V rámci
ohlédnutí za loňskými úspěchy a děním ve federacích silového trojboje ČSST a IPF, které jsme Vám nedávno přinesli, jsme pro Vás připravili také rozhovor s místopředsedou Českého svazu silového trojboje Jiřím Práškem, který prozradil, s jakými extrémními organizačními výzvami se loni powerlifting musel vyrovnávat, kteří z českých závodníků ho nejvíce zaujali nebo co by si přál, aby do budoucna silový trojboj odkoukal od fotbalu.
Co bereš v souvislosti s činností ČSST za největší úspěch loňského roku?
Když pominu naši běžnou činnost, dále mezinárodní soutěže, úspěchy a kvalitní organizaci našich výprav, případně úspěšné uspořádání mistrovství Evropy masters, považuji za největší úspěch to, že jsme zvládli ten neskutečný nárůst závodníků národní scény a zároveň si udrželi náš cíl, který spočívá v každoročním zvyšování pořadatelské úrovně našich soutěží.
Můžeš to rozvést?
Jednalo se o neustálou reakci na kalendář národních soutěží. Na začátku sezóny jsme po předběžné poptávce mezi našimi sdruženými subjekty museli nakonec vypsat pro mládež pět oblastních soutěží, abychom vůbec ten zájem o účast na základní postupové soutěži obsáhli. Republiku mládeže jsme natáhli ze dvou na tři dny. Mimořádně výživný byl zejména konec sezóny. Na oblastní soutěže družstev se přihlásilo tolik týmů, že jsme z jednodenní soutěže v Čechách museli udělat třídenní akci.
Na moravské soutěži jsme soutěžili pro změnu na dvou platformách najednou. To samé jsme udělali na republice v bench-pressu. Abych to uvedl do nějakého kontextu, téměř na všech základních postupových soutěžích jsme po uzavření přihlášek museli velice pružně reagovat na velký zájem lifterů. Organizační tým vždy stál před výzvami, aby rychle sehnal druhou partu nakladačů, rozhodčích, IT techniků, dohodl prodloužení pronájmu haly, zajistil a dopravil dostatek vybavení atd. To vše, aby kvalita soutěží neutrpěla a komfort pro soutěžící byl naopak ještě větší. Naštěstí se pořadatelé a pověření členové výboru nehroutili, kolikrát si vzali volno v práci a vždy vše vyřešili. Za to jim chci moc poděkovat. Tahle sezóna nám v tomhle dala hodně zkušeností.
Jak to tak popisuješ, o jak velký nárůst trojbojařů šlo?
Soutěžilo nejvíce lifterů v novodobé historii. V loňském roce soutěžilo asi 1150 sportovců, v mládeži přibližně 660. Nemluvím o startech, ale o počtu sportovců. Zásadní pro nás bylo, že více než 40 % trojbojařů soutěžilo na mistrovské soutěži v loňském roce vůbec poprvé. To je ohromná změna sportovního prostředí.
Jaké změny v organizaci národních soutěží budou v letošním roce a proč?
V podstatě od března do prosince se neustále něco bude pořádat. Počet soutěží se opět zvýší. Když bude potřeba, technicky a personálně to bude možné, proběhne soutěž i na dvou platformách najednou. Dlouhá léta jsme váhali, ale v případě velkých hal to jde. Mládež dostane nominační soutěže v bench-pressu RAW, čímž republika v této disciplíně získá větší prestiž. Klasický silový trojboj bude mít jednu změnu a tou je přidání dalšího stupně v soutěži družstev. Bude tedy extraliga, 1. liga, 2. liga a jako základní soutěž bude vypsáno mistrovství Čech a Moravy. Nově bude zavedena i soutěž družstev v klasickém bench-pressu. Já očekávám, že nás zase něco překvapí a že ten trend růstu bude pokračovat. Proto například v propozicích některých oblastních soutěží budeme rovnou počítat s tím, že pojedeme na dvou platformách.
Koncem loňského roku došlo k různým změnám, vydaní směrnic, zavedení startovného a tak dále. Proč to?
Je to důsledek té výše popsané změny našeho prostředí. Pokud máte přes 500 zcela nových sportovců, je jasné, že jejich orientace v naší organizaci není vždy úplně stoprocentní. Nikdo se na ně pochopitelně nemůže zlobit. Proto vznikají různé vysvětlující dokumenty nebo směrnice. To je věc, na které musíme zapracovat.
Pokud jde o startovné, je nově zaváděno na všech národních soutěží. Jde sice o revoluční nástroj, nicméně nevyhnutelný. Nároky na kvalitu soutěží a služeb jsou rok od roku vyšší. Počet soutěží se též zvyšuje. Některé přesouváme ze sokoloven do hotelů, viz republiky v Parkhotelu v Plzni. S tím vším rostou náklady. Abychom tento trend vůbec měli šanci udržet a
mohli se i posouvat, musíme hledat další zdroj financování a tím je podíl na celkovém rozpočtu naší členské obce. Startovné je navíc z mého pohledu symbolické. Je to jedna porce mekáče, kterou si každý druhý sportovec obvykle po soutěži na cestě domů dopřeje.
Zmínil jsi soutěže v Parkhotelu v Plzni. Bude i v letošním roce ČSST pořádat v této destinaci mezinárodní soutěž?
V říjnu se v Plzni uskuteční Mistrovství Evropy juniorů a mladších juniorů v klasickém silovém trojboji. V posledních letech jsme byli evropskou nebo světovou federací pověřeni k pořádání zejména soutěží v divizi v podpůrném vybavení (EQ). Ty tu jsou v podstatě každý rok. Nicméně v RAWce měla mládež v Česku naposledy mezinárodní soutěž v roce 2015. O tři roky později tu byla ještě světová univerziáda. Jsem proto rád, že se dočká i tahle generace. Zájem o start našich reprezentantů před domácím publikem je obrovský. Pravidla mezinárodní federace nestanovuje výkonnostní, ale početní limit sportovců na každou zemi. Abych byl přesný, tak můžeme na Evropu vyslat maximálně devět juniorů, devět juniorek atd. Kvalifikace bude náročná.
Když jsme u té reprezentace, jak si v loňském roce vedla?
Na naše možnosti se jednalo víceméně o úspěšný rok. Když vezmu všechny věkové kategorie, tak
se mezinárodních soutěží zúčastnilo více než sto reprezentantů. Některé tituly jsme navíc získali historicky poprvé.
Dokázal bys vypíchnout něco, co v reprezentaci bylo skutečně zajímavé? Můžeš začít kategorií dospělých.
Zajímavých výsledků bylo více. Pokud bych měl skutečně něco vypíchnout, tak bych zmínil dva momenty. V první řadě se jedná o fenomenálního benčaře Marka Nováka, který v supertěžké váze nad 120 kg jako první Čech v
open v klasickém bench-pressu zvítězil na mistrovství světa a přidal k tomu i titul mistra Evropy. Je to skromný kluk, který s parádní stopkou dal 260 kg. Druhým milníkem byl bronz z Evropy v dresech Blanky Bartoňkové. Tento kov jsme získali po dlouhých dvaceti třech letech. V mládeži, masters nebo i v
open v divizi RAW jsme získávali nebo získáváme medaile, nicméně v ženách v EQ ji přivezla Blanka po takto dlouhé době.
A v mládeži?
Určitě Ondřej Šíp, který se v silovém trojboji v podpůrném vybavení stal v juniorech absolutním mistrem Evropy a o pár setin bodů mu uteklo absolutní prvenství na světě. Pak bych zmínil, že ve Francii na mistrovství Evropy v bench-pressu se podařilo Janě Rojkové a Martinu Řehákovi v kategorii mladších juniorek a mladších juniorů ukořistit titul absolutního mistra Evropy. Bylo to v jeden soutěžní den a já měl šanci být u toho. Silný zážitek. Medailí v mládeži však bylo v loňském roce poměrně dost a byl by to dlouhý seznam úspěchů.
A nakonec masters?
Tady je jasné, co si budu pamatovat. Zoltán Kanát a jeho zisk absolutního mistra světa v kategorii masters III v divizi RAW i EQ zároveň. To, co se mu podařilo v Mongolsku, je obdivuhodné. Ovšem stejně jako v mládeži i veteráni přivezli více medailí, včetně zlatých.
Letošní rok bude kvalifikačním rokem pro Světové hry 2025. Má podle tebe někdo šanci?
V EQ určitě Blanka Bartoňková. Po loňské sezóně je zkušenější, neboť absolvovala Evropu i svět. Na Evropě jí to cinklo a na světě se udržela v
top 5. Reálně má šanci se tam dostat. Druhým adeptem je Ondřej Šíp. V juniorech se pohybuje na špičce a už konkuruje i
open. On dokáže být v tréninku v neuvěřitelné přítomnosti a motivace účasti na světových hrách tomu pomůže.
V divizi RAW to bude nesmírně složité. Ano, máme v současnosti sportovce jako Martin Hladík, stálici Kubu Sedláčka, Barboru Joskovou nebo Kristýnu Rakovskou a další sportovce, kteří jezdí na mezinárodní soutěže nebo dominují domácí scéně. Klasický (RAW) silový trojboj bude na této multisportovní akci poprvé v historii. Kvalifikační soutěží bude zejména letošní mistrovství světa. Proto se domnívám, že v Litvě půjde o největší světový šampionáty divizi RAW dosavadní historie. Nominovat se na světové hry bude nesmírně složité. Přál bych si, aby se někdo dostal alespoň do rezervy.
A na závěr rozhovoru, jaká je tvá vize, kterou bys chtěl v trojboji u nás dlouhodobě naplnit?
Je jich několik, ale jedna je už několik let stejná. Než jsem začal se silovým trojbojem, věnoval jsem se fotbalu. V něm se mi obecně líbí nastavení systému soutěží. Teď nemyslím ten úřední aparát, který fotbal má, ale postupová struktura soutěží od pralesního přeboru po první ligu. Já mám rád sportovní organizační strukturu ve smyslu tradičního spolkového pojetí. Jednou bych byl rád, aby v každém okresním městě působil oddíl a všude se pořádaly, když ne okresní, tak alespoň krajské soutěže.
Použité fotografie:
Archiv ČSST
Archiv IPF
