Zpět na výpis článků

Zpráva pro Minervu 2

Co se odehrává v hlavě recepční hotelu? O čem tak aktivně diskutuje pár snídající u sousedního stolu? O čem hovoří muži v sauně? Co si myslí mimozemšťan o Olomouci? Na všechny tyto otázky odpovídá autorská inscenace Zpráva pro Minervu 2 amatérského Divadelního spolku 23, jehož premiéra se konala v Uměleckém centru Univerzity Palackého na Konviktu koncem roku 2023.

Režisérský tandem Miroslav Krobot a Lubomír Smékal přináší divákům unikátní zážitek ze sledování života, který se odehrává v rámci jednoho hotelu, ve kterém se setkávají nejrůznější více či méně podivné osobnosti, které sobě navzájem i divákům představují své životní osudy a filosofie. V této inscenaci neexistuje jasný „celkový“ příběh. Jediné, co spojuje všechny postavy, je právě místo děje v podobě anonymního hotelového prostředí, kde se mohou setkat nejrůznější světy, i v pravém smyslu toho slova. Zpráva pro Minervu 2 tak otevírá dveře do tajemného světa lidských myšlenek a emocí, připomíná nám, že každý člověk je světem sám o sobě, kterému často nedokážeme plně porozumět.

Představení je založeno na cvičení dialogického jednání, které soubor divadla, složený většinou z neherců, během měsíců předcházejících premiéře s Krobotem a Smékalem absolvoval, což znamená, že jednotlivé výstupy a situace vycházejí z reálných příběhů členů a členek souboru. Na scéně nás tak čeká čtrnáct osobních příběhů, které se odehrávají současně „za oponou“ hotelových pokojů, diváci je však vidí na jevišti „odkryté“ a postavy jakoby obnažené v často intimních situacích, jako je třeba výše zmíněné saunování. Struktura představení tak vytváří dojem, že divák sleduje kombinaci soukromých myšlenek postav a jejich vzájemných interakcí na scéně.

Hercům se v průběhu celého představení dobře daří navazovat vztah s hledištěm. Někdy oslovují diváky jako děti, kterým vypráví pohádku, někdy je divák sudí vnitřního monologu hrdinů a někdy, podle zákonů klasického představení, jako publikum jen sledujeme zpovzdálí, co se děje za čtvrtou stěnou. Příkladem výrazně interaktivního výstupu je scéna, kdy se nám jedna z postav snaží vyprávět pohádku, ale její opilý kamarád ji neustále přerušuje a nenechá ji doříct pomalu jedinou celou větu. Tento velmi jednoduchý dramatický tah dokonale plní svůj komický účel a posiluje situační spojení herců s diváky.

Herecké výkony jsou v tomto případě specifické tím, že herci hrají zčásti sami sebe. Což z jedné strany zjednodušuje jejich úkol, protože plně rozumí svým postavám. Z druhé strany ale hrát sami sebe je jednou z nejtěžších rolí na divadle (i v životě) vůbec. Například Libardo, který hraje mimozemšťana z planety Minerva 2. V představení má několik epizod, v nichž komicky vypráví o nedorozuměních s „místními obyvateli“, tedy pozemšťany. Vychází přitom ze svých skutečných zkušeností života migranta z Kolumbie, který se přestěhoval do České republiky. Na jednu stranu to jeho roli mimozemšťana prohlubuje a ozvláštňuje prostřednictvím detailů převzatých z běžného života formovaného neustálým dotýkáním „vlastního“ a „cizího“. Na druhou stranu herec nehraje „sám sebe“ do stejné míry jako jeho kolegové a kolegyně, protože prostřednictvím tělesných prostředků, jako je třeba strojová mluva a pohyby, své skutečné prožitky odcizuje a roli obohacuje o prvky stereotypně pojatého „ufona“.

Přestože inscenaci chybí výrazná scénografie, v důsledku jí to nijak neubližuje. Rekvizity s dekoracemi zde hrají minimální roli, neovlivňují dojem z představení, protože důraz je kladen právě na pocity a myšlenky každé z postav. Jednotlivé scénografické prvky, i když někdy překvapivé, jako například využití krovu sálu, z něhož na začátku představení seskočí jedna z postav, slouží většinou pouze jako funkční prvky, které umožňují rozehrát jednotlivé situace a poskytují neškoleným herečkám a hercům oporu při herecké akci (židle v sauně, stůl při snídani apod.).

Zpráva pro Minervu 2 je zajímavý a originální divadelní počin, který zaujme svou autentičností a emocionálním podtextem, který představuje cestu do světa vnitřních myšlenek a emocí poněkud bizarních, ale zároveň nám v mnoha ohledech blízkých postav. Inscenace tak zaujme svou jednoduchostí a hloubkou a bez problému obstojí jako plnohodnotný divadelní zážitek.

Autorka je studentkou 1. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.


  • DIVADELNÍ SPOLEK 23 – Zpráva pro Minervu 2
  • Režie: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
  • Hrají: Tereza Benedová, Kristína Herz, Vojtěch Hříbek, Leontina Lišková, Kateřina Musilová, Klára Mullerová, Nikolas Nazaraga, Libardo Ceballos Ordonez, Radek Palaščák, Barbora Paříková, Jana Posníková, Robert Šebík, Adam Vašek, Monika Začalová
  • Technická a organizační podpora: Antonie Zachová
  • Technik: Daniel Suchan

Premiéra v listopadu 2023, psáno z reprízy 6. ledna 2024.