Tak jsme zrovna lovili myš.
Všichni, co nás tu doma je.
To si tak s Jindrou sedíme každý se svou knížkou na gauči. Pohodička, teplíčko, spokojenost. Jen jedna věc nás ruší. Zpoza dveří do prádelny se ozývá nějaký šramot. Mne to moc nevzrušuje, tyhle zvuky znám. Některé z nich identifikuji jako bouchnutí ocásku do dveří, další jako poskakování pinpongového míčku (kde ho ty potvůrky měly schovaný?), prostě kočičky si hrají. Za to Jindra se nemohl začíst. Když už to trvalo moc dlouho, zvedl se a šel dělat pořádek. Těsně za dveřmi je celá ta naše zvířecí tlupa. Pes a tři kočky. Navzájem si překážejí, motají jeden přes druhého a při tom bouchají ocásky do dveří. Žádný pinponkový míček, všechny čtyři zajímá hadice od vysavače na popel. Nebyla uložena na svém místě, nějak se jim ji podařilo shodit a teď si s ní hráli. Jindra ji uložil na stoleček a trošku brblal, že se kvůli kočičí hře musel zvedat. Na to se opět usadil se, vzal do ruky knížku – a znehybněl. Pak pronesl závažnou větu.
“Nemají tam myš?”
Protože naše kočičky jsou velmi úspěšné lovkyně. A své úlovky si rády nosí domů. V létě až tak často, že na noc musíme zavírat dveře do prádelny. Ono uklízet opakovaně pozůstatky po jejich nočním hodování …. No, co budu povídat.
Za to teď v zimě mají celodenně bránu dokořán. Přece je nebudu nechávat v zadní předsíni! Tam by jim bylo zima! Rošťákům darebným. Už je jim ale asi zima moc dlouhá, protože před pár dny si jedna z nich opět donesla živou hračku domů.  Z prádelny se ozýval rachot a Ferdovo tlumené poštěkávání.
“Mají tam zase myš!” pronesla jsem tehdy já. V prádelně se motaly Mia s Majou a Ferda jim pomáhal dělat zmatek. Kočka Bětka se lovu neúčastnila. Seděla na pelíšku a sledovala hukot. Jako vždycky v takových případech jsem je všechny vyhodila za dveře a na noc nastražila pastičku. Pokaždé se myška chytila, tentokrát byla pastička ráno prázdná. Myš nikde. Takže jsem ji (tu pastičku) zrušila, abych se do ní náhodou nechytila sama, a začala uklízet ten binec, co zvěř stihla vytvořit. V rohu na podlaze jsem objevila podezřelé skvrny. Pochopila jsem, proč byla Bětka včera tak spokojená. Ona tu myšku chytila, sežrala a ostatním to neřekla.
Ale vraťme se k dnešku. Po té Jindrově větě jsme oba vystřelili zpět do prádelny. Mia si tam v rohu  hrála s prázdnou plechovkou od kočičího krmení. Přiběhla mne pozdravit, krátce mňoukla a zase k plechovce vrátila. Jindra kontroloval hadici a kouty, já se šla podívat po ostatních. Seděli po různu na dvoře a tvářili se, že se opalují. Jdu zpět.  Mia zahnala plechovku pod schody a pořád ji obrací.

Bleskla mi myšlenka …
Popadla jsem plechovku – v ní je skrčená malá tlustá polní myška. Taková skoro kulička. Vracím se na dvůr. Vyklepla jsem myš, ta bleskurychle zmizela v nejbližší skrýši. Mia ji zahlédla, ale nebyla dost rychlá.
Jindra se mezi tím už opět usadil u knížky. Já si šla do koupelny umýt ruce a oknem jsem zahlédla Miu. Z tlamičky ji trčí ocásek. Ona tu myš zase chytila! Položila si ji na betonovou cestičku a poodešla. Nechala jsem to být, já tý myši šanci dala. Nechápu, proč nezůstala schovaná a opět vystrčila hlavu.
Takže kočka sedí tak metr – opavdu tak daleko – od kořisti, a dělá, že tam vůbec není. Myš se chvíli nehýbá, pak popoběhne. Kočka za ní. Lidičky, Mia tu myš nechytala, ona si ta dvě stvoření hrála na honěnou a schovávanou! Myška zaběhla pod auto, kočka za ní. Myška ven, kočka za ní. Myška se zastaví, kočka ji jen mírně postrčí. Pak myš opět vletěla pod auto a schovala se do jeho kola. Vykukuje na Miu okýnkem v poklici. Fakt, jako v té dětské říkance “Pan domácí kouká z okna…”! Kočka po ní tlapkou, myš zmizí. A v ten moment kouká zase ven. Proč já neměla u sebe mobil!!!! Chechtala jsem se tak, že u okna už stojíme oba.
Pak myška z kola vylezla a honily se zase pod autem. Dvůr je z kopce, Jindra proto jedno kolo vždycky podkládá polínkem. Má to nějakou souvislost s mrazem a brzdami. Myška Mie vždycky utekla a schovala se mezi to polínko a kolo. Holt je maličká. Mia o ní věděla, ale dělala, že ne.

Takže myš vždycky popoběhla, počkala, až se k ní Mia otočí, a zase se schovala. Jednou zůstala stát, tak ji Mia postrčila tlapkou. Párkrát zase nereagovala Mia, tak se myška rozběhla přímo proti ní. Těsně před kočkou pokaždé vzala prudkou zatáčku a opět vlítla pod auto.
No, nevím, co by na to říkal odborník, ale z mého pohledu to opravdu vypadalo, že si hrají dvě kamarádky. Navzájem se provokovaly. Pak mne konečně napadlo si jít pro mobil a vyfotit si je. Jenže jak velí Zákon schválnosti, v těch pár okamžicích se obě přesunuly za auto na záhon. Myšku jsem už neviděla, jen kočka tam posedávala, občas poskočila či udělala pár krůčků.

Mia si zřejmě opravdu chtěla jen hrát.
Jenže co ta myš?
Takže nevím, jak to celé dopadlo.
Možná má opravdu Mia jen novou kamarádku.
Pochopí to ale Maja s Bětkou?