Článek
Jak dobře víme, plesy bývají výsadou pouze zimního období. Proto by se mohlo zdát, že je potřebné se na ně „pořádně obléci“, přičemž mezi první představy se zařadí svetr a bunda či kabát. Na druhé straně se dá počítat, že na místě konání bude teplo. Nebyl bych až natolik optimistický. Sám si pamatuji, jak jedna kamna - byť dost velká a výkonná - nedokážou vytopit celý sál. Zpočátku jsou jedinci s místenkami poblíž nich ve výhodě. Později, rozohněni tancem, požíváním jistých látek a třebas též obsahem debat, by docela rádi měnili destinaci. Někteří zde dosáhnou dočasného úspěchu…
Co si má člověk vzít na sebe, bývá tradičním dilematem, hlavně u ženské části budoucího osazenstva společenské akce. Projdou vícero zkouškami s rozličnými kombinacemi, přičemž se dožadují kladného názoru a schválení ze strany partnera. Co má chudák dělat? Může si dovolit vyjádřit kritický názor? Pokud souhlasí s třemi předloženými variantami z přibližně deseti, není pochválen. Spíše označen za individuum, kterému je jedno, v čem jeho partnerka na ples půjde. Těžký úvod, co? Jenže tady trampoty nekončí. Tak třeba část jedinců nerespektuje zásady a prvky společenského chování. Nemusejí mít drahý a super vyhlížející společenský oblek a tzv. nedostižný outfit. Oni leckdy žel nemají žádný.
Část osob vnímá účast na plese jako významnou společenskou událost. Podle její váhy se rovněž chovají, ať již budeme uvažovat o přípravném období či o samotném plesání. Události po plese by si zřejmě rovněž zasloužily jistý díl pozornosti. Třeba se jí dostane někdy později. V každém případě kráčí o příležitost, během které se člověk může předvést. Jaksi automaticky se mi chce dodat - v celé své kráse. Ano, cíl bývá blízký právě napsanému, leč zdaleka ne všichni dosáhnou na úspěch. Tak trochu paradoxem se stává, když člověk použitými prostředky zdůrazní svoje nedostatky, než aby je zakryl. Nebo by se jimi neměl tajit? Objevuje se problém. Zásady společenského chování nás vedou ke slušnosti a zdvořilosti, tj. k přetvářce a klamání ostatních. Hezky je pozdravíme, ptáme se na zdraví, na děti, školu a zaměstnání, ale ve skutečnosti nás nezajímají. Ba leckdy by nás potěšilo, kdyby se jim nedařilo. Kdo doposud u sebe na zmíněné a podobné myšlenky a pocity nenarazil, měl by sám sebe více a důkladněji prozkoumat. Pravděpodobně k sobě nebyl dost upřímný…
Součástí společenského chování je právě naše oblečení. Přináší konkrétní výpověď o nás a o našem vztahu k jiným osobám a přirozeně ke konané události. Vždyť stačí vzpomenout, jak se díváme na jedince, kteří sem přijdou nevhodně oblečeni. Dodám, že nemusí jít o absenci společenského oděvu, kde vládnou přísnější pravidla pro muže. Na rozdíl od žen mají mnohem užší výběr tvarů, střihů a barev. Právě tady leckdy tkví příčina trampot. Jedna žena zvolí barvy, které se nehodí k jejímu typu. Druhá - úmyslně? - zapomene zohlednit věk. Oděv u třetí je příliš krátký a těsný s ohledem na její nadhmotnost atd. Pokračovat by bylo možné poukazem na nadbytek kosmetických prostředků. Omezený prostor se tak pro muže stává výhodou. Ovšem též u nich vidíme řadu nedostatků. Od rozevírajícího se saka na tučném břiše přes naprosto barevně nesladěnou a tvarem prehistorickou vázanku až po kousky oděvu desítky roků mimo módu. Nemluvě o pohledu na spodek nohou, kde by se příchozí měli zaměřit nikoli pouze na čistotu. Zdá se vám vhodné přijít kupříkladu v mokasínech? A odřených či natržených? Dodám, že leckomu nepomůže, pokud máme na mysli postavu a způsob chování, ani vysoký finanční obnos, který na zakoupení tzv. ohozu padl.
Zajisté je žádoucí a rozumné vyslechnout námitky a dát jim prostor. Zde jsou. Copak záleží na vzhledu a kvalitě oděvu, když se člověk přišel především pobavit? Stejně tak bychom mohli uvažovat, že po požití vyšší dávky alkoholu se leccos setře a „ztratí“. Je však rozumné vsázet na uvedenou kartu? Každý si může odpovědět. Proto se mi jeví užitečné nechat volný prostor pro debatu. Podobně se lze zamyslet, zda a v jakém rozsahu se má jedinec zabývat názory a slovními výstupy ostatních osob. Sami víme, jak procesy probíhají. Nezřídka někdo vysloví upozornění na jinou osobu, nejčastěji u stolu nepřítomnou, a následují různá vyjádření, hodnocení a komentáře na její adresu. Mohou se týkat nejen strojení. Obvykle bývá součástí diskuse doporučení, co by ne/měla dělat. Jen se za sebe zeptám. Kde máme aspoň nějakou přejícnost? Co nám říká slušnost? Je nutné připomínat pojem ohleduplnost? Sami jsme tak nízko, že se potřebujeme vyvyšovat? Jakákoli „nízká“ příležitost je nám dobrá?
