Článek
Jak vypadá takové jedno uspávání 15 měsíčního prcka:
20.00-Za mými zády v posteli se ozývají divné zvuky jako zpěv (či skřeky, jak to který rodič nazve), blábolení, radostné výkřiky a řev ussurijského tygra.
20.20-Schytávám přesně mířenou ránu dětskou knížkou do hlavy.
I z tohoto důvodu doporučuji nevlastnit knihy o více než 300 stránkách. Fakt to s nimi pak bolí a stejně je na rodičovské nemáte šanci přečíst.
20.45-Z pod peřiny vyleze pes, který odmítá tomu vymítání ďábla další hodinu přihlížet a odejde spát na gauč.
Nebo k sousedce.
21.00-Taky se chci odstěhovat k sousedce.
Nebo na Sibiř.
Nebo umřít.
Nebo cokoliv, hlavně né tohle.
21.30-Už i špunty do uší/death metal/lobotomie jsou na dnešní uspávání krátké. Zkouška zvukového portfolia dítěte jede v plném proudu.
21.45-Slyším potutelný smích následovaný zvukem dopadajícího předmětu. Několikrát za sebou. Co to bylo se rozhodnu zjišťovat až ráno.
22.00-Je podezřelé ticho. Zaraduji se. Tiše.
22.01-Ve svém uchu ucítím něco slizkého.
Modlím se, aby to byl jazyk.
22.30-Předstírám mrtvého. Což zas tak moc předstírat nemusím.
22.59-Dítě spí. Na mně. Hlavou mi proběhne myšlenka na opatrný odchod z ložnice. Rychle se té pošetilé myšlence zasměji, vzdávám to a usínám taky, protože zítra to pojedeme celé od začátku.
