I myšlenka, že jsem lídrem šampionátu Mistrovství Evropy a teď o to přijdu a 2 roky nebudu moct nic dělat. S mentálním tréninkem mi tehdy moc pomáhal Daniel Landa. Potřeboval jsem něčím nakopnout a právě tihle kluci mi tam dali takovou pumpu, kterou jsem potřeboval. Spousta lidí říká, že jsem blázen. Vyhodil jsem všechny prášky, které mi dali v nemocnici a na internetu jsem našel babské rady. Každý den jsem začal pít minimálně 6 litrů vody, přestal jsem jíst maso a jedl jenom zeleninu. Když jsem po měsíci přišel na kontrolu do nemocnice, tak mi udělali sono břicha, pan doktor nic neřekl, během chvilky zavolali dalšího doktora, koukali na to a kroutili hlavou. Po chvilce jsem se jich zeptal, co se děje a oni mi odpověděli: "Děje se jen to, že my nechápeme, co se děje. Vy jste ve své podstatě zdravý člověk. Máme tady několik týdnů zpátky velice špatné výsledky a teď tady nevidíme jedinou krevní sraženinu, vidíme úraz co tam byl, ale všechno v uzdravujícím se stádiu." Tak strašně moc jsem si věřil, že během chvíle budu zpátky, že jsem své tělo uzdravil stylem, který jsem nasadil. Po třech měsících od pádu jsem stál na stupních vítězů jako vítěz dalšího závodu a stal se Mistrem Evropy, hrála tam hymna a já brečel, protože jsem si říkal, že když člověk opravdu něco moc chce, tak to jde. 

Muž roku 2009 Martin Zach po pádu do vody při skocích na lyžích ochrnul. Nebojíte se toho, že se Vám stane něco podobného? 

Jak jsem již říkal, je to extrémní sport. Riziko je tady velké. Vím, co se může přihodit. Bohužel, už i minimálně 2-3 mí velcí kamarádi z tohodle sportu zahynuli. Na druhou stranu - proto je nás tak málo. Tohle je tak extrémní sport, že ho nechce dělat každý. Jsem na sebe hrdý, že to zvládám. Dnes vidím, že můj syn je stále se mnou v garáži, sedá si na motorku. Mám takové tušení, že jednou bude také chtít jezdit na motorce. Možná bude také chtít dělat tento sport. Asi budu pyšný být jeho trenérem, ale určitě se o něj budu strašně bát, protože vím, co tady hrozí. 

Jste závislý na adrenalinu? 

To je dobrá otázka. Nemohu přesně odpovědět na to, jestli je to závislost, ale nějakým způsobem asi ano. Potřebuji chuť předvádět triky, mít husí kůži a cítit risk a tep při přetížení ve skoku a při doskočení slyšet řev diváků.

Jaký trik je vaším snem se naučit?

Chtěl bych se naučit zvládnout dvojité salto. X krát jsem to zkoušel do molitanu a bylo to 50 na 50. Z deseti pokusů bych to 5 x zvládnul a 5 x bych spadnul, což je málo. Potřebuji do toho jít s tím abych měl alespoň devadesátiprocentní šanci, že to dobře dopadne. Je to můj sen, ale třeba to nepůjde a nikdy to nezvládnu. Třeba ho příští rok budu skákat..

A vaše další plány do budoucna?

Je mi 32. Freestyle motokros bych mohl provozovat ještě minimálně deset let. Už teď vymýšlím byznys, který bych rozjel, aby se mi nestalo to, že ve dvaačtyřiceti skončím kariéru a nebudu vědět kam dál. V roce 2015 jsem rozjel svojí školu, kde trénuji děti. Až skončím kariéru a budu mít víc času se věnovat jejich tréninku, tak mě to bude také moc bavit. Nehledě na to, jestli tento sport bude dělat můj syn, tak bych chtěl být například trenérem kluků nebo si mezi nimi vychovat svého nástupce, dělat mu manažera a snažit se ho protlačit na velké závody. Kontaktů mám mnoho. Dostat se na špičkové závody není dnes nic jednoduchého. Nějakým způsobem bych u toho rád zůstal. Je to celý můj život. 

• Text / foto: Vít Hassan
• Rozhovor původně vyšel v časopise Playboy.