Česká republika je země s bohatou historií, která je rovněž kolébkou mnoha známých patentů. České vynálezy najdete v různých vědních oborech, včetně techniky. Připomeňte si s námi 5 nejzajímavějších českých objevů, které ovlivnily celý svět.

1.     Bleskosvod

Rok vzniku: 1754

Kdo vynalezl: Prokop Diviš, český kněz, filozof a přírodovědec.

Popis: Bleskosvod vznikl nepřímo vynálezem meteorologického stroje. Jednalo se o vodorovný železný kříž, který byl umístěný na vysokém stožáru. Ramena kříže byla doplněna o kovové krabice a stovky kovových hrotů čnících k obloze. Celá konstrukce byla spojena se zemí pomocí řetězů.

Jak vznikl: Diviš se zabýval studiem elektřiny. Když se dozvěděl, že se profesor George Wilhelm Richmann snažil v Petrohradě svádět náboj z mraků pomocí draka a při pokusech zemřel po zásahu bleskem (roku 1753), chtěl najít způsob, jak lidstvo před blesky ochránit.

Funkčnost: Divišův meteorologický stroj měl za úkol odtahovat elektrický náboj z atmosféry a tím zmenšovat riziko úderu blesku v jeho blízkosti.

Zajímavost: Ve světě je za vynálezce hromosvodu považován také americký vědec a politik Benjamin Franklin, jehož koncept vznikl v roce 1753. Ten měl za úkol pouze blesky svádět na bezpečné místo, nicméně Franklin svůj bleskosvod (hromosvod) sestrojil až roku 1760.

Rozšíření po světě: Prokop Diviš je často považován za jednoho z průkopníků v oblasti elektrostatiky a jeho práce měla vliv na další vývoj v oblasti ochrany před bleskem.

2.     Velorex

Rok vzniku: 1951

Kdo vynalezl: Velorex vynalezli bratři Mojmír a František Stránský.

Popis: Velorex je tříkolové vozítko s jednoduchou plátěnou karoserií napnutou na trubkovém rámu. Je to jediné homologované vozidlo tohoto typu na světě. Vzhledem k nízké hmotnosti mu stačil motor objemu 250 cm³.

Jak vznikl: Bratři Stránští měli vlastní dílnu na opravu kočárků, jízdních kol a motocyklů. V poválečném Československu, kdy bylo všeho nedostatek, se rozhodli vyrábět dopravní prostředek, který by si mohla dovolit širší veřejnost. Ze součástek na jízdní kola vyrobili první konstrukci doplněnou o potah z umělé koženky. Tříkolky začali stavět na zakázku, první spatřila světlo světa v roce 1948.

Funkčnost: Levné vozidlo bylo určeno primárně pro dopravu invalidních osob. Jeho malý motor a lehká konstrukce umožňovaly efektivní a spolehlivou přepravu po městských i venkovských cestách.

Uplatnění: Velorex sloužil nejen jako praktický dopravní prostředek pro každodenní dojíždění, ale stal se také oblíbeným pro rekreaci a zábavu. Byl populární mezi lidmi, kteří hledali cenově dostupný způsob dopravy.

Rozšíření po světě: Ačkoliv Velorex získal určitou popularitu v Československu, jeho rozšíření do zahraničí bylo omezené, neboť se jednalo o malosériovou výrobu. I přes to se tříkolové vozítko stalo legendou. Dodnes je mezi sběrateli veteránů a milovníky historických vozidel ceněným kouskem.

Zajímavost: Jelikož bratrům hrozilo znárodnění podniku, Mojmír Stránský zařídil, aby byla výroba autíčka s unikátním vzhledem oficiálně zapsána pod královehradecké Velodružstvo. Stalo se tak 22. ledna 1951 a první typ Velorexu se prodával pod názvem OS-KAR (kára na ose). Lidé mu však vymysleli spoustu přezdívek – hadraplán, hadrák, montgomerák nebo splašené trubky.

3.     Semtex

Rok vzniku: 1955

Kdo vynalezl: Vynález semtexu má na svědomí česká firma Explosia se sídlem v Pardubicích. Někdy se uvádí, že tvůrci byli chemici Stanislav Brebera a Radim Fukátko.

Popis: Semtex je víceúčelová plastická trhavina. Díky její pružnosti se dá snadno tvarovat podobně jako plastelína. Má vysokou odolnost vůči extrémním teplotám a mechanickému působení.

Jak vznikl: Tento výbušný materiál byl vyvinut ve Výzkumném ústavu průmyslové chemie na předměstí Pardubic v Semtíně s cílem vytvořit silnou, ale bezpečně manipulovatelnou výbušninu.

Funkčnost: Jeho hlavní vlastností je výbušná síla extrémně vysoké úrovně. Semtex se vyznačuje schopností produkovat ničivou explozi i při použití relativně malého objemu trhaviny. Díky nízké hmotnosti se snadno přenáší a jednoduše se umisťuje na místo určení.

Uplatnění: Semtex se v prvé řadě používá pro armádní účely, nicméně najde uplatnění i v komerčním sektoru – těžba, stavebnictví a demolice.

Rozšíření po světě: Stal se celosvětově známou výbušninou zejména v době, kdy se dostal do rukou teroristických skupin. Kdysi totiž semtex nebylo možné rozpoznat detekčními systémy. V současnosti se v rámci bezpečnostních opatření do trhavin přidávají chemické látky, které usnadňují jejich detekci.

Zajímavost: Název „SEMTEX“ je zkratkou slov SEMTín (místo vzniku) a EXplosia či EXplosive (výbušnina). S označením SEMTEX 1A se výbušnina vyráběla až od roku 1964, dříve ji lidé znali pod označením B 1.

4.     Měkké kontaktní čočky

Rok vzniku: 1959

Kdo vynalezl: Měkké kontaktní čočky vynalezl český chemik Otto Wichterle společně se svým žákem Drahoslavem Límem.

Popis: První kontaktní čočky, které se nosily na povrchu oka, byly tvrdé. Vznikly v roce 1887 a vyráběly se ze skla. Jejich nástupcem se staly měkké kontaktní čočky, což jsou tenké, pružné disky z hydrogelových materiálů.

Jak vznikl: Vývoj začal experimentováním s hydrogely, což jsou polymery, které mohou absorbovat velké množství vody a zůstávají přitom měkké a pružné. Wichterle a Lím vyvinuli polymer – hydroxyetylme­takrylát (HEMA), jenž se stal vhodným materiálem pro výrobu měkkých čoček.

Funkčnost: Měkké kontaktní čočky se používají pro korekci různých zrakových vad, kam patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Mohou se používat i pro kosmetické a estetické účely.

Zajímavost: Jelikož Wichterleho projekt na Československé akademii věd (ČSAV) zastavilo ministerstvo zdravotnictví, první prototypy měkkých kontaktních čoček vyrobil doma pomocí improvizovaného zařízení sestrojeného z dětské stavebnice Merkur poháněného dynamem z jízdního kola. Díky tomuto jednoduchému výrobnímu procesu se snížily výrobní náklady a došlo k masovému rozšíření měkkých čoček po celém světě.

5.     Technologie Nanospider

Rok vzniku: 2003

Kdo vynalezl: Mezi další české vynálezy patří technologie, kterou vyvinul profesor Oldřich Jirsák na katedře netkaných textilií Technické univerzity v Liberci společně s firmou Elmarco.

Popis: Nanospider je průmyslová technologie pro výrobu nanovláken pomocí elektrostatického zvlákňování. Je založena na procesu, při kterém se používá elektrické napětí k vytvoření jemných vláken z polymerního roztoku.

Jak vznikl: Technologie vychází z objevu Taylorova kuželu, při kterém se mezi dvěma elektrodami vytváří proud hmoty nejen z vrcholu kapiláry, ale také z tenké vrstvy roztoku polymeru (tzv. elektrospining). Profesor Jirsák u své technologie použil pro tvorbu vláken namísto kapilár elektrodový válec, jenž je částečně ponořený v roztoku polymeru. Jak se válec otáčí kolem své osy, tak se z něj pomocí elektrostatiky vytahují tenká vlákna polymeru směrem k druhé elektrodě.

Funkčnost: Technologie umožňuje efektivní a škálovatelnou výrobu nanovláken s definovanými vlastnostmi, jako jsou průměr vlákna, porozita a povrchová plocha. Nanovlákenným materiálem neprojdou viry ani bakterie.

Uplatnění: Nanovlákna vyrobená pomocí Nanospider technologie je možné využít v mnoha odvětvích. V největší míře se jejich výhody odráží ve zdravotnictví (filtrační systémy), energetice či elektronice.

Rozšíření po světě: Společnost Elmarco v roce 2004 odkoupila licenci od Technické univerzity v Liberci a od roku 2006 byla jediným producentem strojů Nanospider na průmyslovou výrobu nanovláken na světě.

Zajímavost: Technologie Nanospider je příkladem úspěšného uplatnění akademického výzkumu do průmyslové praxe.